Dva výjezdy na Hanou během osmi dnů, to zní pro mnohé možná lákavě, ale když k tomu připočteš zajímavý domácí zápas mezi těmito dvěma duely, když k tomu přidáš shon vánoční či silvestrovský, je to pro havířovského fanouška, který nyní žádnou výjezdovou formou zrovna neoplývá, docela velké sousto…

K zimáku přicházím už dlouho před srazem, mezitím, co čekám na kolegy, pozoruji hráče jdoucí na oběd před odjezdem, Radek Pořízek na Ketyho z dálky a přes půl Podlesí huláká, že k tomu chce tatarku, to už však přicházejí 3 kamarádi a my za tribunou zimáku, na prochladlém betonu, narychlo vyrábíme jeden transparent.

Do odjezdu zbývá 45 minut a my stále ještě nevíme, zda bus vyjede. Nevíme, zda jej nakonec dokážeme zaplnit, poloprázdným busem, jako některé jiné ekipy, jet nehodláme, ztrátu z čapky doplácet nechceme a vlastně ani nemůžeme, letos do čapky prakticky nevybíráme, těch financí v záloze je minimum.

O tom, že se na Hanou hromadně vydáme, se rozhoduje asi 20 minut před plánovaným odjezdem, lidé nakonec přichází na poslední chvíli, posílí nás také osmička současných či bývalých příznivců Poruby, kterým za podporu velmi děkujeme, se zhruba 20 minutovým zpožděním oproti plánu vyjíždí autobus s 58 fanoušky směr Prostějov.

Posádka je do značné míry stejná, jako ta, která týden zpět vyjela do Přerova, dnes je ten výjezd však do značné míry mnohem méně ožralý, se situací z před týdne se to nedá srovnat. Přesto, stejně jako před sedmi dny, se opět zvrací. No a pokud to ten minulý zvraceč ustál a šavli hodil na chodník, dnešní junioři tolik umu neprojevují, je lehce zgrcána podlaha autobusu, na jedné ze dvou zastávek nám pomáhá kamarádka v důchodovém věku pana řidiče, která jede s námi, ze suterénu našeho pohodlného dopravního prostředku vytahuje hadr a zatímco my se veselíme na benzínce, ona nám náš autobus dává zpět „do pucu“.

Policejní doprovod máme od hranic města Prostějova, během docela poklidné jízdy přijíždíme ke zdejšímu zimáku s dostatečným předstihem, překvapením je poměrně malý počet policistů kolem haly. Dáme cígo, někdo stihne 2, za 9 pětek kupujeme lístky, ochranka nás šacuje, však šacování není nikterak důsledné a tak je jasné, že pokud někdo bude chtít něco pronést, tak to dnes na stadion pronese…

Na zábradlí v sektoru věšíme tři vlajky, stejně jako v Přerově je hlavní zástavou HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, stejně jako před týdnem v Přerově ji doplňuje vlajka Mladé Zvěře, no a jelikož je zdejší zábradlí delší než u sousedů na Hané, byl by hřích toho nevyužít, byl by hřích si s vlajkoslávou trochu nepohrát a tak věšíme také malou výjezdovou vlajku HZ.

Ještě před začátkem zápasu se hladoví a žízniví Slezané občerstvují, zdejší Litovel je spíše haněn, mně však docela chutná, trochu překvapivě víc, než před týdnem Zubr. Velkým lákadlem jsou pak zdejší klobásy. Ty jsou jiné, než jaké jsem zde kdy měl, dnešní klobása je možná nejlepší klobásou, kterou jsem zde za posledních 8 let jedl, je fakt výborná, palec hore!

Zápas začíná, všichni fanoušci jsou seřazeni příkladně za vlajkou, nenapodobujeme jiné ekipy, které zde stojí jak v dolní, tak i horní části sektoru, na druhou stanu musím říct, že nahoře za flagou bychom měli stát mnohem více pohromadě, ideální to není, nedaří se nám zopakovat jednotu sektoru z Přerova. Je to možná i proto, že kluci z Poruby a Mladé Zvěře stojí více u stěny, tedy v místech, kudy na nás z tajné chodby nedávno vyběhli domácí, zatímco zbytek lidí v sektoru je spíše na jeho druhé strany, to aby lépe viděli na hru…

No, vidět na hru… Divme se, že nejen z Havířova, ale i z jiných ekip, zde houfy hostů nejezdí. Ne, pozor, není to ten hlavní důvod, to chraň mě ruka Páně, ale… Ten pohled není ideální, kostičkovaná síť je hnus, člověk se absolutně nemůže divit tomu, že běžný divák si z pohodlí domova raději zaplatí internetový přenos. Ta síť, která dělí sektor hostí od sektorů vedlejších, to je unikát, to mohl vymyslet jenom magor, kterému se nechce poctivě odvést svou práci. Než taková síť, která slouží k tomu, aby se mezi sektory nepřehazovaly různé předměty, zejména pyrotechnika, tak není lepší, aby ochranka, která je za to placena, zamezila tomu, aby se do hlediště dostalo to, co se do něj dostat nemá? Skandujme pořád dokola o hokeji pro fanoušky, ale tohle jsou přesně ty kroky, které je na tribuny nepřivedou, spíše je z nich vyhánějí…

Pod vlajkami je pouze spíkr s megafonem, za bubnem pak bubeník, při našich prvních chorálech pak na zimák přichází dvacítka kluků z TfH (ti nejsou šacováni vůbec), čímž se počet Slezanů v sektoru ustálí na přesně 93 kusech, což je na naše současné poměry super číslo!

Kluci z TfH se usídlí v dolní části sektoru, ani oni, po prvotním ochutnání, nepohrdnou výbornou klobáskou, možná ji mají i jako náhražku za neochotu domácích chuligánů, kteří havířovským příznivcům Baníku před chvílí odmítají měření sil…

Naše fandění je od prvního okamžiku docela solidní, však sami sebe neslyšíme tak, aby nás to motivovalo a nakoplo k ještě lepšímu výkonu, zdejší akustiku, spojenou s postavením sektoru, musí každý hostující fanoušek nenávidět.

Fandit začínají i domácí, více než supportem, který je tak nějak očekávaný, mne však překvapí, že krom pozvánky na jejich večerní taneční zábavu vyvěsí pouze jednu velkou vlajku. Nutno však říct, že co se optických aktivit týče, tak pár minut zpět se prezentovali velmi pěkným a podařeným choreem, které bylo roztaženo prakticky přes celou tribunu, které oslavovalo 105 let zdejšího hokeje a které bylo takové… No, jak to říct? Takové prostějovské, čili byť i přes svou velikost bylo spíše jednoduššího charakteru, tak sneslo velmi přísná měřítka. Tohle prostě Hanáci umí, v tom jsou na samé špičce republikové scény…

První třetina se nese za solidního supportu z obou stran, kdy domácí tahají za delší konec provazu, navíc jim pomáhají i lidé mimo kotel, který jsem při dnešní, téměř dvou a půl tisícové návštěvě, čekal více zaplněn. Tribuna s kotlem právě tomu kotli často pomáhá potleskem, protější pak odpovídá na několik výzev domácích vlajkonošů, v tomto by se naši „béčkaři“ mohli učit, odpovídačky zdejší protější jsou pěkné, líbí se mi…

Nahoře v sektoru se usazuje ochranka, kluci při vstupu vypadali pohodově a sympaticky, však pokud jsem byl překvapen z nízkého počtu policistů, jsem překvapen i nyní, sekuritáků je přesně 8, což mi přijde jako legrační číslo, když to porovnám třeba se situací u nás, když by Hanáků dojelo tolik, kolik je dnes nás. Pokud by se v hledišti něco přihodilo, byl bych velmi zvědav, jak by ochranka reagovala… Vždy mám v Prostějově pocit, že na čem pan Luňák nešetří, a to jsou velmi pěkné výplaty zdejších hvězd, tak na druhou stranu obrací každou korunu na tribuně, nebo alespoň co se hostujících fanoušků a sektoru týče :-). 

Ke konci první části dostáváme dvě branky, které velmi ovlivní náladu v našem sektoru, ovlivní pak především naši hlasovou podporu. Ta je od prostřední periody o dost horší, není dobrá, domácí nás nyní v hledišti jasně převyšují. Prostějovskému kotli k tomu dopomáhá i nový spíkr, který nahrazuje zdejší, dalo by se říct, že už legendu, která pyká policejním zákazem a zápasy svého klubu, spolu se šesticí dalších fanoušků, nemůže sledovat…

Tato kauza zákazů je docela zajímavá, sami prostějovští fans ji navenek nějak prezentují, je jasné, že možná malinko jinak, než jak tomu opravdu bylo. Ne, nesoudím, taky bychom si v takovém případě svou pravdu možná lehce přikreslili, abychom z toho vyšli jako ti, kterým je spíše ublíženo, ale právě i od členů dnešní ochranky slyším, že ti kontroloři dostali od fandů po čuních mnohem víc, než jak to domácí prezentují. A pozor, já se tomu dání přes držku nedivím, asi bychom konali stejně, kdyby se nám někdo šťoural v byznysu, který nám nese zajímavé obraty :-).

Pro závěrečnou třetinu měníme hlavní zástavu v kotli, vyvěšena je velká vlajka AZ HAVÍŘOV, poslední část hry je z naší strany poznamenána tím, že pokud doposud stáli všichni fanoušci příkladně v sektoru, tak nyní se už najdou tací, kteří stojí dole u plexi. Škoda, ale nedá se nic dělat, dnes přijeli i ti, kterým to fandění není zase tak blízké… Po druhé části hry navíc většina Thugs from Havířov odjíždí zpět do Slezska…

V polovině tohoto dějství roztahujeme 3 transparenty, někdo bude tvrdit, že dva z nich jsme vytáhli naopak, ano, může to tak být, tady je naše drobná chyb, na druhou stranu, klidně to čti odspodu :-). Transparenty nelezeme domácím do zadnic, jasně sdělujeme, co si o soupeři myslíme, však na druhou stranu vyjadřujeme podporu těmto „zákazovým“, protože dokážeme si představit, co by policejní zákazy pro šestici důležitých osob naší scény udělaly s námi. Věřím, že pro zdejší scénu, především pak pro ty konkrétní fanoušky, je to velký životní zásah, tímto jim přeji pevné nervy a výdrž…

Po vytažení této naší prezentace je domácím kotlem skandován pokřik o českém hokeji pro fanoušky, my se připojíme s něčím podobným. Nutno také říct, když se zmiňuji o vzájemných pokřicích obou kotlů, že dnes není slyšet nějaké enormní množství vzájemných urážek. Ano, oba tábory se uráží a slovně napadají, bez tohoto by se tyto zápasy hrát asi nemohly, ale není to určitě v takové míře, jako v jiných vzájemných duelech v minulosti…

3 minuty před koncem jsou v sektoru hostů vytaženy vlajky na tyčích, se kterými se mává až do samého konce duelu, minutu před sirénou je pak zažehnuta velká spousta pyrotechniky, efekt to dává opravdu výborný, moc se mi to líbí. Jedna světlice je pak fanouškem hozena přímo na hrací plochu, téměř zasahuje několik domácích hráčů. Ano, samozřejmě, tento skutek se stát neměl, nebyl plánován, jde o skutek jedince, který bohužel nejsme schopni ohlídat, na druhou stranu však tento skutek nebudu odsuzovat, sám vím, co to jsou emoce a pyro v ruce… Čili jak říkám, tohle se stát nemělo, je to škoda, byl by relativně klid, na druhou stranu, pozorovat úprk prostějovských hráčů před letící světlicí a následná gesta Jestřábů směrem k našemu sektoru, kdy šlo docela zřetelně odezírat, co mají na srdci, to byla vskutku zábavné a před blížícím se Silvestrem i vhodné :-).

Při pyrotechnických radovánkách pozoruji kluky z ochranky, ti prakticky nijak nereagují, do sektoru však, jak už je zvykem při návštěvě Havířova s Prostějovem, nabíhá policie, ta však dnes řeší situaci poněkud poklidně, takové ty četníky snad ani nepoznávám. Jako by se jim asi ani nechtělo…

Policisté reagují až na vzniklou drbnou šarvátku v horní části sektoru, u plotu dochází k nějakému tomu šťouchání mezi domácími a hosty, na vině je fakt, že domácí, stojící pár metrů za klecí, využívají mlhového oblaku z pyrotechniky a snaží se uzmou vlajku AZ HAVÍŘOV. Už už za ni tahají, naštěstí si tohoto jejich odvážného a chvályhodného činu všimnou Slezané, kterým se docela bez problémů daří vlajku ubránit…

To už však mají situaci v rukou zmiňovaní policisté, asi dostali příkaz, aby se jim konečně chtělo, dokonce nám dovolí absolvovat „děkovačku“. Však jaké je naše překvapení, když hráči po podání si rukou se svými soky ihned míří do kabiny, jeden jako druhý, pod náš kotel nepřijíždí žádný z nich. Co se to děje? No nic, děkovačka se konat nebude, někdo má asi v hlavě můj oblíbený song od Wanastovek, které přeci, v dobách, kdy se jim dařilo na české hudební scéně, zpívaly, že „Neděkujem, vypadněte, vážně toho bylo dost“. Opouštíme tedy stadion, v tom policie spolu s ochrankou jednoho z našich zadržuje. Kolegiálně čekáme před autobusem, načež fanoušek je po chvíli propuštěn a my tak ve velmi dobré a bujaré náladě můžeme vyrazit na cestu domů…

Cesta do Slezska je veselá, na jedné z benzinek doplníme tekutiny, pohostíme naše kamarády z Poruby, vyfotíme se a jedeme dál, Na spoustě z nás je cítit únava, jízda domů není taková, jako třeba před týdnem z Přerova, dnes je toho alkoholu celkově mnohem míň…

Do Havířova přijíždíme jen o trochu později než naši hráči, ty vidíme, jednoho po druhém, jak odcházejí ze zimáku, nasedají do aut a odjíždějí do svých domovů. S některými prohodíme pár slov, jiní nám z aut zamávají, přítomné fandy potěší jeden z útočníků, který vylézá z taxíku, do ruky bere megafon a přes půl Podlesí haleká, že Prostějov je zkurvený… Tyhle zážitky nám malinko spravují dojem z děkovačky, kterou dnes hráči neabsolvovali, následně se však dozvídáme neoficiální zprávy, které hovoří o tom, že děkovačka byla hráčům zakázána… Zda tato informace je nebo není pravdivá, to ví jen Roman Rác. Proto raději bych se jej zeptal, než dělat předčasné závěry.

Tahle informace je však hlavním diskuzním tématem U Lenina. Nemáme ji potvrzenou, nevíme, jak moc je pravdivá, však mnoho fandů je nasraných a už teď přemýšlí nad svou reakcí a odpovědí… Hele, jak říkám, dokud nebudeme mít informaci potvrzenou, tak moc nemůžeme soudit, ale… Jo, já vím, klub za naši pyrotechniku asi zaplatí nějakou tu pokutu. Rozumím. Na druhou stranu si neumím představit, že by třeba pánové Brabec či Jankulovski přikázali hráčům Baníku, aby nepřišli poděkovat pod kotel. To by se potom, panečku, totiž děly věci… Tak snad se budou dít, pokud se to ukáže jako pravdivá informace, i u nás, protože tohle by si žádný fanda, který svému klubu 60 minut fandil, vyjel za ním ven a koukal se na hokej kostičkovaný, neměl nechat líbit… Tohle se prostě nedělá. A je vlastně fuk, jestli hráči poděkovat nechtěli nebo nemohli, prostě nepoděkovali. Takže viníkem je určitě někdo, kdo je placen AZetem Havířov…

Další výjezd na horkou hanáckou půdu je tedy za námi. Stává se pravidlem, že pokud dojedeme v solidním počtu, tak na Hané téměř vždy odpalujeme pyrotechniku. Tyto tradice jsme dodrželi i nyní, i díky tomu si myslím, že drtivá většina těch, kteří v sektoru pro hosty byli, považuje výjezd za fajný. Jasně, klepejte si na čelo, že takto uvažovat je dementní, však já věřím, že více těch, kteří v Prostějově byli, jeli na výjezd za zážitkem, né za bodem. A tak by to primárně mělo být. Protože pokud se budeme honit za body a né za zážitky, tak naše výjezdová čísla budou taková, jaká v poslední době jsou… V sektoru dnes byli fanoušci, ty poslední zbytky fanoušků, kteří jezdí. Jiní, kteří si myslí, že jsou možná většími fanoušky, ti při venkovních zápasech AZetu vesměs zůstávají doma. Tak jak to tedy je? Kdo je fanouškem? Kdo má právo se za něj označovat? A od jakého slova to slovo fanoušek vzniklo? Od slova fandit?

A domácí? Jejich situace není jednoduchá, však na první pohled jsem nepoznal, že by kotel šlapal o dost méně, než když mu velel zdejší letitý spíkr (pozor, tím nechci snižovat Šukerův přínos a důležitost, čili přínos možná nejkvalitnějšího spíkra v republice). Ten nový floutek, soudě i dle pohybů, které má téměř totožné jako jeho předchůdce, s tím asi statečně bojuje. A stejně, je to divné, že? Že kvalitu celé jedné fanouškovské scény do značné míry ovlivňuje jeden jediný muž. Ten, který drží, jak řekl řidič našeho autobusu, tu hlásnou troubu. Když se nad tím zamyslíš, je to šílené… Že na jednom muži často stojí a padá to, jak je celé publikum vnímáno zbytkem republiky. Ostatně, pouze to potvrzuje má slova. Na to, aby scéna jakékoli ekipy byla vedena kvalitně, stačí málo lidí. Kolik? 3? 5? 10? Těch 10, kteří tím však musí žít, bohatě. Ale druhá, a nesmírně důležitá věc je ta, aby tito jedinci byli následováni těmi stovkami „obyčejných“ lidí na tribunách, aby ti je respektovali a všichni táhli za jeden provaz. Ti jedinci dokáží, tím, co mají v hlavě a jak moc je to baví, skoro vše. Ale musí být respektováni, jejich myšlenky musí být následovány. Nebo ne, nemusí, každý si může dělat co chce, každý muže hlásat a konat co chce a jak chce, ale to už se poté nebavme o fanouškovské scéně, to už se bavme o závodu eg na 400 metrů přes překážky. Přes kurevsky velké překážky, se kterými by i Zuzka Hejnová měla problémy…

Sepsal J.R. from B.K.