Se začátkem minulé sezóny se v hledišti, ať už na zimáku u nás ve Slezsku nebo na zimácích jiných, především v Čechách, začala objevovat vlajka, s ústředním nápisem, pro někoho možná podivným a nesrozumitelným, GASTARBAJTŘI. Rozhodli jsme se, že Vám tento spolek lidí představíme a necháme nahlédnout pod jejich pokličku, z toho důvodu jsme vyzpovídali osobu Dalibora Durčáka, který za celým projektem stojí…

Řekni nám úvodem něco málo o seskupení lidí patřících mezi Gastarbajtry. Jedná o o fanouškovskou skupinu nebo jak chápat tenhle „spolek“?
Jedná se o otevřenou skupinu fanoušků AZetu Havířov. Spojuje nás láska a oddanost k nejlepšímu klubu na světě, k AZetu Havířov. A pak také geografická poloha našeho současného bydliště. Dá se říct, že pod hlavičkou Gastarbajtrů se sdružují fanoušci bydlící v našem hlavním městě a okolí (Střední Čechy). A to ať už z pracovních důvodů, studijních důvodů ba dokonce máme mezi sebou i rozeného pražáka. A proč Gastarbajtři? Název vznikal velmi dlouho, až nakonec jsme se rozhodli použít německé slovíčko gastarbeiter. To je označení pro člověka, občana cizího státu, jenž pracuje na uzemí státu vyspělejšího. No a když jsme to vzali kolem a kolem a trošku to přenesli na naši situaci, shodli jsme se, že to perfektně pasuje a sedí. Slovo jsme si počeštili a jsou z nás „Gastarbajtři ze Slezska“.Čili pokud to chápu správně, stát se Gastarbajrem a rozšířit vaše řady může prakticky kdokoli (kdo fandí AZetu), kdo se do Čech vydá za prací či studiem? Nebo jsou nějaká přísnější kritéria?
Rozšířit naše řady se samozřejmě mohou, kritéria přísná nejsou, dokonce ani žádného vstupního rituálu se zájemce bát nemusí. Jen musí fandit AZetu, jezdit s námi a pobývat v našem okolí. I když s tím ježděním, napadá mne, že máme mezi sebou jednoho člena, který se hrdě nazývá gastarbajtrem, kupuje si naše šály, nálepky, přispěl na vlajku, ale pracovní povinnosti ho v loňské sezóně s námi na výjezd nepustily.

Jak se rodil název GASTARBAJTŘI? V době, kdy se skoro každá fans skupina v Havířova nazývá podle nějakého alkoholu či má alkoholový název, je to název neomšelý a řekl bych, že i unikátní?
No, to děkujeme za uznání. Taky to možná souvisí s tím, že jsme asi trošku věkově starší, nemáme žádný specifický alkoholický nápoj, kterým bychom byli čitelní a něco neomšelého, unikátního jsme chtěli. Název vznikal dlouho, předlouho, prakticky několik měsíců v loňském roce. Nechám nahlédnout trochu pod pokličku a přiznám, že v rámci prvního brainstormingu padaly nápady jako „Západlíci, Párkojedi, Klobásníci z Čech…“. Ale tak nějak jsme vnitřně cítili, že to není ono. Zapojili jsme i další osoby z naší havířovské scény, až konečně pan spíkr „M“ přišel s nápadem, který se nám líbil. Věřím, že mu nebude vadit, když jej budu citovat: „Pro tu vaši skupinu mě napadlo jméno schlesische gastarbeiteren němčina proto, že gastarbeiter bylo v devadesátkách oblíbené slovo pro přistěhovalce za prací, podle mě to má štýl a šmrnc, a je v tom taková fajná sebeironie, něco jak když zpíváme polský židi to jsme mýýý…já pracovat, nebo studovat v čechách, a hlásit se k slezskému týmu, tak bych se tak chtěl jmenovat anebo počeštěle, „Slezští gastarbeiteři, Havířovští Gastarbeiteři…..“ Ještě jednou díky M.

Co si myslíš o tvrzení, že zájem skupinový, kdy fanoušci jakoby „hrajou“ za zájmy té své skupiny, by nikdy neměl přerůst přes zájem fanoušků AZetu jakožto celku?
Podepsal bych se pod to, je to stoprocentní pravda a možná by si to někteří fanoušci měli uvědomit a chovat se podle toho. Nic není více než klub a kdyby klub nebyl, můžete si se svou skupinkou tak maximálně skandovat za barákem! Jsme Gastarbajtři ze Slezska, hrdí členové Havířovské Zvěře!

Píšeš, že někteří fanoušci by si to měli uvědomit. Setkal ses snad někdy s alespoň náznaky, že vždy v tomto směru to nebylo vše úplně dobré a podle mnou (i Tebou, vlastně námi) výše zmiňované teze?
Nějaké maličkosti jsem zaznamenal, třeba ve věci věšení vlajek, či v prodávání nálepek. Příjde mi totiž absurdní, aby si skupina vytvořila nálepky a prodávala je za účelem vlastního obohacení, takříkajíc aby měli na chlast. To přece nejde, ne? I my máme první edici nálepek. Nikomu jsme je ale neprodávali, vybrali jsme na ně penízky mezi sebou a co zbylo jsem před play-off hodil na účet a spolu se svým příspěvkem odeslal do „čapky“. A tak by to přece mělo být.

Říkáš, že téměř všichni žijete či toho času pobýváte v Praze či v jejím okolí. Co tedy Gastarbajtři a domácí zápasy AZetu?
Gastarbajtři se vyskytují i na domácích zápasech našeho klubu. Ačkoliv, nebo možná právě proto, že žijeme, pobýváme v Praze a okolí, původem je drtivá většina z nás z Havířova. A čas od času někoho z nás životní cesty zavedou do Havířova a při té příležitosti určitě a rádi navštěvujeme domácí zápasy. Pro mne osobně jsou domácí zápasy AZetu Havířov vždy svátkem a svůj pobyt ve Slezsku se vždy snažím spojit s návštěvou hokejového utkání. V minulé sezóně v několika zápasech, při vyšší domácí účasti Gastarbajtrů, visela naše reprezentační zástava.

Je jasné, že ve větším počtu však navštěvujete zápasy, které jsou pro náš klub výjezdové. Jaké byly v uplynulé sezóně ty nejpovedenější? Dokázal bys jmenovat? Zmínit? Vypíchnout?
Musím jednoznačně za celou skupinu vypíchnout výjezdy do Benátek. Ty už se staly legendárními a vždy se na ně dlouho dopředu těšíme. Sejdeme se ve velkém počtu, sraz si dáme v městě Benátky několik hodin před zápasem a pak se bavíme na stadionu, kde se skoro cítíme jako doma. Takže Benátky určitě vyzdvihuju. Rádi jsme také jezdili do Berouna, který nám však spadl. Ve slušných počtech jsme se v loňské sezóně prezentovali také tradičně v Litoměřicích, v Ústí nad Labem, na Kladně, v Mostu a samozřejmě nesmím zapomenout na úžasný pobyt v Třebíči během čtvrtfinále play-off.Jak k venkovním zápasům jezdíte? Společně vlakem či volíte auta? Jaký je nejoblíbenější druh dopravy?
Nejčastěji jezdíme společně autem, případně auty. Ale kdybych měl volit nejoblíbenější dopravní prostředek, zvolil bych vlak. Bohužel ne všude je vyhovující vlakové spojení a navíc je to tím autem mnohdy pohodlnější a rychlejší.

Zápasy v Čechách jsou většinou v menším počtu fanoušků, téměř všude jste vozili svou vlajku. Byla někdy obava, že byste o vlajku mohli přijít? Nebo tratili jste na úkor soupeře někdy třeba nějaký svůj šalik (Gastarbajtři mají své vlastní šaliky – pozn. redakce) či jiný klubový symbol?
Ne, naštěstí se zatím nic z toho nestalo a doufáme i do budoucna, že nebudeme naše symboly tratit. Možná právě proto, že se na zápasech v Čechách objevujeme v menším počtu, hlídáme se vzájemně a snažíme se dávat si pozor. Dokonce si ani nevybavuji situaci, kdy bych se obával ztráty vlajky.

V nadcházejícím ligovém ročníku nás los zavádí třeba na Kladno či na Slavii, snad do starého Edenu, v sobotu, což jsme si loni užít nemohli. To je pro Gastarbajtry asi parádní zpráva, co?
Řeknu to na rovinu, je to pro nás skvělá zpráva. My ani nemáme takovou radost jako ostatní z postupu Přerova (je pro nás hůře dosažitelný), než ze sestupu Slavie. Společně jsme v loňské sezóně navštívili dvě utkání sešívaných v baráži (s Olomoucí a s Budějovicemi) a starý Eden na nás udělal dojem. Doufám, že se tam potkáme ve slušném počtu a že to bude stát za to.

Vždy mě zajímalo, jaké to je, absolvovat v hledišti děkovačku s hráči, když fanoušků je na tribuně třeba jen 5. Takové zápasy a pocity znáte. Tak jaké to je? Je na hráčích vidět, že už chtějí být v kabině, že ta hrstka fanoušků – ruku na srdce – není něco, kvůli čeho by po utkání dlouze „šaškovali“?
Já si osobně myslím, že když se vyhraje, nebo udělá dobrý výsledek, tak si hráči pobyt na ledě rádi o něco prodlouží. My jsme vždycky rádi, když za námi na konci zápasu přijedou a můžeme se radovat společně, zazpívat si „ZVĚŘ“ a případně i někoho z nich vyvolat. I v těch pěti lidech to někdy jde. Musíš reagovat na nastálou situaci, prostě když se prohraje, nedaří se, nemůžeš ty kluky dlouho chtít držet na ledě, je jasné, že toho mají dost a rádi zalezou do kabiny a to my respektujeme. Loučíme se ale vždycky, někdy déle, jindy krátce. I po prohře je ujistíme, že „Vždycky jsme s váma“.Žijete/přebýváte v Praze či v jejím okolí, scházíte se někdy i mimo hokej?
Občas určitě ano. Někdy společně vyrazíme kouknout na nějaký sport, nebo posedět do hospody. Dokonce nedávno jeden z nás potřeboval pomoc při stěhování, tak se někteří z nás sešli a dotyčnému pomohli. Takže občas se vídáme i mezi sezónu, ale v sezóně je to pochopitelně více.

Skupina Gastarbajtrů má za sebou první sezónu na tribunách v tomto uskupení, blíží se ale druhá, jaká bude? Myšleno teď z Vaší strany. Jsou nějaká očekávání, plány?
Bude dobrá! Musí být. Jedná se o druhou sezónu, ale dalo by se říct, že jde potažmo o třetí ročník, ve kterém se „pražáci“ významně zapojí do dění. Ačkoliv je pravda, že skupina oficiálně vznikla až před tou loňskou sezónou (to jen tak na vysvětlenou). Rozpis nám udělal radost. Tak jak muselo rozlosování maličko zklamat některé havířovské příznivce, tak těm pražským se strefilo do vkusu. Očekávání jsou tedy na vysoké úrovni a pokud neselžeme, mělo by se jednat o nejlepší sezónu, co se týče účasti Gastarbajtrů na zápasech AZetu.Děkujeme za příjemné povídání a přejeme, ať se sezóna podaří, jak všem, kteří mají rádi AZetu, tak vám, Gastarbajtrům, které jsme tímto rozhovorem snad trochu představili nejen havířovské hokejové veřejnosti. Závěrem… Zkus vzkázat cokoli komukoli, jakékoli sortě těch, kteří mají AZet v srdci…
My děkujeme za tento prostor, jsme za tohle povídání moc rádi. A pokud bych mohl něco vzkázat, tak tak rád učiním: Respektujte vůdčí osobnosti naší fanouškovské scény. Zvažte, zda na sociálních sítích vhodně reprezentujete náš klub. Než napíšeš komentář, popřemýšlej, jestli je opodstatněný a vhodný. Pokud na výjezd nejedeš, nepiš na fb proč nejedeš s tisíci výmluvami. Nikoho to nezajímá. Jezdi na výjezdy, je na nich největší zábava. Dovolenou si šetři na play-off. A NEPIŠ NESMYSLY A HOVADINY NA FÓRA A DOTAZY PRO VEDENÍ !!!