V předchozím díle jste si přečetli: Cítím, že chválím, že hodně chválím, protože mě to baví. Však na rovinu je třeba říct, že se po několika minutách zápasu přistihnu, jak jsem z jedné věci trochu v šoku. Z věci, kterou jsem v televizi, když jsem Baník mnohdy sledoval, nikdy nepostřehl, kterou jsem pořádně nezaznamenal ani ve chvíli, kdy jsem třeba seděl na protilehlé tribuně, čili docela daleko od kotle chacharů. Jsem trochu vykulený z toho, jak ta situace začíná ovlivňovat mé vnímání zápasu. Kdy soustředím se na ni víc a víc a už si tak neužívám to, z čeho je určitě stále paf ten pán stojící pode mnou a jeho sympaticky fandící dcera… Celý příspěvek →