Je pátek večer, ve třech lidech se scházíme v tělocvičně, abychom dodělali pár potřebných věcí směrem k utkání na Hané. Poté míříme na pivo, z kapsy tahám desetikačku, která se blyští novotou, však ani tyhle její „smutné oči“ ji nezachrání od toho, aby putovala do jukeboxu. Dalibor Janda a jeho Žít jako kaskadér, potom Kyvadlo od kapely Desmod. Za tónů druhé písně se zasním při pohledu na stěnu, kterou zdobí logo Havířovské Zvěře. Pátrám v paměti plné vzpomínek a zážitků. Kurva, jak někdy mohlo jet do Prostějova 6 autobusů s fanoušky AZetu? Neskutečné, šílené, nikdy nezapomenu. Zítra to bude jiné. A i přesto, že do Prostějova pojedu už pošestnácté, se těším. Vždyť hraje AZet. A já, na rozdíl od mnohých, nezapomínám, že to je klub, kdy zpívám o své věrnosti vůči němu… Celý příspěvek →