Dva dny do Vánoc, však někteří z fanoušků AZetu volají po tom, ať si dárečky nadělíme dřív, kluci z Mladé Zvěře prahnou po možnosti, abychom do Přerova vyjeli společně autobusem. Kontaktujeme tedy dopravce, ten naše přání naštěstí nezavrhuje a jelikož jsme známé horkojehelní švadleny, tak i tentokráte tou sviňsky horkou jehlou šijeme a hlášení se do zábavního dopravního prostředku spouštíme až 4 dny před výjezdem. Ano, termín šibeniční. Na druhou stranu, kdo na výjezd opravdu chce jet, nemusí přeci týden přemýšlet o tom, jestli jo nebo ne. Hraje AZet, termíny znám od léta, jasné jako facka, jedu, tečka. 

Ještě den před výjezdem máme v autobuse snad 20 volných míst, lidé o výjezdy nyní nemají příliš zájem, myšlenkami jsou asi u rozpálené plotny, kdy v pánvi plné oleje plave nehybný kapr. Svým způsobem je i chápu, že se jim do Přerova nechce, když si za pár korun koupí přenos a v klidu a teple domova se na zápas podívají takto pohodlně. Ano, tohle jsou diváci. Já však nepřestávám doufat, že do autobusu se ještě nahlásí fanoušci, tedy ti, pro které je povzbuzení mančaftu kousek za ledovou plochou víc, než sezení na prdeli a dělání ze sebe chytrého, jak by se ten hokej asi měl hrát…

Asi hodinu před ofiko srazem jsem na místě, mířím do Kaufu pro Hradecké tyčinky v černém obalu, které pálí i Radka Veselého, protože jen poctivého přece nepálí, na informacích slyším hádající se báby, že včera na Barrandově je Petra Černocká pořádně namíchla, s tyčkami i třemi černými Kozly, kdy nehledej v mém nákupu skrytou podporu imigrantů, raději mířím ještě na zimák, očíhnu kousek zápasu 4. tříd mezi AZetem a Českým Těšínem, to už však před halou slyším povědomé bouchání petard, řev, bujarou náladu, cinkot láhví.

Mládežníci se už minimálně hodinu před odjezdem notně, a možná i nutně, posilňují, někteří vypadají na to, že cestu do Přerova, skrze svou opilost, nemohou zvládnout, přesto dle plánu, tedy dvě a půl hodiny před začátkem utkání, odjíždíme od havířovského Kauflandu. S extrémně dobrou náladou, bez jakéhokoli dohledu policie, která v týdnu hned 16x aktualizovala stránky AZ-Fans, aby měla o všem jasno.

Ke zmiňované výborné náladě přispívá i fakt, že autobus je nakonec zcela plný, pár lidí dokonce stojí (jedou za poloviční cenu). Výjezdová posádka je docela mladá, dopravní prostředek je krásně rozdělen na přední starší část, ve které je konzumace rozvážná, řev žádný, řeči nadmíru inteligentní, no a pak je zde zadní část, která halasí, chlasče a chová se místy neurvale.

V Ostravě, kde už první výjezďáci u krajnice znovu pozorují štrůdl, který ráno snídali, nabíráme 4 příznivce porubských barev, s nimi dnes absolvuje výjezd i 6 kluků z ostravského Zábřehu. Však jen pár kiláků za Ostravou máme další, tentokráte i delší přestávku, na které hrajeme oblíbenou hru z mládí, čili „Škatulata, hejbejte se“, kdy za autobusem staví 2 auta, do kterých nasedá 10 zájemců o fotbalové radovánky, to když nám je mladíky z Přerova nabídnuto, že by nebylo od věci, zahrát si v počtu deseti lidí na každé straně nejnovější ročník tolik oblíbené hry FIFA 2019.

10 lidí se od nás tedy odpojuje, berou herní konzole a jedou si po svém, my jim usnadníme cestu tím, že si nám neustále volající policisty necháme nalepit za zadek našeho dopravního prostředku, už mnoho kiláků před Přerovem máme klasický, jako při každému výjezdu busem na Hanou, policejní doprovod.

Cesta je poklidná, počítám slova „zastav“ a „chcát“, to první je z různých částí busu zakřičeno 46x, chcanec jen lehoulince zaostává. To už si však naši radikálové, pár kiláků vzdušnou čarou od nás, vybírají tým a dresy, které v boji proti přerovským ve FIFĚ obléknou, křížkem na gamepadu ještě rychle pilují skluzy či jiné čisté či nečisté odebírání míče.

Ke smutku mnoha, však ke spokojenosti jiných (nevím, co to je radikální Přerov, nějak se mi do mysli vkrádá olomoucká Sigma) se tento napínavý mač nakonec neuskuteční, přerovští se ozývají s tím, že kriminální policie jim údajně odebrala herní konzole a smluvenou bitvu na život a na smrt tak Hanáci ruší…

To už autobus s havířovskými fanoušky přijíždí v sektoru hostů přerovského zimáku, čeká nás docela početně zastoupená policie, u brány pak fyzicky dobře vybavená ochranka. Koupíme si lístky, jsme velmi důkladně šacováni, sekuriťáci nám dovnitř odmítají vpustit malé vlaječky, údajně kvůli nebezpečnosti bambusové tyčky (spíše tyčinky) a tak jsou vlaječky před vstupem „zničeny“, abychom mohli pronést alespoň fólie jako takové…

V sektoru jsme docela dlouho před zápasem, banda bere zavděk občerstvením či nedůvodným rozbíjením toalet a umyvadel (pokud věříš všemu, co se kde napíše, tak jsi chuj), však né příliš chutný Zubr a pouze párky v rohlíku nejsou zrovna tím, za co bychom dnes dávali michelinská ocenění…

Úvod zápasu se nezadržitelně blíží, však zatím jsme v klidu, nevěšíme vlajky, sektor nijak neformujeme, na samém začátku nás totiž čekají smutné „povinnosti“. První zápasové buly je vhozeno, my v tichu formuje 63 Havířováků, kteří jsou v sektoru, ze svých těl „stavíme“ velká písmena RIP a úvodních pět minut takto nehnutě stojíme, bez jakéhokoli pokřiku. Tato pieta, a jsem moc rád, že se povedla, protože z důvodu opilosti některých jsem se toho bál, je dnes za padlé horníky na šachtě kousek za Havířovem, kdy jeden z havířů byl navíc přímo z našeho města.

Po zmíněných pěti minutách věšíme dvě vlajky, hlavní zástavu HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ doplňuje malá flaga kluků z Mladé Zvěře, ihned po vyvěšení vlajek a zformování sektoru spouštíme klasicky, jen o 5 minut později, Havířovskou Zvěř. Hned po ní pokračujeme s dalšími a dalšími pokřiky a chorály, naše fandění, kor po brzkém vyrovnání Radka Pořízka, je na velice dobré úrovni. Navíc, a to je dnes důležité, stojíme příkladně u sebe, nejsme roztahaní, působíme jednotně, což vždy vypadá líp a donutí Tě to více řvát, když řvou kolegové po Tvé levé i pravé ruce, když před nimi a jejich pohledy nechceš být za cypa…

Domácí nějak extra nepozoruji, ze svého pohledu je jednak prd vidět, především však prd slyšet. Zdá se mi však, že kotel, alespoň dle toho, na co jsem zde zvyklý já, mají docela slušně zaplněn (čekal jsem jej více prázdný), nad sektorem je vyvěšena tradiční velká zástava, mají spíkra s megafonem, mají bubeníka s bubnem, od prvních minut se snaží fandit, kvalitu jejich supportu však zatím nedokážu příliš posoudit…

Ve druhé části hry jde náš support, i přes výborný výkon spíkra, který nebojácně stojí na vysokém plotu a k ruce má bubeníka, který ze zápasu nevidí ani kousek, dolů, fandění není zdaleka takové, jaké by dnes být mělo. V úvodu třetiny nám navíc trochu trvá, než roztáhneme a pověsíme na plot velký transparent, kluci si to dobře nevyměřili, trochu s tím zápasíme, nakonec se povede. Ale byla to fuška, při které to chtělo více přemýšlet, že?

Ústřední vlajka, stejně jako malá skupinová MZ, je nahrazena asi 12 metrovým transparentem SLEZSKÁ EXPEDICE, to už však jeden z fanoušků hostí zlobí, docela silným laserovým paprskem svítí na hruď domácího brankáře, v hledišti si pak hledá známé tváře z přerovského kotle. Této dětinské provokace si všímá hlavní rozhodčí, ochranka dostává pokyn tohoto raubíře vyvést a laser mu zabavit. Tak se také děje, Havířovák je vyveden ven, kde se na něj seběhne asi 5 obrovských sekuriťáků, kdy na jejich tvářích je vidět velká radost, že si nyní budou moci, pod rouškou tmy a pěkně anonymně, bouchnout. Situaci však zklidňuje třímetrový kápo všech sekuriťáků, ten svým podřízeným dává pokyn, že nikdo se havířovského fanouška ani nedotkne, dotyčnému zabavuje to zlobivé světýlko, fanoušek je po pár vteřinách vpuštěn zpět na hokej…

Ve druhé přestávce, na tzv. kouřové před halou, za stále velmi vydatného deště, se Slezané domlouvají, že by i přes nepříznivý stav bylo vhodné, aby se do fandění opět pořádně opřeli a posledních 20 minut si užili. K libosti všech 63 fandů hostujícího celku, kteří jsou dnes v sektoru (včetně čtveřice Poruby a šestice ostravského Zábřehu), se tak záhy děje, doping opět nabírá kvalit ze třetiny první, i přes nepříznivý stav se lidé fanděním baví, opět se jasně ukazuje, že do Přerova dnes nepřijeli diváci, kteří by měli kyselé rypáky z toho, že se blíží naše porážka, kteří by láteřili, že za bránou není dobře vidět, však fanoušci, kteří si nehledě na výsledek a výhled na led užívají výjezdu. Tak se mi to líbí! Čím více se blíží závěr a porážka chlapců na ledě, tím více stupňujeme naše fandění, místy je to opravdu velmi dobré, párkrát se musím pohledem na světelnou tabuli přesvědčit, zda opravdu prohráváme.

Velmi dobré chvíle nyní zažívají i ty tribuny, kterým vládnou domácí, „Dívka pihovatá“ je má obrovsky oblíbená melodie, když si ji pobrukují domácí příznivci, což se děje právě v závěrečné části, velmi zbystřím. Moc fajn chorál, jen je možná trochu škoda, že přerovští tento popěvek nedokáží pořádně natextovat, mohlo by to mít mnohem větší kvalitu a grády, takto je to takové polovičaté. Ale jak říkám, zní to velmi dobře, i domácí nyní fandí o dost lépe, než tomu bylo doposud, kdy mi to od dnes nich, pokud bych měl srovnat s předchozími návštěvami tohoto stadionu, přišlo lehce podprůměrné…

Ve třetí části také probíhá prezentace hostující choreografie, kdy místo vlaječek jsou k nápisu na plot roztaženy jen samotné fólie. Černé a žluté, ve slezských barvách. Nevypadá to však ideálně. Jednak spousta fólií zůstala při vstupu před zimákem, v neposlední řadě pak tato prezentace není dobře připravena v sektoru samotném. Klukům do toho nijak nemluvím, jen ať se snaží a sbírají zkušenosti, však příště než tohle, raději bych „pošetřil“ materiál a příště předvedl něco pořádného. Takto polovičatě je to na prd a není to důstojné naší léta budované značky, značky Havířovské Zvěře…  (nutno zmínit, že kvůli lehkého poškození deštěm není během zápasu roztáhnut a na zábradlí pověšen ani připravený jednoduchý transparent „Jebat Přerov“).

Zápas končí, my však v sektoru zůstáváme ještě dlouhé minuty po jeho konci. Nejprve zatleskáme našim hráčům, poté trochu poškádlíme zbytek domácích, kteří tribuny ještě neopustili, lehce se s nimi kočkujeme, to vše za bedlivého dohledu ochranky, která dnes působí absolutně profesionálně, nezavdává, jak už to u těch nasypanců většinou bývá, k jediné zámince konfliktu. Kdyby se takto chovali všichni chlapi ve vestách, neměl bych ani problém s tím, že vypadají, jako by si co nejdříve chtěli bouchnout. Jo a… K ochrance ještě taková perlička. Někteří ze sekuriťáků nás během duelu několikrát vybízejí, ať „těm domácím čurákům dejte pořádně do držky“ :-).

Před odchodem ze stadionu se na nás ještě kysele směje a divně gestikuluje Havířovák v domácím dresu, čili Marek Sikora, to už však za nepříjemného deště míříme rychle do přistaveného autobusu, bez nějakých zbytečných a dětinských provokací z řad domácích docela rychle odjíždíme, jedno policejní auto s námi jede déle, než je zdrávo a než bychom sami chtěli, proto první zastávku na benzínce musíme odložit. Stejně bedliví jsou policisté při odjezdu dvou našich aut s radikály, kteří možná ještě tajně doufají, že domácím ty konzole budou policií vráceny a oni tak při útočném rozestavení 3-4-3 vrhnou ještě všechny síly do útoku. Ne, neděje se tak, bohužel…

Autobusový policejní doprovod však naštěstí netrvá věčně, nakonec se na jedné z čerpacích stanic kvalitně občerstvíme, poté už za zvuku líbezných písní v zadní části autobusu pokračujeme směr Slezsko, k našemu zimáku dorazíme v rozumný čas, sklidíme fidlátka a ve více než 20 lidech míříme do Lenina, kde nám vycházejí vstříc a rezervují nám náš velký stůl.

Zábava některých trvá hodinu, jiní se baví dlouho do noci, jsou však i tací, kteří v jednom z albrechtických bytů tuží dobré vztahy s Porubou v rámci postelové scény, do svých domovů se pak nejaktivnější výjezďáci vracejí až těsně před Štědrým večerem…

Co říci závěrem? Trochu se zamyslím. Zamyslím a, ač se to mnohým nebude líbit, budu i kritický. Tvorbu choreografií si v posledních týdnech bere pod palec skupina Mladé Zvěře. Najdou se mnozí z vlastních řad, kterým se jejich práce na optických prezentacích nelíbí, kteří ji kritizují. Ani já z ní nejsem nadšený, spoustu věcí bych si představoval jinak, ale! Ale ti kluci s tím začínají, učí se, snaží, třeba nad tím i přemýšlejí a třeba to časem, pokud jim elán vydrží, budou dělat lépe. Co však lze dělat lépe už teď, to je jakési dělání věcí na 50%, na půl plynu. Nejde v pondělí tvrdit, že „nyní se budeme starat o kotel“ a v sobotu na ten hokej ani nedorazit, nejde tvrdit, že „my se postaráme o choreo“ a to poté udělat jen na 50%, nejde chtít uspořádat autobusový výjezd a pak se do něj nehlásit či využít možnosti cestovat autem (nemyslím tím tento výjezd do Přerova), nejde to a nejde ono. Ne, neberte má závěrečná slova jako kritiku, je to jen mé doporučení, čeho se v budoucnu vyvarovat, je to taková motivace, aby naše scéna nebyla pro smích. Abychom nedevalvovali něco, co jsme pracně budovali a získali si v tom směru respekt mnoha našich soupeřů… Věřte, že vím, o čem mluvím. Protože vše, co jsme v určitém týmu lidí dělali, jsme dělali na 100%, žili jsme tím. Pokud děláš něco, čím nežiješ a děláš to jen pro jakési vlastní uspokojení, lajky a ego, je to cesta do pekel. Já vím, pro mnohé je nyní krásné snít o tom, že určité věci si pod sebe vezmou oni samotní. Takových už bylo, situace zhruba z před tří lety byla nádherným důkazem. Ale tihle mnohdy až poté zjistí, co práce za vším stojí, že to není takové, jak to na první pohled vypadá. A buď tu práci dělám na 100% (a já budu moc rád, když se takoví najdou a starým uleví) a do konce, nebo se na to vykašlu. Vždyť i soulož má být s tvrdým, né s gumovým… To je takové nucené, nenadchne, ani neurazí.

A zcela na konec? Prosím vás, vy, kteří tvoříte jakoukoli fanouškovskou grafiku a jménem svým ji dáváte na různé facebookové stránky, zkuste u toho více přemýšlet. Stále víc a víc lidí mi u konkrétních případů píše, že ten, kdo grafiku neumí, ať se na ni raději vysere. Raději nic, než ostudné obrázky, které vypadají, jako by je tvořilo 11 leté dítě. Když k tomu připočítám obrovsky ostudnou neznalost češtiny, čili rodného jazyka, věřte, že je spousta Havířováků, kteří se za takovou práci stydí. A je jedno, že tyto své aktivity neprovádíte pod hlavičkou HZ 2010, jde totiž o to, že tohle vrhá špatný stín na celou naši scénu… Je to ostudné, nedělejte to, prosím! Nebo dělejte, ale zkuste se o své práci vždy poradit dřív, než některé bizarnosti vypustíte do světa…

Sepsal J.R. from B.K.