Volná sobota, AZet nehraje, po očku vybírám z nabídky tří hokejových zápasů, kdy jeden z nich bych rád navštívil. Upřednostňuji utkání hrané v Třinci, to na žebříčku mého zájmu poráží duel Poruby proti Vsetínu, poráží také zápas juniorů AZetu proti stejně starým vsetínským hochům. Hurá do Třince!

Dvě minuty po třetině hodině nasedáme s kolegou na autobus, který nás od havířovské Renety doveze za 39 kaček až na třinecký autobusák. Bus se velmi plní v Českém Těšíně, spousta červeno-bílých symbolů, potvrzuje se tak stará pravda, že právě Český Těším je městem Třince.

Právě do Třince přijíždíme hodinu před zápasem a volným krokem se vydáváme k Werk Aréně. Chvíli obcházíme kolem ní, pozorujeme davy domácích fanoušků, které proudí k hale, velmi nás však zaujme především velkém množství příznivců Litvínova, kteří to zde mají snad 500 kiláků. Na druhou stranu – je sobota, pro Extraligu krajně nezvyklý hrací den a tak i pro fanoušky Vervy zajímavá příležitost, jak se vypravit na dlouhý výlet.

Na utkání se nám podaří získat 2 vstupenky zdarma (nejlevnější lístek na sezení je jinak za 210 Kč), zdejší halu však moc neznáme a tak netušíme, kudy se dostat do našeho sektoru G. Halu obcházíme tam a zpět, nakonec přelézáme dvě zátarasy, málem nás chytne ochranka, no na zimák se i s platnou vstupenkou dostáváme zdarma nějakým vchodem pro kuřáky… Naše lístky jsou do těsné blízkosti třineckého kotle a tak volíme jiná místa.

Počkáme se na začátek zápasu, očíhneme, kde jsou volné sedačky, ihned zabíráme skoro nejlepší místa. S výborným výhledem jak na hokej, tak i na sektor pro hosty, v neposlední řadě pak na roztomilou roztleskávačku, která se při každé hudební vložce v přerušené hře natřásá 4 metry od nás a jejíž půvab nám je bližší než sebehezčí dění na ledě…

Hostů z Litvínova se v sektoru nakonec schází asi 40, což mi přijde jako skvělé číslo. Za mě obrovský respekt. Pověšeny mají asi 3 malé vlajky, tu a tam pak v rukou drží dvě zástavy Švédska (výraz podpory pro švédského hráče v dresu Litvínova?), drtivá většina fandů je v dresech, mnoho z nich má na hlavách paruky v barvách klubu, používají jeden buben. A ačkoli se fandit snaží a fandí prakticky celý zápas, jejich snahu ničí jak příšerná akustika haly, tak i fakt, že stojí de facto hned za plexisklem. A navíc, co si budeme povídat – jejich fandění není nikterak fanatické, takový vlažný support pánů (věkový průměr sektoru je určitě nad 35 let), jejichž fandění nepramení z fanatismu, nýbrž z jakési povinnosti.

Ale jak říkám, za dnešní počet patří severočechům má velká pochvala. Celkově je pro mě litvínovská scéna něčím hodně zajímavým. Litvínov, město velikostí jako Orlová, a tam už desítky let chodí skvělé návštěvy, litvínováků jezdí mraky ven. Čím to je? Stojí za to se nad tím zamyslet, nicméně už nyní je pro mě litvínovská scéna na tribunách něčím, o čem bych rád věděl víc…

Co kotel, a celkově atmosféra, Třince? V sektoru jich je hodně, opticky to vypadá super, jelikož velký sektor na stání se liší od ostatních sedících sektorů. Nad spíkrem jich může stát třeba 250 – 300, však jádro kotle tvoří spíše jeho spodní část, ve které se nachází tak 120 fandů. Ty na pěkně vyřešeném stupínku pro spíkra diriguje právě osoba s megafonem, vkusně používají buben a fandit se snaží neustále (škoda, že zde mají velice špatně vyřešeno místo pro vlajky na pověšení, ty se tak ztrácejí za lidmi či mantinelem a já pořádně nedokáži rozpoznat ani to, kolik jich visí, natož jak vypadají). I jejich support snaha je sympatická, i jim ji však zabíjí akustika zdejší haly. Jo a je ještě jedna věc, která snahu i fandění občas tlumí. Jsou to tleskátka, kterými je i dnes hustě poseto hlediště… Nedivím se tomu, že na tohle náčiní „mlátí“ polovina lidí v hale, však je pro mě překvapením, že třeba 10 tleskátek zahlídnu i v kotli. Jasně, kluci z domácího kotle asi moc neovlivní, zda v hale tleskátka budou nebo ne, ale tuto zkurvenost by alespoň z toho kotle mohli vymýtit, na to páky určitě mají…

Na lidech, kteří na sezení tleskátka používají, je vidět, jak jsou zdechlí a jak ani neuvažují, do jakého rytmu „tlučou“. Často tím kurví domácí chorály, často jedou mimo, jen proto, aby byl hukot. Moderátor utkání několikrát během přerušené hry vybídne lidi, aby zapojili ruce, zajímavé tóny dýdžeje utkání k tomu přímo vybízejí, třinečtí však i nadále bezmyšlenkovitě valí do těch papírových nesmyslů… Jedno pozitivum tleskátek? Když si tu papírovou věc rozložíš, je z ní vlastně takový program na zápas, sestavy obou týmů apod. Zajímavý nápad!

Je tady přestávka a my se valíme občerstvit. Šílený výběr, super ceny! Posuďte sami… Radegast za 30,-, což mi přijde jako výborná cena, na jídlo si zde můžeš dát klobásu, párky, hamburger, bramboráky, langoše, jelítko, samozřejmostí jsou tyčinky více druhů apod. Fakt super výběr, parádní rozmanitost sortimentu, v Třinci ví, že se jim to vyplatí… To jen my v Havířově jsme k paprikovým klobásám líní dokoupit ty bílé. Nic navíc nás to nestojí, ani peníze, ani práci, ukázali bychom však lidem, že jim jdeme vstříc. Takhle to ukazují v Třinci a mně se to v tomto směru hrozně líbí… O fandu je zde postaráno! Navíc i přes dnešní pěknou návštěvu se netvoří žádné řady, těch bufetů tady funguje fakt strašně moc a tak ve frontě na klobásku čekám maximálně 30 sekund. Paráda! Opět poučení pro nás, kdy hloupě zavřeme okýnko za tribunou A, kde se občerstvují nejvíc fandící diváci. Ach jo, někdy je to fakt smutné… A pak se divíme, že lidé v Havířově nyní na hokej nemají moc náladu. Kurva, tak začneme i přemýšlet proč? Děláme ten hokej pro lidi? Se vším všudy?

V Třinci jsou celkově jinde, je to vidět na každém kroku. Mají peníze, mohou si dovolit to či ono. Hodně mě zaujme třeba fakt, že sotva jen začne druhá třetina hry, už se ve vestibulech haly promenádují uklízečky a nepořádek, který lidé o přestávce udělali, ihned uklízejí. Super. A mohl bych pokračovat. Jasně, mně jako fanouškovi jsou tyhle věci skoro putna, však věřím tomu, že běžný divák, kterých je v každé hale bohužel valná většina, tohle všechno maximálně ocení…

Na druhou třetinu se vracíme zpátky do hlediště, naše super místa nám nikdo nepodsedl a tak pohodlně sledujeme hru. Mnohdy, třeba při zpracování kotouče hráčem v rychlosti, si uvědomím, jak je ten extraligový hokej jiný, jak ta kvalita je na jiném levelu. Ale kvůli hokeje jsem zde primárně nepřijel a tak spíše koukám po tribunách, na kterých pokračuje představení z periody první… Třinecký kotel se snaží, okolní tribuny zapojuje při odpovídačce „Oceláři – Třinec“, jinak jsou však sedící diváci velmi líní a krom tleskátek se nijak neprojevují. Nevím, zda je to takovým tím zpohodlněním z nové haly, ale když hrál Třinec ještě v té staré plechovce, mělo to jiné grády. Mnohdy ožralí Goroli řvali jak o dušu, dnes vzali za vděk spíše vysoce pohodlnými sedačkami a kochají se hrou. Ono se to nezdá, ale „blbá“ hala může fanouška snadno v diváka proměnit. Jsem o tom přesvědčen.

Jo, zdejší hala je fakt pěkná, z každičkého místa v hledišti parádní výhled na hokej, hala nabízí fanouškovi vše, co k fajn zážitku z hokeje potřebuje, není ti zima, která nejednoho může odradit, tuctový divák si nemá na co stěžovat, ale… Ale přeci jen – já vždycky budu ten, pro koho je atmosféra alfou omegou a porovnat v tomto směru starou třineckou halu s nynější Werk Arénou, to snad ani nejde.

O přestávce se fanoušci hostů pohybují volně po hale, pro mě už absolutně nic překvapivého, ale docela by mě zajímalo, jakou volnost zde mají příznivci Vítkovic, kdy u domácích vidím šály typu „Jebat Vítky“ apod. Možná teď budu oběma táborům křivdit, ale myslím si, že v tomto „derby“ je to spíše taková hraná nenávist. Taková, jakou cítí běžný Sparťan ke Slávistovi, kdy při návštěvě tohoto derby mě právě „nenávist“ mezi běžnými fandy hrozně zklamala. I tady si myslím, že během hry se Třinečáci a Ostraváci urážejí a pak vedle sebe stojí frontu na jelito. Jelita…

Je tu další přestávka, opět se občerstvujeme, v třineckém dresu zahlédnu pána, který má přes dres Ocelářů šálu Litvínova, na zádech pak jmenovku Nytra. Nytra? Není to táta Darji Nytrové, bývalé třinecké vši v havířovském kožichu, která prznila značku AZetu? Od tohoto momentu více zbystříme, doufajíc, že Darju tu dnes zahlédneme a třeba posoudíme, jaký to „materiál“ chtěl nejeden člověk z kabiny či z vedení AZetu dupat (kdyby jen chtěl)… Tenkrát se bohužel více uvažovalo přirozením než mozkem. Smutné.

Během třetí třetiny se k nám nápadně blíží maskot třineckých, vím, že si s lidmi v publiku rád plácá a tak čekám „problém“. Přichází k nám, nabízí mi „placku“, odmítám. Maskot je zaskočen, ptá se kamaráda, co mi je, proč si s ním nechci plácnout. Smutně se na nás dívá, nechápavě po nás pokukují lidé v okolí… Třinec, po nádherné akci Martina Adamského, dává gól na 3:2, hala burácí, všichni stojí. Všichni, krom nás dvou. Maskot se k nám opět naklání a ptá se, odkud jsme. Hrdě odvětíme, že z Havířova, maskot ihned navazuje a jmenuje naše slavné odchovance… „Od vás je i David Pastrňák, Honza Peterek, že?“ Kývneme hlavou, odmítneme další plácnutí na důkaz oslavy domácího gólu, maskot nás nyní už více chápe a jde raději o řadu níže, kde je pro zdejší fanoušky čest a hrdost si plácnout s Werkáčkem. Radovánky fandů s maskotem zabírá obří kostka nad ledem, oddechneme si, že tam ty záběry nebyly o pár desítek sekund dříve :-).

Je zde konec utkání. Máme čas, venku zima, autobus jede až za 40 minut a tak očíhneme děkovačky obou týmů. Kurva, já být fanda Litvínova, tak… Frajeři zde ve 40 lidech jedou 500 kiláků, snaží se celý zápas fandit, však od hráčů se dočkají jen takového lehkého mávnutí. Hrůza. Važme si toho, co máme. Nás je v Litoměřicích 6, ale všichni hráči přijedou pod náš sektor, seřadí se a čekají. Važme si toho, co máme a co jsme hráče naučili! Taktéž děkovačka Třince je… No, asi jsme zhýčkaní. Děkovačka domácích v žádném případě není zlá, celý kotel roztahuje šály, které my v Havířově moc neumíme nosit, opticky to vypadá moc pěkně, ale čekal bych kromě jednoho fajného chorálu něco víc. Kor při dnešní návštěvě. I na zdejších hráčích je až moc vidět, že je to pro ně spíše taková povinnost…

Opouštíme halu, na autobus to máme asi 10 minut chůze, narvaným dopravním prostředkem, který se téměř vylidní v České Těšíně, přijíždíme skoro až k Leninovi. Musím uznat, že tohle mají ti, kteří jsou z Havířova a okolí a fandí Třinci, super. Fakt výborné spoje, kdy bus tě z centra Havířova odveze před zápasem skoro až k Werk Aréně, po zápase stejně tak. A já stejně budu doufat, že jednou tam tím busem pojedeme na AZet. K mistrovskému utkání. Ne, neťukejte si na čelo, nechte mě snít…

Co říci závěrem? Z domácích zápasů Třince jsem zde psal už několik reportů a častokrát, asi i pod vlivem nenávisti k rivalovi, jsem byl kritický. I dnes bych mohl být, těch možností by bylo dost. Však dnes se budu snažit chválit, protože je za co!

Je parádní, jak se lidé v Třinci naučili chodit na hokej. Tam prostě vidíš, že to město tím hokejem svým způsobem žije. Jasně, mohlo by to žití být daleko více intenzivnější, ale… Ale já jim to v tuhle dobu závidím. Lidé, nehledě na věk, nosí spoustu klubových symbolů, jsou na svůj klub v tomto směru hrdí, za symboly jednak utrácejí své peníze (kterými podporují klub), druhak to v hledišti vypadá moc pěkně. Po brance svých koní jim nedělá problém si stoupnout a točit šálou nad hlavou, naši líní béčkaři by se mohli učit! A že polovina lidí v hale nemluví česky? Mně se to líbí! Je to tu takové jejich, takové jiné, razovite, jsou něčím jiní a to je přeci vždycky fajn. Nebýt šedá myška v davu. Já bych si, být Třinečákem, na těchto tradicích ještě mnohem víc zakládal. A kotel domácích? Dnes je pochválím za snahu. Né vždy to jde tak, jak by člověk chtěl, ale… Pamatujete, jak někdy píšeme, že omluvíme hráčům porážku, hlavně když uvidíme snahu? Tak já tu snahu v třineckém kotli dnes viděl. Za mě spokojenost. I když je jasné, že s tím počtem, se kterým v kotli pracují, toho ze sebe můžou vydat 3x víc… Na druhou stranu, motivuj se proti „nějakému“ Litvínovu, když loni jsi byl skoro mistr a dnešní zápas je pro tebe jako pro nás, když přijedou Benátky. Tak třeba jindy. Třeba zde jednou (a poprvé do nové haly) zavítám na to „derby“ s Vítkovicemi, abych očíhl tu nenávist (a posoudil, jak moc je opravdová a jak moc hraná) mezi oběma tábory. A nebo si počkám 15 let a jako starý chuj tu přijedu s AZetem. A budu kurevsky fandit, protože otec mě od mala učil, že Třinec je a vždy bude náš největší rival. A co se v mládí naučíš… Díky, tati.

Sepsal J.R. from B.K.