Šestsetpadesátdevět. 659 dní od sebe dělí zápas AZetu proti Českým Budějovicím a článek, který o tomto utkání přinášíme. 659 dní jsme čekali, než tento report budeme moci a budeme chtít vydat. Po šestistechpadesátidevíti dnech přinášíme článek BEZ CENZURY. Článek o tom, jaký byl zápas, a vlastně především dění po něm, který na několik let dopředu změnil a stále mění hokejovou fanouškovskou scénu v Havířově. Číst nyní, v čase vánočním, o něčem, co se událo před jednadvaceti měsíci, asi nikoho příliš netáhne a neláká. Však dnešní report odpoví na mnohé otázky, kdy odpovědi na ně jsi doposud neznal nebo žil v představě, že znáš, však v představě mylné. Přečtěte si fanouškovský report o dni a dnech následujících, které i mediálně otřásly AZetem Havířov…
Pro bližší vcítění se do atmosféry toho dne si připomeňme všechny okolnosti, které zápasu předcházely, stejně tak minuty a chvíle utkání samotného… A třeba si i připomeňme, jak probíhaly 2 zápasy v Českých Budějovicích…
„Zvedněte to hovno“ aneb České Budějovice – AZ HAVÍŘOV
Před zápasem:
Do utkání vyřazovacích bojů vstupujeme za stavu, který neznáme. Havířov hraje s favorizovanými Jihočechy 1:1 na zápasy. Pro nás nóvum. Pokaždé, když se Play-off série přesunula po dvou zápasech do Havířova, byl stav 2:0 pro našeho soupeře, což malinko bralo chuť, elán a samotnou radost z Play-off. Nyní je to již zmíněných 1:1 a na lidech to vidíš. Cítíš. Cítíš natěšenost na dnešní špíl.
Vše je znásobeno naším 3 dny starým výjezdem do Budějovic, kde nás na druhý zápas série bylo v sobotu 38 a po střetnutí jsme čelili ataku jihočeských radikálů, pokusu zmocnit se batohu s našimi vlajkami. Tyto a další jiné pokusy byly odraženy a my netrpělivě čekáme, kolik hostů, a hlavně jaké sorty, přijede do Slezska… Chuť se jim podívat na zoubek je veliká.
První fanoušci Motoru jsou už před zápasem odhaleni v Pizzerii Max. Motoráků se tam postupně schází snad 10, havířovská fanynka informuje své kolegy o jejich chování, prozpěvování, pořvávání. Tohle se, 150 metrů od zimáku, nikomu z nás nelíbí, však naše povinnosti jsou v tuto chvíli jiné…
Přípravy na zápas:
Den před utkáním se v pár lidech scházíme v tělocvičně, času je málo, všichni v práci, navíc ještě zničení po 2 dny starém výjezdu a tak stihneme vyrobit jen veliký transparent. Alespoň co se týče velikosti, tak si s ním dáme opravdu práci, „vytuníme“ čárku a háček u slova HAVÍŘOV, transparent má na výšku téměř dva metry a tak jej, jako už několikrát předtím, vyvěšujeme pomocí pracně vyrobené konstrukce výše, tak, aby nebyl utopen za lidmi stojícími pod kotlem… Příkladně navíc okolí sektoru ověšujeme zástavami, aby to po stránce optické alespoň nějak vypadalo. Sektor se stovkou lidí bez vlajek a s nimi, to jsou úplně jinou energií vyzařující místa…
Utkání:
I díky tomu, že kluci na ledě hrají fantasticky a brutálně dřou, panuje na tribunách skvělá atmosféra. Místy báječná. Na úterý je velice slušně zaplněný kotel, ten dobře spolupracuje s pravou stranu, třešinku všemu dávají kluci v „Residomo obýváku“, kteří nebývale hecují tribunu B, jsou sprostí na hostujícího gólmana Kváču, ten když se jede „vyvenčit“ do rohu k „obýváku“, je počastován desítkami nadávek. Však i přesto, nebo právě proto?, bránu zavře… Aniž by ještě tušil, že za jeho dres zavřou jiné…
Obrovským zklamáním jsou Jihočeši na tribunách. Pohled na jejich sektor je žalostný. Nemyslím tím počet, protože jihočeským počtům nemůže nikdo konkurovat. I dnes, ve všední den, přijelo Motoráků na 50, ale… Porovnej si pohled na nás v Budějovicích ve 38 kusech a pohled na dnešní hosty. Po celém sektoru roztahaní, bez jediné zástavy, první třetinu téměř celou sedící, prakticky nefandící. Křičet začínají až na samém konci úvodního dějství, ve fandění pokračují ve zbylých dvou třetinách, leč je to dnes od nich velká bída. Budu se opakovat, ale pokud Motoráky nezachrání kluci v černých mikinách, tak tito fanklubáci v dresech jsou jen stínem opravdového fanouška. Jedná se o diváky, kteří se na svůj klub přijeli podívat… 
Po utkání:
I přes porážku panuje u Plechárny bujará nálada, všichni jsou spokojeni s dnešním fanděním, pro mnohé je to víc než nedobrý výsledek na ledové ploše. U Plechárny popíjí a živě diskutuje téměř 30 fanoušků, kteří v tuto chvíli, půl hodiny před osudným okamžikem, ještě vůbec netuší, že se něco nedobrého přihodí. Žádný konkrétní útok na Jihočechy není plánován, byť někteří mladší fanoušci si o takové možnosti už den před zápasem živě psali. Ale víš jak to je… Jedna věc je si o něčem psát a věcí druhou je něco pro to opravdu udělat… Takových slohových výhružek už bylo…
Asi 15 minut po utkání se téměř třicítka fandů u Plechárny vyfotí. Nic víc, nic míň, takových fotek už před naší bývalou hospodou vznikla velká spousta. Ani nyní, při tomto focení, není nikomu nic známo o nějaké pozápasové akci, fotografie není ničím motivována. Kukly a kapuce na hlavách fanoušků jsou v tuto chvíli věcí samozřejmou, je to tak zvykem téměř pokaždé, ani v tomto případě se nejedná o nějakou bojově laděnou fotku, jak je později tvrzeno u soudů…
Do skladu se schovají vlajky a další fanouškovské propriety, fanoušci se pomalu rozcházejí. Jako první opouští místo ti mladší, po domluvě mezi sebou míří k blízkému Kauflandu. Starší fanoušci odcházejí později, někteří do Kauflandu pro alkohol, jiní míjejí Kaufland cestou do Lenina. Proto se stane, že se před blízkým Kaufem schází na 20 Havířovanů. Někteří plánovaně, jiné přivedla náhoda či zvědavost, některé třeba i taková smůla, že jim zrovna nejel autobus a tak chtěli jít domů městem pěšky. Mnoho z těchto fanoušků se na místě činu nachází, aniž tuší, co se bude nebo může dít… Prostě jdou kolem, vidí větší skupinu svých známých ze zimáku, zastaví se, přidají se… Mnozí vypití, nemyslí jim to.
Akce na pizzerii:
A zatímco jedni vůbec netuší, co se bude dít a proč je u Kaufu takový chumel lidí, jiní s možností nějaké nekalosti počítají. A tak ke Kaufu přibíhá trojice mladíků, která se od Plechárny „vypařila“ dříve, aby „zkontrolovala“ okolí zimáku. Kdy o tomto jejich jednání ví jen minimum těch, kteří k obchodu s písmenem Ká ve znaku mířili. Ke Kauflandu tito hoši přibíhají se slovy, že v Pizzerii Max sedí 4 Jihočeši… Tato slova jsou pro mnohé jako červená na býka. Bohužel. Roli začíná hrát několik faktorů. Porážka v dnešním utkání, budějovický atak na nás před třemi dny na jejich území, letitá nevraživost s Motoráky, v neposlední řadě pak alkohol v žilách a síla davu. 
Slovo dá slovo, hec dá hec. A tak se směrem k silnici, dělící Kaufland od pizzerie, rozebíhají první fanoušci AZetu, dav působí na další a další, nakonec se k pizzerii vydává snad 25 AZeťáků. Věřím, že někteří stále, ani teď, neví proč… Drtivá většina jiných si myslí, že se přijde, udělá bu bu bu na hosty, Motoráky se vyprovodí ven. Ano, je pravděpodobné, že se jim odebere šalik. Nic víc, nic míň…
AZeťáci přicházejí do solidně zaplněné restaurace a neudrží se. Dělají chybu, na hosty začínají útočit ve značné přesile. Zbytečné. Nezvládnuté emoce. Tohle určitě nebylo v plánu, o něčem takovém nepadlo během té krátké cesty do Maxe ani slovo… Opět působí psychologie davu a tak se k bití Jihočechů přidávají další a další. Mezitím jiní jen pokojně odebírají další symboly, spousta AZeťáků se přes úzké dveře a rychlost celé akce ani nedostane dovnitř a celý ten mumraj sledují z vestibulu budovy… Vše má velice krátké trvání, pár sekund a je po všem… AZeťáci opouštějí hospodu a utíkají všemi možnými směry pryč. S jihočeskými symboly v rukou…
Noc po utkání:
Městem zní policejní houkačky, vidíme blikající majáky, počet policejních aut v ulicích je enormní. Kurva, to nebude jen tak… AZeťáci si navzájem dají vědět, temnými dvorky se plíží směrem do centra města, aby se téměř všichni sešli v Leninovi. Zde se „pochlubí“ motoráckými symboly, dají jedno, dvě piva a pomalu míří domů…
V hospodě už zůstává jen pár z nich, přičemž asi dvě hodiny od akce v pizzerii vchází do Lenina na 15 uniformovaných policistů včetně kriminalistů v civilu. Hledají symboly klubu z Budějovic, pozdě v noci odvádějí na výslech známou osobu z havířovské fans scény, která poklidně sedí u piva, ta po krátkém nočním výslechu opouští služebnu někdy kolem půlnoci. Druhá veřejně známá osoba z havířovského kotle pak na výslech putuje druhý den, 2 hodiny před dalším utkáním… Už z tohoto je patrné, na koho mají policisté spadeno, byť o případném výskytu těchto osob na místě činu zatím netuší zhola nic… 
Dny následující:
Pár hodin po akci už téměř všichni, kteří se do Maxe nachomýtli, tuší, že je zle. Rychlé zprávy, rychlé výměny informací, z fanouškovského webu je smazána fotka z před Plechárny, kterou však už mají policisté staženu a už podle ní pátrají. A všem je jasné, jak…
Fanoušci se tak na další zápas, který se hraje následující den, scházejí v jiném oblečení, v jiné obuvi, mnoho jich nejde ani do kotle a jeho blízkosti. Do míst, které už roky, zápas co zápas, natáčí policejní kamera. I proto je další zápas v Gascontrol Aréně, co se atmosféry týče, výrazně slabší. A běžní diváci nechápou proč a chodí a ptají se… Neví, že spousta AZeťáků má v hlavách něco jiného, že tuší průšvih, že nějaký hokej je to poslední, co je dnes zajímá…
Tuší kor poté, co na utkání je neuvěřitelné množství tajné policie. Každý druhý kriminalista má kameru, neustále jsou natáčeni snad všichni fanoušci ve věku 15 – 35 let, kteří se pohybují kolem kotle. Jsou dokonce natáčeni i o přestávce v blízkém Lidlu, jsou natáčeni od hlavy až k patě, je jim zblízka natočena obuv apod. Dotyčný se musí postavit, ukázat na kameru občanku, poté jej kamera sjede od hlavy až k patě… A jiní policisté už vše vyhodnocují a porovnávají s oblečením fanoušků na videozáznamu v Pizzerii. Mnozí se dle domluvy opravdu převlékli a policisty možná trochu zmátli (a dodnes na jejich totožnost Policie nepřišla), mnozí jiní to však podcenili…
Další dny:
Čas plyne, Motor ještě jednou přivítáme doma a do utkání, po optické stránce, dáme vše. Vycucneme ze sebe zbytky sil, možná v naivní představě, že už uběhlo pár dní, policie mlčí a tak je třeba po všem… Mladí fanoušci však navíc pokračují v obírání hostů, jen pár dní po akci na Motoráky jsou v centru města obráni o své symboly Havířováci fandící Třinci, kteří ve třineckých symbolech přicházejí provokovat do Lenina… Tohle všechno jen znásobí chuť a motivaci policistů vše dokončit a slavit sladkou výhru… Smrtící KO na sebe nenechá dlouho čekat.
Dny ubíhají dál a dál. Ti, kteří u Maxe byli, a jsou věci znalí, se téměř měsíc trápí v práci, nepodávají výkony, nemají výsledky, v jejich hlavách je pořád to stejné a jediné. Je to čekání na ránu z milosti.
Tři dny před osudným zadržením se U Lenina potkává několik Trojbarevných, kteří tu osudnou noc Max navštívili, navzájem se ubezpečují, že nikomu domů nic nepřišlo, žádná pozvánka na policii, že případně nikdo nebude nic mluvit. Proč by taky mluvil, když internet je plný ACABů a podobných siláckých slov, že jo… Fanoušci se navzájem ujistili, že nikdo svým kámošům nic netají.
Jak je to možné? Že Policie mlčí… Už je to skoro měsíce a fízli nic? Že by se na to vysrali? Ale kdeže, jak naivní. Sběrači jihočeských symbolů si tohle všechno jen namlouvají, snad aby měli klidnější spaní. Přitom však mnozí moc dobře tuší, že to neskončí jen tak ničím. Byť tak moc by si to přáli a sami pro sebe si mlčky před spaním říkají, že jestli tohle projde, tak takovou blbost už nikdy víc… Jenže policisté si už 10 let přejí, aby na některé, kteří jsou moc vidět a slyšet, spadla klec. A nyní je do ní nejeden ptáček téměř lapen, vrátka se zavírají…
Zátah proti fanouškům:
V tuto chvíli, kdy kluci ještě v noci ze soboty na neděli pijí pivo U Lenina, už policisté moc dobře ví, že past sklapne za pár hodin. V úterý brzy ráno. Už nyní je na policejních poradách probírán plán zátahu. Ví o něm jen velmi málo policistů z celkových šedesáti, kteří jsou do akce nakonec zataženi. Proč? Jsou obavy, aby někdo z obyčejných policejních pěšáků někomu z fandů nevyzradil datum, čas a důvod zátahu, aby si fanoušci nemohli připravit obhajobu či třeba utéct, shánět si alibi apod… A tak chvíli po pondělní půlnoci, když je na služebně Sv. Čecha sraz všech policistů, kteří na fanoušky budou nasazeni, panuje u mnoha z nich ještě domněnka, že jdou na zátah proti drogovým dealerům. O hokejových fanoušcích nemají mnozí uniformovaní ještě pár hodin před startem operace ani tušení!
28 dní po tanečcích v Pizzerii Max, přesně ve 4:45 ráno, však svoboda Havířováků definitivně končí. Rána do zátylku, rána z milosti. Do 16 bytů postupně vniká na 60 policistů, 16 AZeťáků je zadrženo, všem jsou provedeny domovní prohlídky, policisté hledají fanouškovské symboly Motoru, Třince, Vítkovic, ale i další. Policisté i nyní stále žijí v představě, že akce na Pizzerii Max byla dlouho a pečlivě plánována, že byly přesně rozděleny role, že takových akcí, které nyní konečně objasní, byly mraky… Ale kdeže. Pár lidí možná vědělo, proč a do čeho jdou, většina chudáků však odskákala svou opilost a naivitu. A svou roli samozřejmě sehrál magnet davu, který je vtáhnul do víru.
Cajti v jednotlivých bytech hledají důkladně, hledají v peřinách, v pračkách, v ledničkách, ve sklepech, kompletně prohledán je fanouškovský sklad na zimáku, všem zadrženým jsou zabaveny veškeré telefony, flash disky, počítače, notebooky, prostě vše… Však nač je tohle zabavováno, když Policie, kdyby chtěla, by našla klíčové důkazy o jednotlivých rolích, či spíše nerolích, je doteď záhadou. Holt ze strany orgánů činných v trestním řízením nebyl o některý důkazní materiál zájem, proto se „vyráběl“ jiný, na ty „správné“ osoby…
O několik hodin později se někteří fanoušci, už s pouty na rukou, potkávají na chodbách policejní služebny Sv. Čecha v centru města. Někteří s hlavou skloněnou či ve dlaních, uslzení, jiní hrdě s hlavou vztyčenou a svým způsobem stále i s úsměvem na tváři…
Úsměvy snad všech však mizí v době, kdy dochází k prvním výslechům… Něco za něco, znáte to? Někteří fanoušci proto zpívají jak Tomáš Klus, poví i to, co neví, aby se policistům zalíbili, vymyslí si i věci zcela smyšlené a nemožné, jiným fanouškům je nabízeno jídlo z McDonald´s, chlazená Kofola a jiné pochutiny, jen když budou mluvit. Mnohé samozřejmě neobměkčí ani tohle. Stejně jako zápas Baníku s Libercem „v televizi“, který je jiným fandům nabídnut sledovat na mobilu výměnou za cenné informace… Někteří informace pouštějí, jiní mlčí. Proto jsou odváženi do cel na jednotlivých stanicích po celém regionu, aby po chvíli byli převezeni zase zpět do Havířova, zda si náhodou nevzpomenuli. „Ne? Tak ty nevíš, kdo tam byl, jo? OK, odvezte ho zpátky…“ A pak se zase jelo tam a zase zpět a on on si pořád nevzpomněl… Někdo to vydržel, jiný ne… Někdo se posral, jiný odmala ví, že nasrat si do trenclí je ostuda… 
Pár slov závěrem?
Šestice fanoušků havířovského AZetu putovala 58 hodin od zadržení na vazbu, kde si pobyli v rozmezí měsíce a půl až jednoho roku, dva z nich poté putovali do výkonu trestu. Celkově padlo 16 trestů, 4 nepodmíněné a 12 podmíněných, navíc zákazy na jakékoli zápasy ledního hokeje v délce trvání dvou až sedmi let…
Celý příběh několika „blbých“ šál, blbých rozhodnutí, činů a myšlenek má dodnes za následek velký úpadek havířovské hokejové fanouškovské scény, kdy od zimáku bylo odstřihnuto několik důležitých osob pro chod kotle a tribun jako takových. Pokud 16 lidí má zákaz chození na hokej, nabalili na sebe další, kteří přestali chodit kvůli nim, kteří na hokejích najednou postrádali kamarády. Na zápasech AZetu se tak už loni neobjevovalo třeba 30 fandů, kdy drtivá většina jich v minulosti navštěvovala kotel. A to už je kurva znát!
Z celého případu byl udělán případ exemplární. Jak policejním zátahem, průběhem vyšetřování, vazebním vězněním či délkou trestů, tak i samotným soudním procesem, který nezávislým pozorovatelům přišel jako sci-fi představení pána, kterému kdosi dal moc žalovat…
16 příznivců tří barev spáchalo čin, který spáchat nemělo, čin, který do společnosti v této podobě nepatří, za který jste je už dávno odsoudili. A pokud né dávno, pokud jste příběhu nebyli znalí, tak třeba odsoudili dnes. Jasně, máte pravdu, dobře jim tak! Udělali kravinu, za kterou zaplatili. Vše se však seběhlo a událo malinko jinak, než jak dlouho bylo režiséry konstruováno. Svůj čin tihle blbci předem neplánovali, mnozí ještě 5 minut před ním netušili, co bude následovat, k akci přišli jako slepí k houslím. Na úkor těch, kteří za vším tak nějak stáli, byli perzekuováni a popotahováni i ti, kteří bohužel doplatili na vlastní blbost a sílu davu. Policisté, myslíc si něco zcela jiného, kteří najednou zjistili, že věci se nemají tak, jak zprvu předpokládali, nakonec museli vymýšlet náhradní řešení. Aby fanouškům co nejvíce zatopili…
Jo, zatopili jim. Až až. Však nejvíce bohužel zatopili havířovské fanouškovské scéně jako takové, která dostala tvrdý direkt. A o to vlastně na samém začátku příběhu přece šlo. Havířovské tribuny dostaly úder, ze kterého se i dnes, 21 měsíců po akci v pizzerii, dostávají a ještě mnoho dlouhých měsíců dostávat budou… „Blbým“ kouskem pizzy a třemi šálami skončila jedna éra. A je nyní na ostatních, zda začne nová. Do té doby nejen policisté klidně spí a mají radost, že na hokej mohou opět chodit rodiny s dětmi. Protože kriminální živel byl slavně poražen… A vem čert, že mnozí tito nyní kriminálníci svým konáním pošlapali to dobré, co roky tvořili. Za chyby se platí… Cáluj.
Sepsal J.R. from B.K.