Když nám sezona AZ skončila o trošku dřív, než mnozí z nás počítali, využil jsem příležitost a vytáhl za kulturou do matičky měst, Prahy.  Jelikož jsem se v průběhu týdne dověděl ze zákulisních zdrojů, že má v neděli za Třinec proti Spartě nastoupit pár hráčů, kteří běžně potili dres s magickými písmeny na hrudi AZ, bylo rozhodnuto, že víkend bude kulturně-sportovní událostí a že si prostě tento duel nemůžu nechat ujít.

Při příjezdu do Prahy mě překvapuje množství těžkooděnců na nádraží, že by media vyzradila, že se do Prahy chystá na hokej někdo z Havířova, či snad volali mašinfírovi, jestli se ve vlaku nedějí nějaké nepřístojnosti, má paranoia byla ale rázem rozptýlena. Ona se totiž do Ostravy chystala sparťanská ekipa na duel s Baníkem a tak jsem vyklouzl z nádraží nikým nepozorován. O tom jak jsem se kulturně vyžil v sobotu, se zmiňovat nebudu a rovnou skočím do neděle.

Je neděle něco kolem 17:00 a já sedím u Pinkasů a dávám si jedno pivko na posilnění a v tom mi volá otec jednoho z hráčů, že již je na místě. Dopíjím tedy pivečko, sedám na 24-ku a jedu směr Holešovice. Vystupuji z tramvaje a vidím davy lidí, jak se valí směr hala, kdyby si snad někdo myslel, že jsou na Matějskou pouť, musel být ihned vyveden z omylu, neb počet odresovaných lidí neskutečně velký a bez rozdílu věku, od malých capartů až po vetché strace. Před stadionem již postávají i fanoušci z Třince, taky řádně odresováni. Vcházím do restaurace, kde se má vyskytovat další fanoušek z Havířova. Vevnitř sedí pohromadě lidí v dresech Sparty a Třince div né u jednoho stolu a v družné debatě. Říkám si, když je to tady takové družné, co by se mi mohlo stát a dávám na obdiv mou šálu RBH, pravda barevně moc nezapadla mezi ty různé variace červených. Po chvíli beru lístek a jdu vstříc dobrodružství, kterému se říká extraligový hokej.

Při vstupu do haly je kontrola víc než důkladná, securitka používá i ruční detektory kovu, už jen projít rámem a mohl bych okamžitě letět i letadlem. Po mém prohlášení, že pyro není zločin a ujištění, že u sebe nemám víc, než 4 rakety jsem byl vpuštěn do útrob sparťanského stadionu a čekal jsem, jak na mě dýchne atmosféra tohoto stánku, který nejednou hostil i utkání MS. Dýchla, ale dech to nebyl příjemný, byla to taková ta směsice popcornu říznutá cukrovou vatou, tady už jsem měl tušit nějaký nezdar. Juknu na lístek, sektor 203, juknu před sebe a tam napsáno tribuna jih, v dohledu žádný plán haly, zrada a v tom mé zmatené oko zahlédlo dívčinu ve žluté vestě, super záchrana je tady, stačí se přece jen zeptat. Ano zeptat se stačilo a dívčina mě ihned poslala na opačnou stranu, než nakonec můj sektor byl. Nějak jsem nechápal, proč tam ta dívčina stála, když ani ona nevěděla, kde různé sektory jsou, dokonce mě napadaly i takové myšlenky, že byla nastrčena někým z Matějské pouti, aby jim tam nahnala pár zbloudilců. Po trochu turistice konečně sektor 203, řada 15 sedadlo 102 a já můžu zasednout. Trošku mě překvapuje, že na to kolik se protáčí v extralize peněz a jakou má hokejová Sparta tradici, tak stadion je už za zenitem. Sedadla jak v Karviné a celkově ochozy působí zašle, nepomůže tomu ani kostka, která v době moderních technologií by si zasloužila už asi taky větší rozlišení, ale u té mi to zas až tak nevadí, protože já navyklý na absenci kostky u nás, nijak nevyužívám možnosti té sparťanské, byť jsou na ni i zpomalené záběry gólových situací, prostě autista.

Hokej začíná, v té době je na stadionu něco kolem 5800 návštěvníků a počet stále narůstá. Kotle umístěny za brankami. Sparťanský je řádně zaplněn, dirigován spíkrem a samozřejmě nechybí mega velký buben. Z Třince si dovoluji odhadnout, že přijelo tak 120 kusů a světe div se, oni buben nemají, zřejmě z lenivosti.  Trošku paradoxem je, že podium roztleskávaček jako jediné je hned vedle kotle hostů a nevím, jestli má za účel pomoci hostům, to pořádně rozparádit. Během utkání je mi to jasné, úkol je zcela opačný. Lační fandové z Třince, místo toho, aby čuměli na hokej a fandili, sledují vlnicí se dívčiny k krátkých bílých sukýnkách.  Co mě však zaráží je absence jakékoliv vlajky a tak nevím, či je snad vyvěšování vlajek v Holešovické aréně zakázáno i to je možné, na extralize je totiž všechno možné.

Sparťanský kotel na úvod spouští nějaké to fandění a ač stojím víceméně vedle kotle Třineckého, tak je Sparťany kupodivu víc slyšet, avšak špatná akustika s vysokým stropem a plochými tribunami je taky zdatným soupeřem. V desáté minutě se dostává Třinec do vedení a tu se probouzejí hosté, nebo spíš zmlkli domácí a já poprvé slyším ty tolik známé chorály o-o-oceláři, či Třinec jedem, dáme ještě jeden. Při druhé brance Třince už je slyšet jen Třinecké a v kotli registruji maketu poháru. Zřejmě to je věrná kopie Prezidentského poháru, který Třinec získal za vítězství v základní části. Originál to být nemůže, neb ten stojí pořád někde v Třinci, protože se ho bojí všichni dotknout, aby nenasrali hokejové bohy. Se snižujícím gólem Sparty se opět domácí probouzejí, ale to do konce třetiny zbývá už jen půlminutka.

Přestávka a já se vydávám na obhlídku útrob stadionu. Jelikož jsem tvrdým zastáncem zdravé krmě, dalo by se říci, že vegetarián se silně vyvinutou slabou vůlí, nemohu vám zprostředkovat veškeré chuťové vjemy, které se na vás vrhnou ihned po opuštění hlediště. Samozřejmostí jsou grilované klobásy, mnoho jiných pochutin ať popcornů, či cukrových vat a komu by tohle všechno bylo málo, může využít služeb KFC. Ještě štěstí, že to není u nás, jak znám mlsné jazýčky zvířat a touhu po fasfoodovém orgasmu, mnoho z nich by se zapomnělo vrátit zpět do ochozů. Když se tak potuluji zázemím a vidím, jak kolem sebe procházejí fandové tu Třince, tu Sparty bez nejmenší zášti vůči sobě, nemůžu si taky nepovšimnout, že dost často se zraky upírají na mě, že by černo-modro-bílá šála se znaky AZetu byla tady nevítaná? Přitom maník se šálou Bayernu se promenáduje a nikdo si ho nevšímá. Tu a tam mě probodne sparťan svým pohledem, aby chvíli na to jsem byl terčem pro Třinečáka, ale musím říci, že mě nikdo ani verbálně nenapadl.  A je to vlastně dobře, vezměte si, že by jste měli na krku šálu takového Šumperku. Nikdo by to ani nezaregistroval, protože je vlastně ani nikdo nezná, kdežto tím, že jsme trnem v oku mnoha jiných, ví odkud ten dotyčný s tou šálou je a mě osobně hřeje, že nás znají, že pro ně nejsme nějaké HC Doudleby, jen nechápou, co tam dělám.  Ale to se doví v následující třetině.

Druhá třetina začíná a stává se to, co jsem si nejvíc přál vidět. Čas 38:09 a Pechy střílí gól, já vyskakuji jak čertík z papírové krabičky, točím šálou, řvu střelcovo jméno, kolem mě lidi nechápavě hledí, proč tak jančím, když předchozí dvě branky Třince jsem přešel naprosto bez emocí. V tom se na mě otáčí okatá hnědovláska a chce si se mnou plácnout, já říkám proč ne a tak plácnutí opětuji. Později vyjde najevo, že je to manželka Daniela Rákose. Kotel Třineckých po gólu zase na chvíli ožije, Sparťanský mlčí. Atmosféra asi taková, když hrál AZ proti Francii v přátelském utkání. Třinec jede ve svých zavedených chorálech a já stále marně očekávám, kdy spustí konečně tu svou novou hymnu, kterou jim složila skupina Doga a oni jsou zajisté na ni hodně pyšní. Konečně. Sparta začala snižovat a i na hlasivkách domácích to jde vidět, pravda nedaří se jim zapojit ostatní, i když je k tomu vyzývají a tak musí bojovat s akustikou haly sami. Jelikož probíhá druhá třetina, očekávám, jestlipak se budě některý z kotlů prezentovat i nějak vizuálně, když při úvodu neukázali nic. Je smutné, že při posledním zápasu sezony není schopen ani jeden tábor se nějak vizuálně prezentovat a tak jedinými vizuálními efekty po celý zápas je již zmíněný pohár u Třineckých a ve Sparťanském kotli sem tam mávání dvěma vlajkami. Co dodat, když si vzpomenu, co dělají pro toto kluci z ORG a nejen ti u nás, tak mi nezbývá než napsat „velké díky, zvěři“

Třetí třetina. Je mi jasné, že mě už nic nepřekvapí, co se týče fandění. Pár pokřiků, vždy doplněno tichou pauzou. Když se toto někdy stane u nás, tak už se všichni otáčejí co se děje, jak to že je ticho. Sparťanům s vývojem zápasu se čím dál, tím víc daří zapojit i některé lidi mimo kotel a co víc fandí Sparta, o to míň Třinec, zřejmě únava z cesty a tak v jednu chvíli nikdy nefandí víc jak 20 lidí. Nakonec mi připadá, že posledním fanouškem, který ještě fandí a zápas prožívá je paní Rákosová. Co mě však překvapilo, bylo, že lajna Sztefi, Pechy, Aron, ač měli na ledě nejmenší ice-time byla nejlepší lajna Třince a dala z 5 branek hned 3 a Pechy byl vyhlášen nejlepším hráčem Třince.

Konec a já shrnu výkony kotlů.  Sparta, žádné vyvěšené vlajky, žádné choreo, prodlevy ve fandění, po obdrženém gólu většinou upadli do letargie. Po vstřeleném gólu roztáhnou šály, kterých mají opravdu dost, ale nijak se hlasově neprezentují a čekají až na hlasatele, který jim střelce zopakuje ještě alespoň jednou v přerušení. Na to kolik jich v kotli bylo, nebyli až tak moc slyšet, ale to může být způsobeno akustikou. A tak jediné co můžu pozitivně hodnotit, že svůj mega buben používali s rozmyslem. Třinec, žádné vlajky,  žádné choreo, prodlevy byly delší, než samotné fandění, které pomalu nebylo slyšet, protože nikdy nefandil celý kotel a s průběhem se vytratilo úplně. Na to že si na zápas našlo cestu nakonec něco málo přes 6000 diváků, byla atmosféra hodně bídná.

A celkový dojem? Jestliže se chce jít člověk nažrat, nebýt rušen a v klidu bez emocí si užít takový zápas doporučuji, avšak zároveň upozorňuji, že doma máte určitě pohodlnější posezení a navíc neplatíte vlezné. Ale abych nekončil negativně, já jsem byl se zápasem spokojen, neboť jsem viděl v akci kluky, kteří alespoň jednou propotili v této sezoně dres AZetu a že jich nebylo málo, celých 7.

Sepsal Slon z RBH