Zápasy mezi slezským a hanáckým klubem, tedy mezi AZetem Havířov a Jestřáby z Prostějova, jsou (nebo byly?) už dlouhé roky ozdobou hokejových zápasů v České republice. Myšleno samozřejmě na tribunách a v ulicích.. Jinde si na nenávist mezi dvěma tábory jen hrají nebo ji přesně neumí pojmenovat a převést do praxe, tady ta rivalita je a o mnoha jejích podobách třeba ani nevíš, protože byly události, o kterých se nikdy nepsalo… Já jsem tentokrát víc než kdy dřív zvědav, jaký tento zápas bude dnes. Protože obě ekipy se potýkaly a potýkají se soudními a policejními restrikcemi, díky kterým bohužel zařadily zpátečku a nyní se dostávají, a ještě nějakou dobu dostávat budou, na úroveň, na kterou byly zvyklé. Restrikce způsobuje i jistý druh viru, který je dotěrný stejně jako oko bystrého sekuriťáka. Bude tím vším ovlivněn i dnešní mač? Přiblíží se alespoň trochu zápasům z let předešlých, které téměř vždy budily emoce?  

Jádro havířovských fanoušků, kteří se starají o jakýs takýs chod zdejší scény, kteří se dnes rekrutují ze starších příznivců, se schází více než hodinu před zápasem. Přinášeny jsou transparenty, které fanoušci opět vyráběli v týdnu před zápasem, opět pro jejich tvorbu využili prostor jedné havířovské garsoniéry, což dotváří současnou old school podobu scény a krásně se to hodí k tomu, že nyní se o chod havířovských tribun starají lidé, kterým je třeba 30 a víc let…

Je to docela paradox. Tihle harcovníci před zápasem věší vlajky, přinášejí buben, starají se tak o věci, o které by se měli starat, a v jiných klubech to tak většinou je, spíše mladší fanoušci. Ale jak říkám, situace je nyní taková jaká je, mladá generace není zastoupena v takové míře, v jaké bychom potřebovali, doplácíme a ještě nějakou dobu budeme doplácet na akci v Pizzerii Max, která nám, aniž by si to mnozí uvědomili či připustili, vzala hrozně moc… 

Já u těch fandů, kterým je třeba 25-42 let, kteří se nyní prakticky o vše starají, ještě chvíli zůstanu. Tihle lidé chodí na AZet 15, 20, 30 a více let. Tihle lidé v té hale zažili vše. A i když by nyní mohli spokojeně sedět na prdeli a užívat si zápas pohodlně, nečiní tak. Oni se starají, oni fandí, oni jezdí ven, oni zajišťují, organizují. A je obrovsky smutné a ostudné, když se do nich s arogancí sobě vlastní naváží lidé, kteří jsou v Havířově rok a půl, kterým je proti srsti dbát tří klubových barev. Někteří se tomu možná smějete, ale až se na to tito harcovníci tribun vyserou, protože všechny ty činy pánů Vlčka či Káni jim berou zbytky energie, tak se neptejte proč. Budete vědět – proto! 

Však věnujme se už zápasu. V sektoru domácích je od samého začátku zápasu zhruba stejný počet fandů jako před týdnem, dnes si před ně stoupne náhradní spíkr, nad kotlem jsou vyvěšeny dvě největší havířovské zástavy (jednu menší věší i RBH), pod kotlem je pak vyvěšen první transparent: „KÁŇO, CTI TRADICE! ČERNÁ, MODRÁ, BÍLÁ.“ 

Od úvodního buly usedá za buben stálý a klasický bubeník, v tomto směru jsme na tom lépe než před týdnem, atmosféře zápasu to samozřejmě pomáhá. Stejně tak pomáhají lidé sedící napravo od kotle, i když, jak už je tradicí, rozjíždějí se pomaleji, od úvodu utkání to není ještě úplně ono, však jev je stupňující se, což je fajn. 

K atmosféře zápasu pak napomáhají i příznivci hostujících barev, ti dnes musí vzít zavděk jiným sektorem pro hosty, zhruba čtyřicítka Hanáků si stoupne do spodního sektoru za svou střídačku, i oni jsou vybaveni bubnem a spíkrem. 

Když jsem zmínil pojem „hostující barvy“, chtěl bych apelovat na všechny příznivce hostů, kteří k nám zavítají. Ctěte své klubové barvy, noste je, dávejte je na odiv, výzva našeho klubu o tom, aby si hosté své symboly schovali, je hloupá… 

Prostějováci jsou dnes podpořeni o několik radikálů olomoucké Sigmy, všichni jsou oděni do černých triček, což vytváří výborný vizuální efekt, nad sebou věší transparent, který dává vzpomenout na nedávno zesnulého kluka z Olomouce, vedle transparentu je menší vlajka pro dotyčného, na sedačkách pod sebou je pak roztažena černobílá vlajka PROSTĚJOVÁCI. Ti dnes tedy jedou v rytmu černé a bílé, nutno říct, že díky tomu je na ně výborný pohled… 

V polovině zápasu je sundán transparent, který visí pod domácím kotlem, je nahrazen transparentem druhým, ten visí až do konce utkání, hráči jej mají před očima i na děkovačce. Na druhém transparentu je jasná výzva fanoušků: „PANE VLČKU, KONEJTE!“ Výzva je to srozumitelná. Fanoušci požadují minimálně omluvu z úst šéfredaktora klubové redakce slečně Kláře. Požadavek je férový a pokud se věci nebudou vyvíjet tak, jak si myslíme, že je správně, fanoušci budou podnikat další a další kroky. Protože jen tak to hodit za hlavu a zapomenout je v současné situaci nemožné! 

Nově vyvěšeného transparentu si všímá hlasatel Krč, ten upozorní vedle sedícího Vlčka, ten se transpoši nejprve arogantně směje, tluče se v hruď a své jméno na osmi metrech papíru považuje možná za jakousi výhru, však později důrazně argumentuje směrem k rolbařům, živě gestikuluje, ukazuje na transparent, možná žádá jeho sundání. Kdoví… Bude hůř.

A co se mezitím děje na policejních stanicích, na kterých hodinu a půl z dnešního utkání tráví velká spousta fanoušků AZetu? Ti jsou zásobeni jídlem a pitím, utkání AZetu sledují přímo na stanici na svých mobilech, přístup policistů je pohodový, panuje klidná atmosféra. Na druhou stranu – moci být tito lidé na hokeji, atmosféra v hale by byla určitě lepší, protože mnoho těch, kteří nyní nemůžou, k ní výrazně přispívali. Udělali chybu, pykají za ni, leč potrestáni nejsou jen oni, potrestána je celá fanouškovská scéna v Havířově, všichni, kteří vnímají tribuny a kdy to, co se na tribunách děje, je pro ně jedním z faktorů, podle kterých se rozhodují, zda na hokej jít i příště… 

Od závěrečné periody dnešního utkání si na pomyslný stupínek pro spíkra stoupne naše jednička, člověk, který to s davem mnohdy výborně umí. Počet lidí v sektoru je nyní možná trochu vyšší než v úvodu utkání, spíkr využije toho, že lidé jsou v sektoru už pár desítek vteřin před tím, než 3. perioda začne, kotel je s předstihem hecován, aby ze sebe vymáčkl nejvíc.

Protože s vedením AZetu se víc a víc probouzí pravá strana, její hlasitost stoupá, byla by škoda, kdyby se potenciál nevyužil. I přesto, že v hale je ostudných ani ne 900 lidí. Ano, je to částečně problém náš, však je to problém celorepublikový, celospolečenský, vezmi si, že naše dnešní návštěva je druhou nejvyšší návštěvou ligového kola… 

Počet lidí v kotli je úměrný tomu, kolik je na zimáku lidí.  Uvědom si, že být nás v hale 1 800, což ještě nedávno bylo zcela normální, jak by ten kotel mohl vypadat. Jednou tak větší, snad i jednou tak hlasitější. Však současná situace je jaká je, není to celospolečensky dobré, kdoví, kdy bude. Brzy asi ne, bohužel…

Během závěrečného dějství, které má velký potenciál, se krom dobrého fandění objevuje i nejeden nešvar, který nás brzdí, který by se dít neměl. Zkus si představit, co by se s vedením 3:1 stalo, kdyby se hráči přestali naplno věnovat hře, začali se koukat do hlediště, rozhlížet se, hledat očima své známé. Prostějov by výsledek otočil a odvezl si body. Proč tento hypotetický scénář zmiňuji? Hráči hrají své utkání a pokud my jim chceme být nápomocní, musíme na 100% my hrát to své. Na jiné frontě. Tak, jako by blbě dopadlo, kdyby se hráči koukali po tribunách, blbě dopadá, když se fanoušci až příliš věnují hře. Jasně, každý chce vidět hokej, ale třeba situace, kdy je přerušená hra, je ideální pro fandění. Nečumět se na výrok sudího, nelamentovat, stejně nic neovlivníš. Místo toho fandi. I proto na tom hokeji jsi, nebo ne? Věnujme se, kor, když vedeme 3:1 a atmoška má potenciál, svému kolbišti. 

Člověk s megafonem to má těžké… Během mžiku vteřiny musí vybrat vhodnou věc, která se bude křičet, ačkoli stojí zády k ledu, musí reagovat na různá dění, na sled událostí. Neuvěřitelně těžká práce. On ví, co má křičet, má v hlavě, co se bude křičet za minutu, za dvě, má mnohdy nějaký svůj scénář. A víte, co je pro něj nejhorší možná varianta? Když mu do scénáře začínají kecat druzí, ti herci. Vím, nikdo z vás to nemyslí špatně, chcete být nápomocní, chcete radit, však vězte, že tohle skoro vždy přináší víc škody než užitku. Herci mají hrát. Dle scénáře. Pro spíkra není nic horšího, než když z jedné strany mu lidé radí, ať zakřičí TO, z druhé strany se ozývá, že by fanoušci chtěli TAMTO, odněkud jinud si pak fanoušci rozjíždějí něco svého apod. Pak je z toho hrozný galimatyáš a nikdy to nemůže dopadnout dobře. Nikdy. Ctěme osobu spíkra. Ten je pánem situace. Může dělat chyby. Kdyby je nedělal, bylo by to zvláštní. Čili on je bude dělat, ale ty k tomu patří, stejně jako chyby hráčů na ledě. Však spíkr je člověk, který si dění ošéfuje, ví, jak na to, proto je na tom stupínku zrovna on a né Ty, protože, aniž bych to myslel špatně, Ty jen vykřikneš z davu a zase se schováš. Ale ten spíkr dává hlavu na špalek po celých 60 minut… 

Kdyby se místo rad, které nejsou míněny špatně, raději každý naučil tleskat. Na Baníku se to učili pár let, už to umějí. Protože není to nic těžkého. Naučíme se to někdy i my? Spíkr vám to klade na srdce skoro pokaždé. Kotel je určitou vizuální prezentací. Kotel musí být nejen hlučný, ale musí i nějak vypadat. A úplně jiný pohled na kotel je, když lidé tleskají tak, jak mají. S RUKAMA NAD HLAVOU. Stále se to učíme, jednou to umíme a je to super, jindy se nám zase nechce, tleskáme si někde před báchorem. Proč? Vždyť tleskání nad hlavou Tě prakticky nijak neomezuje, ne? Nebo jo? Při takovém tleskání na hokej vidíš… Aha, Tobě se nechce? Je to fyzicky malinko náročnější, že? Takže to vypustíš, třeba si toho nikdo nevšimne… Kurva, ale to bys řval, kdyby Kachyňa v rohu kluziště vypustil souboj a my z toho dostali gól. No nekruť hlavou, je to tak, opět je tu ta podoba mezi zápasem hráčů a zápasem našim. Martin Potočný vždycky říkal, že tým jako celek je tak silný, jak silný nebo špatný je jeho poslední článek. Platí to i v hledišti. Když to jednou vypustíš, jako tým nemůžeme nikdy fungovat na úrovni, na jaké je schopný fungovat třeba Prostějov… Na každém z nás záleží, i na Tobě! Zní to zvláštně, ale UČME SE TLESKAT! 

Tak jako to kotel předvádí třeba v posledních minutách, kdy je atmosféra výborná, samozřejmě, že i díky hostům, kteří fandí neustále, a já, sledujíc hokej přes skleněné dveře (sleduji prakticky jen kotel, zajímá mě mnohem víc než dění na ledě) a stojíc tak nějak napůl mezi oběma kotly, vnímám nyní vesměs jen domácí. Domácím to nyní ladí, jde jim to, užívám si to naplno i před halou. Pokřik „Havířov městem mým“ S RUKAMA NAHOŘE a odkřičen krásně pomalu, se nádherně nese halou. Atmosféra je moc fajn…

Ale to už zní siréna a zápas končí. Vítězstvím našich barev, tudíž poprvé v sezóně si užijeme pořádnou děkovačku… Ta je nejprve narušena děkovačkou hostů (při odjezdu prostějovských hráčů do kabin je námi vyvolán Ondra Bláha, ten se na chvíli vrátí a fandům zamává), však po chvíli už je v hale ticho a tak si svých pár sekund slávy mohou užít 3 vyvolávaní hráči. Po Kubovi Doktorovi a Aleši Stezkovi jde na řadu Kety Kotala, miláček publika… Gestem si ztiší halu. Ticho. Fanoušci čekají co bude. Jeden říká kolegovi vedle: „A teď dá – Celá hala odpovídá, Kdo vyhrál zápas?“. Kolega vedle oponuje, že tohle ne, že tohle je „Marunovo“. A ani to skoro nestačí doříct a halou zní Ketyho pobídka k publiku… Kety se nadechne, rozpřáhne ruce a spustí „JEBAT PROSTĚJOV, TU KURVU, JEBAT PROSTĚJOV“. Hala je u vytržení, snad každý se přidá, Bože, to je rachot. Božské, skvělé, úžasné, na sklo dveří buší emocemi nabiti i ti, kteří dovnitř vstoupit nemohou… Kety se při svém pokřiku otáčí směrem k hostujícím fandům, živě na ně gestikuluje, v hostujícím sektoru se nyní místo piva čepuje kalich naplněný hořkostí. Nádhera! 

I po děkovačce ještě zazní několik pokřiků proti panu Vlčkovi, které ostatně znějí celý zápas, lidé ze zimáku odcházejí spokojeni. Pohled na jejich tváře je k nezaplacení. Však to už se u ultras skladu scházejí ti, kteří by se rádi zúčastnili pozápasové schůzky s prezidentem klubu. Je nás však víc, než kolik bychom sami chtěli a tak provedeme čistky. Jak etnické, tak alkoholové, několik lidí tak zůstane před halou a zbylí fanoušci, asi 15 kusů, různého pohlaví či věku, prostě taková správná všehochuť, která vyjadřuje naši jednotu, míří po schodech nahoru do VIPky. 

Zde debatujeme jak s prezidentem klubu, tak s PR manažerkou, celou debatu si vyslechnou pánové Zdráhal s Bambulou, Ne, nepřicházíme s požadavky, že buď se udělá to či ono, nebo… Žádné „vydírání“. Přicházíme pouze s informací. S informací o tom, že se nám nelíbí jednání pánů Vlčka a Káni. Přicházíme s informací, že pokud se dotyční budou i nadále takto chovat a nekonat, budeme muset zaujmout další postoj. Zase trochu jiný. Prezident nás vyslechne, jednání pana Káni (ne, Vítku, my nejsme MODROBÍLÍ), jasně odsoudí a v tomto bodu nám dá zapravdu, však situace kolem Mgr. Vlčka je složitější a bude se dále řešit… Po zhruba půlhodinové schůzce, která byla konstruktivní, věcná a příjemná, fanoušci odcházejí. S jasnými plány, jasnou vizí. Čtvrtek rozhodne… 

Fanoušci AZetu jsou už v hospodách, teprve nyní od zimáku odjíždí autobus s hostujícími příznivci. Míří na nábřeží, z jedné strany jeden, z druhé druhý policejní tranzit. Někteří lidé v autobuse pak „vysílají signály“ na Hanou, svolávají posily. Proč teď? Vždyť je už po utkání… No, vraťme se časem ještě o 2 hodiny zpět…  

Jen co domácí zaznamenají, jaká sorta lidí z Prostějova a Olomouce přijela, jsou fotky sektoru hostů zaslány klukům z TfH, kteří jsou dnes převážně na fotbale v Ostravě. Od jednoho z Havířováků míří SMS výzva do sektoru hostů, nabídka je jasná. Případné měření sil mimo okolí zimního stadionu. Hosté na tuto nabídku reagují odmítnutím s tím, že „s vámi nic domlouvat nebudeme, vám se nedá věřit“. Je nutno říct, že výzva padla ze strany TfH, však hosté za tím už vidí Baník jako takový a tak při jejich cestě domů panuje mírná nejistota. Svolávány jsou posily k prostějovskému zimáku, hosté očekávají, že chachaři je v Prostějově budou čekat. Ostatně – nebylo by to poprvé. Však dnes na tyhle radovánky nemají žádní Slezané náladu, pozdě večer u piva se jen zasmějí prostějovské zprávě o tom, že „kde teda jste?“ a představují si, jak nejistí při příjezdu do svého města museli Hanáci být… 

Na druhou stranu – Hanáci mají svou velikou a nespornou kvalitu. Na všech frontách! A když vezmu frontu hledištní, byli to dnes právě Hanáci, jejichž vystoupení (byť neměli optickou prezentaci) bylo tradičně výborné a opět měrou vrchovatou přispěli k tomu, že hokej se hrál v atmosféře. A tak by to vždy mělo být. Proto – FANDĚME, bude nás to pak, ten zápas samotný, 100x více bavit… I do Prostějova upřímně přeji, ať se tamní scéna zvedá, míří tam kde patří, protože pád rivala, jinde než na ledě, nikomu a ničemu nepřidá… Ba naopak – druhým to hodně vezme.  

P.S. Zmínil jsem kluky z TfH, kluky z Havířova, jejichž klubem je Baník. Závěrem tohoto reportu bych chtěl prohlásit jak do vlastních řad, tak i informovat fanoušky jiných ekip, z jiných měst. TfH jsou nyní jediní radikálně smýšlející lidé ve městě. My jakožto Havířovská Zvěř se distancujeme od několika osob, které svého času vedly skupinu Mladá Zvěř, kteří nebyli nijak zapleteni do případu Pizzerie Max, však kteří svým konáním po dobu věznění několika Havířováků dělali ostudu naší značce, našemu jménu, naší scéně, našemu městu. Od těchto osob se rázně distancujeme, tyto osoby nemají nic společného s AZetem Havířov, tímto vyjadřuji podporu skupině TfH, jejichž konání a dělání pořádku ve městě si svým způsobem vážím (a kdyby se přidalo, byl bych ještě spokojenější 🙂 ), kdyby kdokoli z našich nepřátel chtěl v současné době měřit síly S HAVÍŘOVEM, víte, komu a kam napsat. Hokejovým fanouškům Havířova ne, ti v současné chvíli a zcela pochopitelně rezignují na jakékoli radikální choutky, všímají si hlavně svého klubu, fandění jemu, různých vizuálních prezentací a ultras aktivit, své choutky adresujte jiným, kteří našemu městu na poli bitevním budou případně dělat čest. HAVÍŘOV – 736 01, role jasně rozděleny, karty rozdány !!! 

Sepsal J.R. from B.K.