Měsíc před plánovaným konáním akce jsme dostali pozvání od kluků z Poruby na první ročník jejich turnaje v malé kopané – Hannersdorf Cup 2020. Po jedné podvečerní schůzce, na které se sešli jak zástupci Havířovské Zvěře, tak právě i Porubští, jsme svou účast přislíbili a na druhou červnovou sobotu se dlouho dopředu poctivě připravovali…

Zodpovědně jsme skládali mužstvo a dali si záležet, aby jeho složení bylo z těch nejvěrnějších, z těch letitých, z těch, kteří na tribunách působí mnoho let. Týden před zápasem jsme vyrobili takřka dvacetimetrový transparent, nakoupili spoustu pyrotechniky, vyrobili si speciální turnajová trička, nic jsme nepodcenili. Touto cestou děkuji všem, kteří jakkoli pomohli a přiložili ruku k dílu. Opět bylo patrné, že je obrovský rozdíl mezi opravdovou aktivitou a koloritem dnešní doby – chrlit nápady, u nich začít a taky skončit…

Ráno v den turnaje se na staveništi jménem havířovské vlakové nádraží schází téměř 20 příznivců AZetu, kdy nejmladšímu je 6 měsíců, nejstaršímu pak něco přes 40 let. Všichni jsme oděni do bílého trička, bez výjimky. Jasně pak dominují trička vězeňská, která téměř před rokem nechal vyrobit Patrik Rimmel, kdy si tuto jeho aktivitu vykládáme tak, že… Děkujeme!

Nasedáme do vlaku, panuje výborná nálada, míříme na Svinov. Však jaký to rozdíl oproti klasickým výjezdům vlakem – téměř žádný alkohol. Divné, ale hezky zodpovědné. Premiéra :-).

Po příjezdu na Svinov nás čekají zbylí členové našeho týmu, vítají nás porubské hostesky, vyfotíme se, jednotným oděvem budíme rozruch mezi Ostravany, vylezeme na most, nastoupíme do tramvaje a i když je teprve půl deváté ráno, pociťujeme obrovské vedro. No nic, hurá směr Poruba.

Po příchodu k areálu již z dálky vidíme rozcvičující se borce domácích. Areál je velmi příjemný, my svou „šatnu“ nalézáme pod mohutným stromem, otevíráme první plechovky nápojů, které pro nás domácí nachystali (děkujeme), ladíme harmonogram turnaje, rozcvičujeme se. Na některých je vidět, že do balónu nekopli pěknou řádku let, však o to lepší nálada panuje. Je fajně. 

Náladu ještě víc vylepší Honza Maruna, který po své ose do Poruby přijíždí, je připraven za tým HZ 2010 nastoupit, což nám dělá obrovskou radost, což nás motivuje, což v nás vyvolává pocit, že když je tu Mařka, když on si na nás udělá čas v sobotu dopoledne, kdy se může naplno věnovat rodině, tak my do toho musíme dát vše.

Turnaje se účastní 5 celků (2 porubské, 2 havířovské, 1 hokejoví junioři Poruby), však druhý tým havířovských mladíků má od počátku všemožné problémy (s počtem hráčů, s dopravou na místo) a tak kompletní porci zápasů neodehraje a později raději mění role… Tohle jen ukazuje na velký nešvar současné havířovské hokejové scény – chybí střední generace fanoušků. Věrných starých je spousta, hodně mladých také, ale ta střední generace, i díky policejním perzekucím, nyní prostě není. A pro budoucnost naší scény je klíčové ji buď na zimák dostat nebo mít trpělivost s těmi mladými, zatnout zuby a tu střední generaci si vychovat… Celkově se do Poruby sjíždí 25 lidí z Havířova, což je skvělý počet! 

Věšíme 2 vlajky na plot za jednu z branek, turnaj pro nás začíná! Na úvod prohráváme, však po docela srdnatém výkonu, s porubskými hokejisty 2:5 (2x Danek BG), však zápas končí nešťastně pro autora obou našich branek, to když si nepříjemně zraní koleno (vazy) a turnaj pro něj končí na začátku druhé půle prvního střetnutí.

Ve druhém utkání nastupujeme proti domácímu výběru, ten je posílen o několik velmi kvalitních fotbalistů, však přesto neskládáme zbraně a výsledek 2:8 (2x Honza Maruna) je pro nás ještě ucházející. Série zranění pokračuje, po utkání řeší vážný problém s ramenem gólman domácích a pořadatel turnaje zároveň, po utkání přijíždí sanita rychlé záchranné služby a oba marody z těchto dvou zápasů odváží do nemocnice…

Ve třetím špílu si to rozdáme s druhým týmem porubských fanoušků, před utkáním převlékáme dresy, volíme naši druhou variantu, jedná se o nově vyrobená modrá trika s bílým logem HZ. Sluší nám to a i když třeba prohrajeme, tak u toho aspoň dobře vypadáme! Po hektickém výkonu (tentokráte už hrajeme bez Honzy Maruny) uhrajeme remízu 2:2 (MJ, Tomket), kdy oba týmy mají v závěru několik velkých šancí na strhnutí vítězství na svou stranu… Parádní zápas! Však pokračuje neskutečná série, i během tohoto utkání se nám zraní hráč, vlastně dva. Pro prvního turnaj končí (natažený sval), druhý nedohraje jen tento zápas (tržná rána v obličeji).

Naše poslední turnajové utkání je proti stejnému výběru, tentokrát to je utkání o konečné 3. místo na turnaji. Jsme bez dvou marodů, jsme bez Jendy Maruny, během utkání se nám zraní další hráč, fotbalově nejkvalitnější, ten odstupuje kvůli problémům s achilovkou. Zápas dohráváme v okleštěné sestavě, kopačky obují i ti, kteří původně vůbec hrát neměli. Ubojujeme to, otočíme skóre z 0:1 na konečných 2:1 (Pavel AZ, Buky), střídačka propuká v jásot, my slavíme 3. místo na turnaji.

Ve finále pak tým domácích Hannersdorf fanatics poráží na penalty porubské juniory a na vlastním turnaji obsazuje 1. místo. Gratulujeme!

To už se ale těšíme na předávání cen. Kapitán našeho týmu, kterým je gólman, přebírá půllitrovou láhev rumu Republica, posléze přebírá také moc pěkný pohár jakožto cenu pro nejlepšího brankáře turnaje. Společně se všemi, kteří v úmorném vedru vydrželi až do konce, se vyfotíme u vlajek, zakřičíme si společný pokřik, to rozpláče našeho půlročního člena týmu, což je takovou hezkou a symbolickou tečkou za celým turnajem.

Plazíme se zvlažit hrdla do blízké a legendární restaurace Parlament, poté putujeme na jídlo do restaurace další, něco sníme, něco ještě vypijeme, loučíme se s porubskými, míříme na vlak, před osmou večerní jsme doma. Neskutečně unavení, ale rádi za třetí místo, rádi za sportovní sobotu.

Jaký turnaj vlastně byl? Pro pořadatele šlo o první ročník a tak je jasné, že chyby se najdou. Mně nejvíc vadí zařazení profesionálních fotbalistů, to celý turnaj trochu degraduje a opravdovým fanouškům to může brát chuť do zápasů. S nadsázkou si tak říkáme, že mezi týmy opravdu fanouškovskými obsazujeme 1. místo! 🙂 Obrovským nešvarem celého turnaje je neskutečné vedro, to nám hatí spoustu plánů, několik lidí nevydrží do konce a my tak neodpalujeme pyrotechniku, neroztahujeme transparent. Však co není dnes, může být příště. Šíleností je pak 5 zranění (z toho 4 v našem týmu), tolik smůly jsme si snad vybrali na mnoho let dopředu. Celkově se však jednalo o povedenou sobotu, pěkný turnaj, porubským děkujeme za možnost si zahrát a mimo hokejovou sezónu se sejít a vidět a už nyní se těšíme na příští ročník!

Tým HZ 2010 reprezentovali: Casper (gólman), Pavel M., Leky, MJ, Danek BG, J.R. from B.K., Buky, Frigo, Tomket, Pavel AZ, Pes Novák, Jan Maruna, Michal P., Petr D., Kdj-AZ, v realizačním týmu pak byli Adam J., Zahradník, Lucka from J.Z., Pája a Filípek.

Sám za sebe, za člověka, který náš tým svým způsobem skládal, bych chtěl vám všem, přátelé, kteří jste za nás potili dresy nebo fandili nám ze střídačky, obrovsky poděkovat. Byli jste skvělí a já jsem byl na nás všechny moc hrdý. Bylo pro mne skoro až dojemné vidět po více než roce známé tváře, kdy mnohé z nich se nejednou přičinily o to, že byli JSME SLAVNÝ AZET HAVÍŘOV. A zase budeme! Bylo pro mne skvělé vidět, že i když nejsme žádní mladíci štíhlých postav, na hřišti jsme makali, bojovali a dřeli, tím vším vyvážili nefotbalovost. Když takhle budeme makat na tribunách, nemám o ně obavy. 3x sláva!

Sepsal J.R. from B.K.