Teplá říjnová sobota, na jasném nebi v opojení alkoholovém, možná i trochu emočním, vidím hvězdy ve tvaru znaku AZetu. Je několik desítek minut po utkání havířovského klubu s Litoměřicemi, během kterého dorazilo do našeho kotle 7 příznivců ostravské Poruby, kteří přicestovali ze svého výjezdu do Opavy. Otevírám oprýskané dveře, abych po sedmi krocích stál opřený o bar. Mávnu na Lenina, ať lije dvě vodky a klučinovi z velkého ostravského sídliště dávám slib, že po sezóně přijedeme v pořádkem počtu do Poruby a oplatíme jim jejich několikeré návštěvy na zápasech AZetu. Ruku na to a můžeme se vrátit zpět ke spojeným stolům, na kterých se tančí, protože jukebox se nechává slyšet, že „Aj tak sme stále frajeri“. Parádní zábava kluků z Havířova a Poruby je v plném proudu…Uběhne 5 měsíců, na první pohled šíleně dlouhá doba, však ten slib od baru, nad těma dvěma půlkama vodky, se pomalu plní…Ale pěkně popořádku.  Celý příspěvek →