Je to už spoustu let, co jsme na Indiány chodili organizovaně fandit, zpívat chorály, prezentovat velké a krásné choreorafie, odpalovat pyrotechniku, kdy jsme v dobrých počtech jezdili na výjezdy. Ta doba je dávno pryč, havířovský fotbal ušel kus cesty, často byla velmi trnitá, fanoušek z tribun se spíše ztrácel. Nyní se však, alespoň je to tak prezentováno, klub vydává do nové éry. Do éry, která mnoho lidí láká jistou nablýskaností, před kterou však jiní trochu varují…

Do klubu přichází člověk, které má velké plány, smělé plány, však pokud někdo do jakéhokoliv klubu přichází s vizí podobného typu, jsem malinko obezřetný. Neříkám, že to je a bude tento případ, ale podobné příchody šíbrů a mecenášů na mě občas působí jako určitá touha mít hračku, se kterou si dotyční, často finančně zajištění, chtějí hrát, jen jim k tomu zatím chyběla vhodná destinace. Destinace, kde si, obrazně řečeno, rozloží deku a kostky a plní si své osobní sny… Mnozí pamatujeme příchod pana Masného z Opavy, který na konci 20. století na několik let „zničil“ AZ, protože také hledal destinaci pro svou hračku…

Abych tedy aktuální prostředí havířovských Indiánů více navnímal, a nedával jen na tyhle pocity, vyrážím na jejich první jarní zápas, první v nové éře…

Přesně jak to mám rád, přicházím už zhruba 40 minut před utkáním, na stadionu jsem jeden z prvních. Vstupné 50 Kč (slosovatelné), bulletin za 10,-, zdarma dostávám rozpis jarních zápasů, tuším, že za 50 Kč lze koupit i jakýsi almanach, který byl vydán ke klubovému výročí. Na první pohled vypadá pěkně, však bohužel do něj nenahlídnu…

Cesta k tribuně, po které dnes půjde 80% všech návštěvníků fotbalu, je zčásti „zatarasena“ haldou písku, působí to trochu amatérsky a nepřipraveně, ale budiž… Při cestě k tribuně je fajn, že jdeš téměř kolem rohového praporku, kolem postranní čáry, na chvíli jsi vtažen do hry… Už tady se na ten fotbal prostě těšíš, má to něco do sebe!

Usedám na tribunu, jsem v očekávání, kolik přijde lidí… Stadion se pomalu plní, ve středovém kruhu mávají malí fotbalisté modrobílými vlajkami, sestavy čte moderátor Rosťa, kterého všichni známe z hokeje, který je pro mě zárukou kvality…

Na tribunách, hlavně na té jedné, na které je nějakých 75% všech lidí, kteří dnes dorazili, je nakonec podle oficiálního hlášení 550 lidí, já jich napočítal (natečkoval) něco přes 600, přesně 611. Návštěva pěkná! Jasně, na první zápas přišlo hodně lidí ze zvědavosti, ti časem odpadnou, však přibydou i noví, kteří budou chodit proto, že Indiáni budou hlavně vyhrávat…

Jakou však u návštěvy vidím marketingovou chybu? Pokud chceš Havířovany, kteří tu dnes nejsou, zaujmout, zaujmeš je třeba i informací, že napoprvé na tebe přišlo dost lidí. Protože lidská psychika je jednoduchá. Člověk chce jít často tam, kam chodí ostatní. Ty musíš dát najevo, že o fotbal je zájem. Nepodhodnocuj si návštěvy, neubírej si. Je to kravina. Ano, třeba bylo 550 platících, ale pokud moderátor hlásí, že „utkání sleduje“, tak započítej všechny, kteří utkání sledují…Ubíráním si reálné návštěvy se naprosto zbytečně okrádáš o větší pozornost a zvuk…

Na tribunách vidím mnohé osoby politicky činné, vidím pana primátora Bělicu, stejně jako zastupitele Baránka, Niemiece či Vachtarčíka, nikdo z nich si premiéru „nové éry“, ke které dalo svolení i město, a má na ní výrazný podíl, nenechává ujít…

Hráči nastupují na plochu, hraje jakási klubová píseň, která… Která není hezká. Fakt není. Vždy tvrdím, že raději nic než nějaký paskvil. No a tohle paskvil je…

Zaujme, že člověk, který novou éru zdejší kopané reprezentuje, sedí na střídačce. Údajně je veden jako manažer. Moc se mi to nelíbí, působí to na mě malinko egoisticky, představuji si na střídačce všechny ty Tomáše Rosické apod. Ale vem to čert, tohle je detail, nicméně o něčem klidně může vypovídat. 

Na lidech je patrné, že jsou natěšeni i na Jana Laštůvku, který nastupuje v domácí bráně, jediný on si užívá jakéhosi potlesku, když hlasatel čte sestavu… Krom toho potlesku příliš neočekávám, že se tribuny nějak projeví, nabízí se, že nikdo tady moc fandit nebude…

V hledišti visí jedna vlajka, jeden fanoušek během zápasu mává jinou vlajkou na tyči, jinak však, po fanouškovské stránce, žádné překvapení, za celých 90 minut neslyším ani jeden pokřik. Jsem trochu překvapen. Jasně, nečekal jsem fandění, nemá tu kdo fandit, ale myslel jsem si, že třeba v závěru, když jde do tuhého, se aspoň jednou ozve „Havířov, Havířov“. Nebo něco podobného…

Nevidím příliš klubových suvenýrů. Možná jeden dres, možná 5 šál, jinak nic moc. MFK Havířov to v tomto směru bude mít hodně těžké, bude to lidi učit prakticky od nuly a pokud se toho nechopí marketingově smysluplně, nikdy to ty lidi nenaučí. A o smysluplnosti marketingu mám malinko pochyby. Vidím řadu nedobrých věcí, je třeba absolutní kravina, abys na prvním utkání prodával bulletin a v něm představil jen třetinu kádru. S tím, že zbytek představíš příště. Proboha, tohle je hrozně špatně. A těch chyb bych tady našel víc. Mohl bych pokračovat chatrným klubovým webem, který by při prezentaci „nové éry“ měl být alfou omegou, jak se dostat lidem pod kůži, ne ideálními sociálními sítěmi apod. Klub, především pro svůj rozjezd, potřebuje něco jako markeťáka. Nebo prostě extrémně zapáleného člověka s lehce fanouškovským smýšlením. Který by to nakopl. Bez člověka marketingově správně smýšlejícího to, se získáním fanoušků, nebo zájmu lidí celkově, bude těžké…

Dost bylo subjektivních plků, blíží se nedělní oběd, kručí mi v břiše, v poločasové přestávce je čas na občerstvení. Volím klobásu za 70,-, je k ní na výběr hořčice, kečup i křen, chléb je ucházející, klobása velká, docela chutná, jsem příjemně překvapen. V nabídce jsou i párky na tácek, jakýsi párek v těstíčku, pivo tu je za 40,-. Hodně se mi líbí takové „náměstíčko“ s lavicemi a stoly, kde si klobásu můžeš spokojeně a velmi pohodlně sníst, klidně bych se tohle prostranství nebál udělat větší. Jo, tohle je fajn. Tady navíc klub, a opět, pokud bude správně marketingově uvažovat, může pořádat různá posezení apod., tohle prostranství má potenciál… Co bychom za kus takového „plácku“, s lavicemi a stoly, dali v okolí Gascontrol arény…

Na druhou půli se přesunuji na protilehlou, monstrózní tribunu, na které jsem absolvoval svůj první zápas na tomto stadionu, když se v roce 1996 otevíral. Na tuto tribunu mám krásné vzpomínky, na dobu, kdy jsme tady chodili do kotle, kdy nás tady celý zápas aktivně fandilo třeba i 50. Čistotou tahle mohutná, železobetonová kráska, na které je pouze 96 lidí (na druhé protilehlé jich je 420) bohužel neoplývá, být klubovém šíbrem, nahnal bych jeden den, klidně místo tréninku, „do práce“ všechny fotbalisty od přípravky až po A tým, aby stadion vypucovali. Prach, špínu, bordel, nepořádek, čistý stadion na tebe udělá hned lepší dojem… Opravdu, myslím to smrtelně vážně, být tahle tribuna čistá, stala by se snad více útulnou, na lidi by úplně jinak působila…

Na stadionu Dukla je vidět, že prakticky nikdy nebyl pořádně dokončen. Řada věcí tu působí zvláštně, pořád tak nějak nedodělaně, depresivní je i pohled na hotelový komplex Impuls, který je hned za tribunou, stadion celkově hodně moc doplácí na to, že se nachází v odlehlé Suché a ne třeba přímo v Havířově. Jen si představte, kdyby se hrál hokej v Suché a fotbalový stadion by stál místo Gascontrol arény. S návštěvami by to nezanedbatelně hnulo.

Celkově má však Dukla své kouzlo, skvělé je, že hlavně z tribuny, na kterou chodí většina lidí, je parádní výhled na fotbal. Ale opravdu parádní. Z každého místa, jak z první, tak i z poslední řady. A na fotbal se vlastně dobře dívá ze kterékoliv ze čtyř tribun… Kdo má kopanou rád, tak na Indiánech si ji parádně užije.

Zápas se pomalu chýlí ke svému konci, lidé od něj asi čekali víc, měl nevalnou fotbalovou kvalitu. Domácí však vítězí 1:0, což je pro mnoho lidí to nejpodstatnější. I proto, nebo možná právě proto, jsem velmi zvědav, kolik lidí si na zdejší kopanou najde cestu příště. Jak moc se ukáže, že spousta z nich přišla poprvé jen ze zvědavosti… No a právě tady přijde na řadu ta mnou tolik vzývaná práce s fanouškem.

Hvizd, konec, je dobojováno. Lidé odcházejí domů, mnozí se těší na nedělní oběd. Já se víc než nad předvedenou hrou nebo výsledkem zamýšlím nad jinou věcí. Celkově nad fotbalem v Havířově…

Vždy to tu bude mít hrozně těžké. Extrémně těžké. Protože Havířov je odjakživa hokejové město, no a fotbaloví fanoušci tu mají v DNA především Baník Ostrava. Probudit v Havířově v lidech pocit, že fandí svému fotbalovému klubu, že mu třeba i aktivně fandí, bude náročné. A tím, jak žije dnešní mládež, jakým zasraných „mobil stylem“, také prakticky nemožné… Proto jsem zvědav, jak a kam se bude klub dále ubírat. Ono je také otázkou, zda tu bude fotbal dělán pro lidi, s cílem získat si je, nebo zda na to spíše rezignujeme a bude jen jakýmsi ukojením ega. A to nyní nemyslím zle. Příští týdny a měsíce napoví…

Budu hodně rád, když za dva měsíce, až na Indiány vyrazím znovu, vezmu mnohá svá dnešní slova zpět. Když uvidím jakýsi posun. Když si uvědomím, že být egoistou při řízení klubu nemusí být zas tak od věci, protože když něco miluješ a děláš to srdcem, tak ego ti nebrání, abys to dělal dobře. Čili ano, dovedu si představit také to, že to pan Bugáň bude dělat dobře a srdcem, napřed pro Havířov, pak až pro sebe. Třeba jo. Čas ukáže.

Zároveň si však myslím, že aktivní fanoušky si MFK Havířov nezíská, však jít, jakožto Havířovan, na fotbal ve svém městě, někdo častěji, jiný méně, je prostě fajn. Je to krásný sport, v pěkném areálu, ta návštěva, pokud máš fotbal rád, má něco do sebe, je potenciál, aby tě to tu bavilo…

Každá návštěva havířovského sportu má totiž něco do sebe. Kor v době, kdy havířovský sport je s úspěchy dosti na štíru. Kdy mezi městy s podobným počtem obyvatel, ale i mezi těmi méně lidnatými, jsme ve sportu na téměř posledním místě… Z hlediska toho, jaké kluby hrají jaké ligy apod. V tomto směru je na Havířov hodně smutný pohled. Choďme proto na havířovský sport, má to smysl. Má smysl tomu zasvětit volný čas a na chvíli si odpočinout od všech těch mobilů, sociálních sítí a podobných volovin. Které, na rozdíl od sportu, nehrají férovou hru a spíše tě jen slepě konejší… 

Sepsal J.R. from B.K.