Z Vysočiny se vracíme ve čtvrtek v noci, čas na odpočinek není žádný a i když se hraje až v neděli, my jdeme makat už v pátek v podvečer. Stále pracujeme na choreografiích, nyní už víme, že prezentacím pro čtvrtfinálovou sérii jsme věnovali celkově 28 hodin práce. Pracujeme noc páteční, noc sobotní, konečně je tady neděle a my se nesmírně těšíme na třetí zápas… Fanoušci Třebíče k nám vyrážejí už ve 12:00 od svého zimáku, když si dáme dohromady 1+1, vychází nám z toho, že u naší haly by mohli být poměrně brzy a hrozilo by, že mohou obsadit naši hospodu. Tohle je pro nás nepřípustné a tak se scházíme už v 15:00, nejen kvůli přípravě chorea, ale také kvůli hlídání si našeho zimáku, potažmo jeho okolí. Hosté však nakonec nepřijíždí tak brzy jak jsme původně čekali a tak se všichni můžeme naplno věnovat chystání naší hlavní Play off prezentace. Hala se parádně plní, takovou návštěvu jsem, díky stavu série 0:2, nečekal, valíme se do hlav, že jsme se pro úvodní prezentaci nehecli a nezkusili zapojit i spodní sektory, celé by to nabralo ještě úplně jiný rozměr. No teď už s tím nic nenaděláme, třeba příště…

Asi hodinu před začátkem utkání jsem v místnosti moderátora a obsluhovačů světelné tabule a světel, řešíme, kdy bude úvodní choreo, co napsat na tabuli, kdy ubrat světla v hale apod., v místnosti se schází zajímavá partička lidí, krom moderátora utkání (dnes to není Radim, ale jeho záskok) přichází i paní Karasová a prezident klubu. Proběhne pár slov k organizaci přestávkové soutěže, kdy moderátor dobře ví, že soutěž v současné podobě se mnoha fanouškům nelíbí, táže se ještě jednou obou zmiňovaných, kam že má ten tenisák hodit, oba mu nechávají volné ruce, nic mu nenařizují, tenisáky si může hodit kam chce. Tohle mne trochu uklidní a nabývám dojmu, že k teatrální taškařici, čili k házení tenisáků hostům, nakonec nedojde…

10 minut před zápasem už je hlediště plné, ve svém sektoru jsou už i hosté, ti jej velice pěkně zaplňují, je jich přesně 108, což je pro ně výborný počet, věší dvě své staré vlajky (tenhle typ old school vlajek se mi velice líbí!) a několik minut před začátkem špílu už neptřetržitě fandí… Jejich fandění nechává klidné fanoušky AZetu, věšíme své zástavy, kterých je nakonec 9 a finalizujeme přípravy s choreem. Po příjezdu hráčů na ledovou plochu následuje zpěv státní hymny, letošní interpet ji zazpíval o 150% lépe než slečna, zpívající hymnu plynulé sezóny…

Ještě před začátkem utkání zvedají svou hlavní čtvrtfinálovou prezentaci fanoušci hostů, nad hlavy jim letí několik desítek vystřižených papírových hvězd v klubových barvách, pod sektorem pak vytahují nápis „Per astra ad astra“. Na jejich poměry prezentace poměrně zdařilá, škoda jen trochu odfláknutého nápisu (tohle je nešvar velké většiny táborů, které se snaží malovat, mnohdy je to i naším nešvarem), škoda špatného načasování vytažení a především škoda, že takto si vyhráli jen pro tohle utkání… Jak říkám, mouchy na choreu by se našly, celkově však palec hore, prezentace výjezdová, takže pochvala…Však uběhne jen pár vteřin, je vhozeno úvodní bully a své dílo vytahují domácí… Dílo, na kterém jsme si dali velmi záležet a věnovali mu několik hodin poctivé práce. Na prostředním RBH sektoru je vytažena plachta okřídleného anděla, nad kterým je římskými číslicemi napsáno 2010 – 2015, pod plachtou je vytažen velmi hezky udělaný nápis „Na křídlech věrnosti“, postranní sektory jsou pak pokryty kartony bílé a leskle modré barvy. Plachta vytažena tak jak jsme měli v plánu, nápis také krásně viditlený, kartony zvedá drtivé % publika, jsme maximálně spokojeni, jedná se o jednu z našich nejlepších prezentací za posledních 5 let vůbec. Děkujeme všem, že to vyšlo… To už se hraje 2. minuta utkání, na 100% fandí jak kotel hostů, tak kotel domácích, který je velmi dobře zaplněn. Hraje se v elektrizující atmosféře, ke které dopomáhají oba fanouškovské tábory. Zde bych chtěl hosty pochválit, fandí výborně po celou dobu utkání, tedy i v době, kdy jejich tým prohrává… Nyní, s koncem první třetiny, však Horáci vedou, leč stejně parádně fandí i domácí, atmosféra první třetiny patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy na našem zimáku mohli slyšet a vnímat… A nutno podotknout, že pokud je atmosféra elektrizující už teď, na intenzitě a kvalitě bude ještě nabírat! V hledišti je necelých tři a půl tisíce lidí, dnes je to úžasné… Ve druhé části hry atmosféra ještě víc bobtná, zvlášť poté, kdy se AZetu podaří vyrovnat, v hale se dějí velké věci. Až od druhé třetiny začínáme používat buben, dnes však jeho absence v první třetině ani není moc znát, v sektoru je parádní počet lidí, kteří příkladně používají své ruce a buben dnes citelně nechybí. I když je jasné, že když jej od druhé části konečně vytahujeme, je atmosféra ještě o kousek lepší… V sektoru hostů se mezitím strhne menší potyčka fanoušků se Securitky, jeden nebo dva hosté jsou vyvedeni a po zbytek zápasu se už do hlediště nevrátí… Hostujících fanoušků se pokřiky zastaneme, je otázkou, na kolika stadionech by něco podobného předvedli domácí vůči nám. Na kolika stadionech by domácí kotel raději skandoval „bijte je“? O přestávce před třetí třetinou přichází na řadu soutěž v jízdě na šlapacích motokárách, moderátor utkání háže tenisák třebíčským, ti mu jej na ledovou plochu vrací jako důkaz toho, že tyhle pičoviny odmítají. Moderátor je nepoučitelný a míček jde do míst sektoru hostů vhodit podruhé, tentýž mladík mu jej opět vrací, moderátor působí zklamaně, možná až uraženě… Mladíkovi z třebíčského kotle posílám velký respekt a velký potesk, super! Ač jsme v hledišti rivalové, v takových situacích by fanoušci obou táborů měli držet při sobě a společně bojovat s těmito živly… Naopak nechápu jednání moderátora, který neměl nikým nařízeno házet míček mezi hosty a ačkoli věděl, že ani domácím fanouškům se to nelíbí (značná část ublika pískala, když se moderátor rozhodoval, kam míček vhodí), jednal na vlastní triko a já stále nechápu, co jej k této taškařici vedlo! Je to ostuda a pohrdání fanoušky vlastního týmu !!! Modrátora utkání si jako moderátora i jako fanouška velice vážím, ale vždy říkám na rovinu, když se mi cokoli nelíbí! Závěrem doufám, že tahle zkušenost bude jasnou odpovědí do budoucna všem, kteří by něco podobného chtěli někdy opakovat… Chvíli po začátku třetí části hry se náš klub dostává do vedení, atmosféra je zase o level dál, lidé mnohdy fandí vestoje, je také čas na vytažení naší další prezentace. Nad hlavy fanatiků v kotli jde 58 velkých tvrdých kartonů, na kterých je vyobrazeny bílé hvězdy na modro-černém pozadí, kartony zvedáme za zpěvu Zvěře, na druhou sloku jsou kartony otočeny a na druhé straně jsou vyobrazeny „dresy“ osmapadesáti hráčů, ať už současných nebo bývalých, kteří hráli za ten nejlepší klub pod sluncem… K této choreografii byl pod kotlem 10-ti metrový nápis „5 let hvězd“, však ten kvůli mnoha lidem stojícím pod sektorem velmi málo vyniknul. I tak lze však choreo hodnotit jako velice povedené… Blíží se konec zápasu, atmosféra neskutečná, lidé ženou své borce k vítězství neskutečným fanděním, hodiny tlačí snad i silou vůle. Chvíli před koncem však hosté vyrovnávají a následně vítězí na trestná střílení, hala ztichla, panuje velké zklamání. Ale jen chvíli. Co by za to na mnoha jiných stadionech dali, u nás i po zápase lidé zůstávají stát a dlouze děkují hráčům. Těm, kteří v posledních chvílích přišli o vedení, těm, kteří jsou prostě naši a my tyhle „detaily“ odpouštíme… Děkovačka domácích je paradoxně mnohem delší než děkovačka hostů, kteří potřetí po sobě odjíždějí nějak podezřele rychle do kabin. Hala se vylidňuje, nás v kotli a jeho blízkém okolí zástává asi 20, pozorujeme radost v kotli hostujícím, kde třebíčtí fans vyvolávají zpět své hráče, ti ani po několika minutách nepřijíždějí, proto ochranka už nechce čekat dál a hostující fanoušky ze sektoru vytlačuje… Ti působí rozjařeným dojmem a hulákají na nás něco ve smyslu „3:0“ a „zítra to ukončíme“, čemuž se musíme spíše smát, ta mentalita je tam prostě jiná… 🙂V noci dostáváme echo, že hráči soupeře a zřejmě i nějací jejich fanoušci spí pár kilometrů za městem a tak se ještě rychle domlouváme, že bude potřeba navštívit ranní rozbruslení a pohlídat si, aby se nám nějací třebíčtí nepromenádovali po našem zimáku…

Ráno tak opravdu činíme, kolem půl desáté jsme v několika lidech u zimáku, fanoušci soupeře však nedorazili, u podezřelých osob jsme kontrolovali bydliště v občanském průkazu 🙂 a tak aspoň narchylo vyrábíme a věšíme 50-ti metrový transparent, který se určen současnému dění na Magistrátu… Nehledejte záminky, proč škodit hokeji !!! Znova u zimáku se scházíme 2 hodiny před zápasem, v plánu byla další velkolepá úvodní chroeografie, která by svým rozsahem překonala tu včerejší, tu však bohužel nestíháme dokončit a tak alespoň v průběhu dne narychlo kupujeme 1500 balónků, které pro úvodní buly chceme použít, pečlivě je rozdáváme a lepíme na téměř každou sedačku. Nanečisto také na špagátech vytahujeme velkou plachtu a zkoušíme si, zda-li nás při jejím ostrém vytažení třeba nezradí špagáty… I tak však máme obavy, zda-li balónkové choreo vyjde, protože se velmi obáváme dnešní návštěvy. Přeci jen – pondělí, stav 0:3 na zápasy, nic lákavého… S dostatečným předstihem před začátkem utkání jsou v hale už i hosté, je jich výrazně méně než včera, v sektoru se jich schází 29, na zábradlí věší obě vlajky, které s sebou měli i včera, v tomto směru pozitivně překvapili, za tohle palec hore. Stejně jako včera, tka i dnes si po celou dobu utkání pomáhají jedním bubnem. Naštěstí jen jedním…

Puk padá mezi hokejky prvních centrů, nad hlavami tribuny A se třepetají modré a bílé balonky, s kterými lidé vydrží mávat dobrou minutu. A i když by celá prezentace vypadala mnohem lépe, kdyby se opakovala včerejší návštěva, i tak jsme spokojeni… Jsme rádi, že do nafukování balónků se pustili i lidé, kterým už plíce tolik neslouží. Jsme jedna rodina! Od úvodní minuty zápasu fandí oba tábory, ale je jasné, kdo tahá za delší konec. Ačkoli je kotel Zvěře zaplněný méně než včera, přesto předvádí kvalitní produkci a žene své hráče za alespoň jedním vítězstvím v sérii… V hale je cítit určitá rezignace, do fandění je třeba se mnohdy přemáhat. Přidávají se i okolní sektory a tak je atmosféra, i když je v hale cca o 1000 fandů méně, velmi dobrá…Úvodní třetina je dnes z naší strany opět bez bubnu, používáme jej až od periody druhé, v tomto směru jsme měli v této sérii největší mezery a tady jsme mohli být mnohem lepší. Ve druhé části hry se rozhodujeme vytáhnout další prezentaci, v této sérii už naši šestou, na špagátech vytahujeme průhlednou plachtu o velikosti 11 x 9 metrů, na které je v popředí vyobrazen hokejista, jako pozadí je pak znak našeho klubu. Špagáty vydržely, s úrovní této prezentace jsme spokojeni. Hosté si dnes nepřipravují nic, ale to jsme při jejich počtu tak trochu čekali… Celý zápas je atmosféra, i přesto, že za delší konec tahají hráči hostů, velmi dobrá, vrcholí pak posledních několik minut, kdy se fandí jakoby se vedlo. Náš hlavní spíkr včera hecoval tribuny do totálního hlasového vyčerpání a tak je dnes pouze řadovým fandou v kotli, jeho místo dnes zabírá naše spíkrovská dvojka a nevede si o nic hůře. Našim hráčům se vyrovnat nepodaří, ale lidem to na první pohled prakticky nevadí. Tedy alespoň né těm, kteří jsou těmi nejoddanějšími fanoušky. Zpívají, tleskají a svůj tým podporují až do samého konce, na svých místech zůstavají i na závěrečnou děkovačku. Při té ještě jednou vytahujeme naši plachtu s hokejistou, tentokráte proto, abychom za ní mohli zažehnout nějakou tu pyrotechniku. Děkovačka trvá asi 15 minut, více už ji natahovat nechceme, neboť pro rozlučku budeme mít ještě jeden termín…V mírně zadýmené hale se dopsaly poslední příběhy této sezóny, balíme věci a s určitou dávkou nostalgie zimák opouštíme… I přes prohru 0:4 na zápasy jsme paradoxně spokojeni. Spokojeni s tím, co jsme mohli ovlivnit, tedy s fanouškovským hlediskem… Jestliže jsme na ledě utrpěli debakl, tak stejně jasným způsobem jsme v hledišti či v ulicích deklasovali své soky z Vysočiny. Takže jak to tedy je? 4:0 pro ně nebo pro nás?A ačkoli bych už chtěl konec sezóny a mít pár měsíců na odpočinek, jště je třeba něco přes týden vydržet. Pojďme společnou tečku za sezónou napsat v sobotu 7.3., kdy se uskuteční už třetí ročník exhibičního zápasu. přistoupíme k němu stejně zodpovědně, jako k celé sérii s Třebíčí. Ukážeme, že… Že jsme opravdu jiní…Brzy na viděnou a děkuji všem, kteří dopomohli k tomu, že náš fanouškovský výkon v celé sérii s Třebíčí byl pardání. Jsme na nás po delší době zase moc hrdý!