Do poslední chvíle letošní sezóny není úplně jisté na koho v letošním Play-off narazíme, varianty se nabízejí čtyři, z nich nejvíce fanoušků si přeje Vsetín a nejméně Jihlavu s Českými Budějovicemi. Konečná tabulka prozrazuje, že stejně jako loni narazíme na jihočeský klub. Nepanuje z toho velké nadšení, času na organizaci není moc, ale někteří mají jasno hned, že pojedou na dva dny.

A tak v pátek o půl deváté ráno v sedmi lidech nasedáme v Havířově na vlak. Polovina osádky jede rovnou po noční, ale na míru zábavy v kupé to nemá velký vliv. Čeká nás skoro sedmihodinová cesta, takže se těšíme na půlhodinku na přestup, který nás čeká v Brně, najíme se, osvěžíme, doplníme zásoby alkoholu a nasedáme na rychlík, který nás už doveze přímo do Budějovic. V něm zábava rapidně graduje, litry slivovice do nás padají stejně rychle jako poslední zbytky šedých vlasů průvodčího z hlavy. Jsme slyšet po celém vagóně, zpíváme chorály, zvlášť jeden nový, který leží u mě doma na papíře skoro rok se těší oblibě.

Do Budějovic přijíždíme na čas a jdem se ubytovat. Chvíli chodíme kolem nádraží, hledáme správný směr, ten nenacházíme, tak využíváme místní MHD, která nás nakonec doveze celkem blízko ubytovny. Ubytovna to je trošku horší, spleť starých nízkých chodeb, proleželé postele, sprchy na žetony, no žádná sláva. Na zápas jedeme zase MHD, ta nás vyhazuje kousek od stadionu. Kolem něho už je docela živo, plno lidí, kolem kterých se prodereme až ke vstupu na tribunu. Vstupenky máme zakoupeny všude možně, jen ne do sektoru hostí, protože když jsme výjezd organizovali, nedaly se tam lístky koupit, no nic.. i tak si to míříme celou tribunou do našeho sektoru. V něm už se nacházejí další lidé, kteří přijeli fandit AZetu. Čtveřice Rumboys věší svou hlavní vlajku na zábradlí. My máme s sebou vlajky dvě, Slezští patrioti a malou výjezdovku, bohužel není je kde pořádně vyvěsit. Domlouváme se, že vlajky o jedné z třetin přehodíme, to se však nakonec neděje a to mě docela štve. Stadion není vyprodaný, ale je plný. Domácí kotel za brankou je opticky rozdělen na dvě části, větší tvoří místní fanklub a druhou část převážně radikálněji smyšlející fanoušci. Nás se v sektoru schází 21.

Stadionem zní státní hymna, kuriozitou je, že v tu chvíli je na ledě jen jeden tým a to ten náš. Zápas začíná, začínáme fandit. Využíváme k tomu především hluchá místa v supportu domácích. Volíme pokřiky i chorály, ne všichni do toho ale dávají všechno, takže projevený fanatismus ne vždy dopadne na úrodnou půdu. Místy je to ale velmi dobré a celkově se fanděním skvěle bavíme. Atmosféru však tvoří hlavně domácí a to nejbližší okolí spíkra. Ale na to, že kotel čítá stovky hlav, je zdejší potenciál zdaleka nenaplněn. O pauze kecáme s naši velmi příjemnou klubovou PR manažerkou o tom, jaká byla cesta a tak různě. Pak, z ničeho nic, mě osloví dva chlapi s tím, kolik nás přijelo vlakem a kde spíme. Říkám „co ti je do toho“, načež mě začínají buzerovat, ať se chovám slušně a ukazují průkaz kriminální policie. Nabízejí policejní doprovod po zápase. Odmítáme. Upozorňují nás, že s takovou nám můžou domácí pobrat vlajky. Nadále odmítáme s tím, že si své vlajky ochráníme sami. Poté už kriminalisté odcházejí.

Po konci zápasu nespěcháme, zamáváme hráčům, ujistíme je, že jsme vždycky s nimi a pak se pomalu balíme. Dva mladí fanoušci chtějí nocovat s námi na ubytovně, takže opouštíme stadion a ulicemi města chodíme v devíti lidech, kolem náměstí, knihovny, nádraží, chvíli bloudíme, pak přecházíme železniční most pro pěší, pak zase chvíli bloudíme a najednou se k nám připojují policejní auta a dodávky. Vystupuje asi 15 těžkooděnců a začíná jejich bezdůvodná buzerace ve formě opisování občanek. Pak nás svými vozy sledují až k ubytovně. Tam trávíme asi půlhodiny a jdem ven hledat hospodu, kde bychom se mohli napít a najíst. Vzduch je čistý, policajti nikde nejsou, ale za to hospody jsou plné. Až ve třetí z nich najdeme místo. Objednáváme nějaké jídlo a nějaké neznámé regionální pivo, které nikomu nechutná. Zároveň dostávám zprávu z Havířova, že nás údajně hledá banda domácích. Je to ale celé nějaké divné, kdyby nás chtěli najít, dávno už by nás měli. I kdyby nás neměli na mušce od stadionu, tak při tom policejním sepisování by nás už museli odhalit. No nic, sedíme asi ještě půlhodinu a odcházíme se na ubytovnu vyspat.

Dopoledne snídáme v místním obchodě a na oběd si zajdeme do hospody, která byla večer plná, jídlo dobré, pivo taky. Čtu příspěvky, které Motoráci píšou na své a naše fórum, přemýšlím o včerejšku, vybavují se mi vzpomínky, jak jsme tady byli loni a vychází mi z toho jediné. Budějovický alibismus. Uděláme si fotku někde v parku na mostě, pošleme to do Havířova člověku, který na jihu Čech ani zrovna není. A budeme vás „jakože hledat“ po městě a když už vás třeba i vidíme, což potvrdíme rozsáhlými vědomostmi o našem pohybu, tak stejně nic nepodnikneme. Ale na fórech mudrovat budeme. Všechno to nakonec svedeme na fízly, ačkoli ti s námi už poté, co jsme vyšli z ubytovny nebyli. Alibi, alibi, alibi!

Pijem a jsme v kontaktu s bandou, co jede vlakem z Havířov, dáváme si sraz na nádraží. Tam už čekají antony fízlů, kteří monitorují cestu až ke stadionu. Po cestě odhalíme jednoho budějovického radikála, povídáme si o případných večerních seznamovačkách. V sektoru se nás schází 38 a věšíme 3 flagy. Fandíme stejným způsobem jako včera, ale má to větší grády, je nás víc, je nás více slyšet. Občas si vyměníme nějaké komplimenty s domácími, dobře se bavíme. Tím jak vedení našeho týmu na ledě stoupá, tak klesá zápal domácích fanoušků. Tím se otevírají „brejkové situace“ pro náš support. Hodně domácích tak více než fanděním či pozorováním hokeje tráví čas pozorováním Havířovské Zvěře, to nám celkem lichotí. Zápas vyhrajeme a užíváme si děkovačku s našimi hráči, ti však mají v hlavě, že série ještě nekončí a tak je trošku kratší, než je zvykem. Pobaví nás ještě pár pokřiků místních diváků, že nikoho ten Havířov nezajímá, no asi nezajímá, ale to ani u nás ve Slezsku nikoho nezajímá Motor…

Ve velmi dobré náladě opouštíme stadion, v jehož okolí je docela dost policajtů. Míříme na vlak. Cestou pějeme chorály našeho klubu, vše se zdá být v klidu, až jeden z nás upozorní, že jsme sledováni skupinkou 4 -5 Motoráků v černém, která si nejspíš dělá zálusk na batoh s vlajkami jednoho z nás. Ve chvíli, kdy se otáčíme, skupinka viditelně znervózní a my na ně nabíháme. Domácí příliš neváhají a dávají se na útěk, jeden z nich dostává na cestu střelu. Těžko říct, jak tento jejich počin hodnotit, vypadá to jako čistá naivita… Ono Budějovičáci píšou na svém fóru cosi o sortách lidí, kteří k nim přijeli a nepřijeli, o sortách fanoušků které čekali a nečekali, Budějovičáci se zdají být mimo mísu, neznalí havířovských poměrů, my nepotřebujeme mít na hlavě vytetované Hooligans abychom…

Dál už je cesta na nádraží v klidu, zpíváme, skáčeme, bavíme se, totéž děláme celou dlouhou cestu domů, ve vlaku, na Hlaváku v Praze, v tramvaji i v autobuse. Po třetí ranní jsme v Havířově, někteří jdou pak ještě do Lenina na pivo, jiní dost unaveni domů spát. Byl to vynikající výjezd, výborná zábava, škoda jen, že nás nebylo víc, ale třeba to je přirozený vývoj… V úterý a ve středu všichni na hokej! Máme fajně rozehranou sérii, udělejme skvělou kulisu, ukažme, jak jsme tady to Play-off chtěli!

2. část:

Ve čtvrtek k večeru se s klukama, kteří mají více štěstí než já a jedou na oba zápasy na jih Čech, scházíme na vlakovém nádraží, domlouváme vlakovém spoje, u dvou piv ve Vagónu pak kluci nakupují vstupenky na zápasy, zařizují ubytovnu… Dvojvýjezd je finančně náročný, vem si, že jen cesta, vstupenky na 2 zápasy a ubytovna tě dohromady vyjde na nějakých 1600,-, teď kde máš peníze za jídlo apod. Proto respekt těm, kteří tyhle peníze vypláznou, najdou se bohužel i tací, vesměs mladší fanoušci, kteří těch peněz nemají tolik (nebo s nimi neumí hospodařit 🙂 ) a tak ve čtvrtek večer dvojvýjezd odpískají a soustředí se až na sobotu.

V pátek k večeru, zatímco naši kluci bojují v Českých Budějovicích o možné první vítězství v sérii, se asi v 7 lidech scházíme v tělocvičně, něco malého namalujeme, poté už finišují přípravy v domácnosti každého z nás, kteří se v sobotu do Českých Budějovic vydáme.

Na vlakovém nádraží se nás schází 11, zaujme příchod pána z havířovské kriminální policie, který se mi v týdnu pokoušel neúspěšně dovolat a tak si řekl, že když nemůže Mohamed k hoře, musí přijít hora k Mohamedovi. Absolvuji krátký „výslech“, dotazů je spousta, to už však pomalu přijíždí vlak a my míříme na Svinov.

V tamním nádražním bufetu, který mě vždy hodně baví a já to tam mám hodně rád, si dáme desítku na snídani, fanoušci pokuřující venku jsou osloveni policisty, kteří zde čekají jen kvůli nás, jeden z nich nám v mobilu ukazuje fotku všech možných vlakových spojů, všech od Havířova až do Budějovic, policisté mají neskutečně zmáknutu naši dopravu, což mě, když přihlédnu k našemu počtu, zaskočí i udiví zároveň…

Ze Svinova se vydáváme do Prahy, cesta pohodová, společnost nám, jako obvykle, dělá alkohol, k tomu poslouchám zážitky a historky vyléčeného sázkaře, který se rozpovídal o tom, jaká ta štace na oddělení opavské psychiatrické nemocnice byla, jak to tam chodí apod. Tohle mě baví, tohle bych mohl poslouchat neustále! 🙂

Ve vlaku Opavan, který nás zaveze do hlavního města, je povinná rezervace, nefunkční zařízení pana průvodčího nám však ušetří 50 kaček za místenku, v Olomouci hlídkujeme, zda k nám do vlaku nepřistoupí Sigmáci jedoucí na Duklu, se symbolem olomouckého klubu je k vidění pouze jeden mladík, kterého nám po chvíli přijde naprášit pan průvodčí :-).V Praze se k nám přidá 12. člověk, máme namířeno do naší oblíbené restaurace na oběd, času na přestup je dost, však jsme z cesty už docela společensky unavení, v restauraci se chováme mírně neurvale a tak jsme obsluhou vykázáni ven. Svou zlobu dáváme najevo brigošům před Hlavním nádražím, jeden, před námi prchající, cikán po nás stříká pepřovým sprejem, to už však přijíždí náš další vlak, kterým se vydáme do naší cílové destinace, tedy do Českých Budějovic.

Je jasné, že v Českých Budějovicích, díky potenciálu domácích, se musíme pohybovat v co možná největším počtu, sílu a možnou odhodlanost soupeře respektujeme, ctíme, jedeme s pokorou. Proto už den předem alarmujeme 7 kolegů, kteří na jihu Čech strávili noc, aby nám přišli naproti na nádraží. Čert ví, jestli o nás bude mít zájem policie, čert ví, jak (ne)bezpečno v ulicích Budějovic bude, takže pohybovat se městem v 19 lidech je pro nás alespoň trochu příjemné a případně obranyschopné…

Přijíždíme do Českých Budějovic, naše překvapení je velké, fízlů, na to, kolik nás je, je opravdu hodně. Tohle asi nikdo z nás nečekal… V doprovodu strážců pořádku a Antikonfliktního týmu přicházíme až k hostujícímu sektoru, tam nás přes plot už okukují zvědaví domácí, absolvujeme prohlídku u Security, která mi přijde hodně v pohodě, ihned míříme na sektor věšet vlajky. Ty jsme dnes přivezli 3. Visí Slezští patrioti, visí vlajka Mladá Zvěř, třetí zástavou je pak výjezdovka HZ on tour. V sektoru se nás před začátkem zápasu schází přesně 38, radujme se z maličkostí, a byť mnohým našim rivalům se to číslo klidně může zdát ostudné (někteří domácí tipovali, že v sobotu nás bude kolem 15), tak já jsem docela spokojen. Do Českých Budějovic dlouhodobě neumíme jezdit, vždyť tohle je náš historicky největší počet na jihu Čech, v první prvoligové sezóně, kdy jsme ještě byli na jakési vlně, nás zde 2x v sobotu bylo 2x 36.  Utkání může začít.

O nic méně než na dění na ledě jsem zvědavý na domácí tribuny, především pak na kotel. V Budějovicích jsem už hodně dlouho nebyl a tak jsem zvědav, jak moc se to tu změnilo. Jsem zvědav i proto, neboť v sezóně se psalo o atmosféře v Budvar Aréně, která šla poslední měsíce hodně do hajzlu, údajně se zde hrály zápasy téměř bez jakékoli atmosféry, na druhou stranu, jihočeši před Play-off mobilizují a vyhlížejí návrat starých časů. Tak uvidíme. Jak říkám, zvědav jsem hodně moc!

I proto mé oči velice často hledají domácí sektor, tedy jednu jeho polovinu, protože to žluté buranstvo mě moc nebere. Kluci z jihu to mají podobně, několikrát za zápas si říkám, že někteří z nich více koukají po nás, než že by sledovali hokej. Než začnu s mými postřehy právě domácích, tak zmíním, že s úvodním buly samozřejmě začínáme fandit, nehledě na to, že víme, že slyšet nás asi moc nebude.

Je jasné, že oproti domácím jsme v obrovské menšině, jejich sektor je pro kvalitu dopingu také mnohem lépe umístěn než ten náš, kdy zde, podobně jako třeba v Přerově, řveme hodně do plexiskla. I tak se však s přesilou domácích pereme statečně, využíváme skoro každé volné chvíle, kdy oni „odpočívají“, po několika pokřicích však na volné chvíle nečekáme a fandíme prakticky nepřetržitě… Před sedmatřicítku fandů se staví spíkr, sice bez megafonu, sice k ruce nemá bubeníka, avšak i tak si myslím, že se za své fandění z úvodní třetiny rozhodně nemusíme stydět…

No a ti domácí? Dobré 4 roky jsem tu nebyl. Co se změnilo? Fanklubáků je pořád stejně, pořád stejně hodně, pořád chodí do kotle. Oproti časům minulým se mi však zdá, že mají povinnost mít každý z nich dres. Nejlépe žlutý. Jako jo, na jednu stranu to na někoho může působit tak, že jsou hezky sladěni, na druhou stranu, sladění do dresů se mi prostě líbit nemůže. Už jen z principu. Z principu dresu jako takového… V srdci fanklubáckého sektoru je hned 5 bubnů, tohle prostě nikdy nepochopím. Překvapí mne, že v rámci fanklubácké části sektoru nefiguruje spíkr (alespoň jsem jej nepostřehl), neboť před těmi lety, kdy jsem zde byl naposled, tomu tak bylo… Ale jak říkám, možná se pletu, jist si těmito svými informacemi nejsem, jak říkám, to žluté komando moc nevnímám…

Daleko víc mě zajímají kluci v mikinách, ti dresy nenosí. Ti jsou na stejných místech jako před lety, avšak oproti časům minulým jich je na tribunách už mnohem méně. Úbytek kluků, jejichž manýry nejsou fanklubácké a kteří Motor dostali do širokého povědomí lidí z celé republiky, kteří pozorně sledují dění na tribunách, je patrný. I přesto to však jsou oni, kdo prakticky tvoří atmosféru. Mají ve svém středu jak spíkra s megafonem, tak i bubeníka (čili už 6. buben v domácích sektoru), který k většině chorálů udává hlavní rytmus… Jihočeši samozřejmě fandí neustále, na můj vkus je moc používán právě buben právě z řad ultras v černém, nebo možná né moc, ale příliš hlasitě, něco mi na bubnu prostě malinko vadí, však je třeba říct, že support ze strany domácích je dobrý. Jasně, není takový, jako když jsem tu byl 5 let zpátky, ale dobrý samozřejmě je, o tom se nemusíme bavit… Na druhou stranu, mít víc pod palcem to žluté stádo, mohl by ten support být úplně někde jinde!

Přesto, nebo právě proto?, mě to spojení ultrasáků s fanklubáky baví. Myšleno trochu ironicky. Je to zvláštní. Prostě dvě skupiny, kdy na první pohled je každá úplně jiná, kdy čert ví, jak moc se obě vzájemně respektují, však tvoří jeden celek. Nejsem místní, nedokážu to moc pochopit. Jasně, už kdysi mi někdo psal, jak moc je v Budějovicích to fanklubáctví zakořeněno, jak obrovskou tam má tradici, ale přesto mě udivuje, když to porovnám třeba s naší situací z roku 2010, že se těm mikinářům nepodařilo přesvědčit další lidi z kotle, aby šli jejich cestou. A že v Budějovicích také zažívali boom, který tu cestu hrozně usnadňoval a ukazoval možnost jiného směru, navíc kluci v mikinách to svého času dělali perfektně. A i přesto nezměnili myšlení toho zbytku, který dnes, letmým pohledem do kotle, má výraznou většinu…

Rád píši o Budějovicích zástavách, protože roky jsou pro mě jednou z největších záhad zdejší scény. Domácí mají jednu z nejlepších možností jak krásně a viditelně vyvěsit vlajky, moc lepších domácích sektorů v rámci stadionů v Chance lize není, přesto už velkou spoustu let se domácí nedokáží prezentovat pořádnou vlajkou (podobné jev jsem trochu vytýkal Vsetínu). Ano, píši o tom často, protože fakt je mi to záhadou. I dnes tak visí na plotě vlajky, které znám, tuším, že jich je 7, však vesměs se jedná o vlajky malé… Tenhle sektor by si pořádnou, minimálně 10 metrovou reprezentativní vlajku, prostě zasloužil.

Totožná situace, ohledně fandění obou kotlů, je ve druhé třetině, na tribunách to zní prakticky stejně jako v té první, Motoráci si jedou svoje, místy to snese přísné měřítko, však zahanbit se nenechávají ani Slezané, jejich doping je neustálý, možná že se i lehce zkvalitňuje tím, že AZet vede a časomíra ukrajuje minuty, které hosty dělí od senzační výhry…

O přestávkách hlídáme vlajky, protože sektor pro hosty je zde takový, že kolem něj neustále chodí desítky domácích fanoušků, ať už do bufetu, na záchod či ven. Přijde mi to šílené a v Havířově nemyslitelné. Hosté zde nemají svůj bufet, svůj záchod, jsou zde v obklíčení domácích, podmínky jsou tu náročné, proto je potřeba více ostražitosti než kdekoli jinde… Možná i proto zde moc neumíme jezdit, protože být tady v pár lidech je opravdu náročné…

V závěrečné části hry se fanděním dokonale bavíme a i když víme, že kvůli poloze sektoru nás není slyšet nejlépe, třeba na našem zimáku, kdybychom fandili stejně jako dnes, by to byl pořádný hukot, tak nálada je výborná. Snahu o fandění ukazují i domácí, na to, že prohrávají o dvě branky, tak je to od nich pořád fajn, i když na druhou stranu je jasně viditelné, že s nepříznivým skóre zápasu už skomírá snaha o support od dresařů…

Kotel Motoru pak píská na diváky, kteří hlediště opouštějí dříve, za tohle domácímu sektoru tleskáme, načež proběhne nějaký ten společný pokřik o tribunách fanouškům… Jinak se však oba tábory během zápasu mnohokráte urážejí a dávají si patřičně najevo vzájemné nesympatie…

Po konci zápasu jsme řádně nahecovaní na děkovačku, na hráčích je však vidět, že tohle vítězství berou jen jako dílčí a po Zvěři se dávají na odjezd. U nás zavládá smutek, protože si před dlouhou a náročnou cestou domů chceme děkovačku užít, na hráče gestikulujeme, aby před námi ještě vydrželi, ti se k nám vracejí… Nijak to neprotahujeme, vycházíme jim vstříc, opouštíme zimák…

Cestou na nádraží nás doprovází obrovské množství policie, ještě o dost víc než při cestě na hokej. I tak však dojde na zajímavé události. Poté, co opustíme okolí zimáku, si všímáme, že na zadní část našeho průvodu (jde nás lehce přes 20) se nalepilo několik (5?) podezřelých domácích, nevíme, zda s nějakým konkrétním úmyslem, však jdou podezřele blízko člověku, který nese dvě naše vlajky… Když domácí zpozorujeme, tak část z nás se okamžitě vydává k nim, jdeme si vstříc, domácí před námi chvíli stojí, však po chvilce berou nohy na ramena a utíkají… Uštědříme nějaké rány, načež zpětně zjišťujeme, že bohužel jen normálním fandům Motoru, kteří se k situaci připlantali a my neměli čas, ptát se kdo je kdo… Překvapivé je také to, že policisté tento konflikt skoro ani nezaznamenají a my tak v poklidu pokračujeme dál… A přemýšlíme, co tím domácí sledovali a jestli ještě pořád běží…

Míříme dál směr obchodní centrum, kde si v klidu nakoupíme zásoby do vlaku, přihlížející těžkooděnci hlídkují hned za pokladnami. Sláva, konečně jsme na vlakovém nádraží, nasedáme do vlaku, kvůli výluce jedeme chvíli autobusem, no nakonec přijíždíme do Prahy, kde se opět dokoupí zbytek zásob a my míříme dál, směr domovina… Perličkou je, že jeden z fandů si po nástupu do vlaku v Českých Budějovicích sundává boty, bez těch chodí na přestupu do autobusu i na Hlavním nádraží v Praze, bez bot absolvuje více než 350 kilometrovou cestu až do Svinova…

Závěr výjezdu je už hodně o hovně. Po příjezdu na Svinov máme půl hodiny čas, je noc, všechno zavřené, zavřené jsou i záchody v nádražní hale. A tak si jeden z fanoušků čupne za auto a… A nevšimne si, že je to auto policejní, že v něm dva policisté sedí. Ti, během konání jeho potřeby, vystoupí a nechápavě se jej táží, co to má znamenat. Fanoušek je nucen své čerstvě vykaděné hovno zvednout ze země a jít jej zahodit do nejbližšího odpadkového koše… Až do konce výjezdu, kdy ze Svinova jedeme tramvají na Hranečník a odtamtud nočním busem do Havířova, tak na fandu řveme tolik oblíbený pokřik z českých fotbalových trávníků… „Zvedněte to hovno!“ I kvůli tohoto panuje výborná nálada, i když únava z výjezdu je značná, ještě aby ne, je čtvrt na 4 ráno. Ale bylo to fajn. Moc fajn!

Úplný závěr dnešního reportu pak bude ještě jednou patřit klukům z jihu Čech. Tedy těm, kteří nás zajímají a my zajímáme je. V rozehrané sezóně mě překvapil a udivil jejich „nářek“ nad tím, že se o celou fanouškovskou scénu starali prakticky jen ve čtyřech lidech, že nemají kde tvořit choreografie apod., vnímal jsem to, byť možná nedobře, jako důvody současné stagnace a úpadku jejich fanouškovské scény Přišlo mi to šílené… Oba tábory, my i oni, jsme holt zvyklí na něco jiného, na jiné podmínky… My, starat se o fanouškovskou scénu ve 4 nadšených lidech, vybírat do čapky třeba i 50 000,-, jako se to nejednou podařilo Motoru, chodit nám zápas co zápas 5000 lidí, jsme, a klidně to vnímej arogantně, já tomu prostě maximálně věřím, dlouhodobě v nejužší špičce české scény. Kurva, takové možnosti. Ty vole, plný kotel, peníze v čapce, plný zimák. Co víc chtít? Když si uvědomím, že my tady bojujeme s mnohonásobně menším počtem lidí v sektoru, s neúspěchem při vybírání čapky, bojujeme s návštěvami pod 1000 fanoušků na domácích zápasy, mi ta slova přišla šílená. Šílená a nepochopitelná… Ale tak co už…

Stejně šílená a nepochopitelná mi pak přišla některá slova Motoráků, když hodnotili náš dvojvýjezd. Myslím si, že takto silná ekipa, kterou Motor bezesporu stále je, nemá zapotřebí psát taková hovna, která jsme se od nich mohli dočíst. Třeba výčitky, že jsme na naše fanouškovské stránky dali informaci o tom, kterým vlakem do Budějovic jedeme, abychom na sebe záměrně nabalili policii. Vrcholným počinem je pak vyfotit se po pátečním utkání v cca 15 lidech kdesi ve městě a napsat nám „kde jste?“. Ty vole, tohle je pro mě tak dementní a tak nádherná ukázka pózy a dnešní doby. Vyfotit svou ekipu ještě předtím, než soupeře případně najdu. Nic legračního jsem dlouho neviděl… Bože… Opravdu hovna. Tohle kluci v černém fakt nemají zapotřebí, protože svou sílu určitě mají a kdyby nás v sobotu nehlídala policie, tak…

A dost už, protože zase píšu o hovnech. Dnes už jich bylo víc než dost… Tak zase příště, třeba už bez těch exkrementů a výkalů, třeba s dalším zajímavým pokračováním o tom, jak se tato čtvrtfinálové série bude vyvíjet dál…

Sepsali Tomket a J.R. from B.K.