Zápas mezi Frýdkem-Místkem a havířovským AZetem se hraje po delší době po pár letech. A byť je září, kdy po hokeji lidé ještě nejsou příliš lační, byť je venku pěkně a hraje se ve středu, tak se očekává nemalý zájem havířovských fanoušků. Ti organizovaně nevyjedou, protože středa pro to není ideální, však výzva je jasná – všichni do Polárky.

Drtivá většina Havířovanů přijíždí do Frýdku-Místku auty. Někdo však také linkovým autobusem, někdo vlakem, z nejvíc očekávaného vlakového spoje vystoupí ve Frýdku-Místku nějakých 12 lidí. U haly potkávají, před její čelní stěnou, partičku místních, kluků v černých mikinách, kteří po Havířovácích zvědavě pokukují… A ještě nejednou budou…

Tomu všem předchází zvláštní SMS, která jednomu z fanoušků AZetu den před utkáním pípne. V ní se píše, jak se k zápasu postaví chlapci z Poruby, kteří s Frýdkem-Místkem mají družební vztahy, v ní se píše rovněž o tom, co od zápasu v některých ohledech čekat, ve zprávě se píše také o tom, že to nebudou fanoušci Frýdku-Místku, kdo na tribunách začne s případnými urážkami. Zajímavé…

AZeťáci se do haly trousí už 45 minut před začátkem zápasu, šacování od ochranky je místy velmi pečlivé, ještě pečlivěji ochranka postupuje při prohledávání fanouškovských propriet. Velmi důkladně jsou prošacovány vlajky, fanoušci musí otevřít i megafon, aby ochranka zkontrolovala baterky, třeba i to, zda se v megafonu nic nepašuje. Ano, ochranka nic nepodcení, jedním dechem je však třeba také dodat, že sekuriťáci se chovají profesionálně.

Když AZeťáci věší v hledišti vlajky, je zkontrolováno i to, co je na nich napsáno. Je proto otázkou, jak by se security zachovala, kdyby si fanoušci připravili třeba nějaký urážlivý, hanlivý transparent. Nebylo by dovoleno jej vyvěsit? Kdoví, možná to zjistíme příště…

Do zápasu chybí nějakých 15 minut, fronta Havířováků u vstupu jsou větší a větší, paní na pokladně nestíhá, je jasné, že spousta lidí nestihne začátek zápasu. Vše je opravdu velmi pomalé, zdlouhavé, když k tomu připočteme pouze jediný otevřený bufet na celé „havířovské“ straně stadionu, tak je jasné, že po organizační stránce to domácí klub spíše nezvládá. To jsou jen samé sociální sítě, internety  voloviny, když použijeme nadsázku, však na fanoušky v hale se příliš nemyslelo…

Při věšení vlajek si všimneme, že na zábradlí v našem sektoru visí vsetínský dres se jmenovkou STŘÍTESKÝ. Zjistíme, komu patří, dámu vyzýváme, aby dres sundala. Dnes tu hraje AZ Havířov. Vsetín hraje v Kolíně. Pokud chce někdo propagovat vsetínské barvy, potažmo barvy jakéhokoliv jiného klubu než je havířovský AZet, měl by vyrazit právě do Kolína, potažmo na jiný stadion. Jste normální?

Blíží se začátek zápasu, vlajkosláva v sektoru je příkladná. Ověsíme celý sektor, možná i o kus víc, na zábradlí visí dvě velké vlajky AZ HAVÍŘOV a HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, mezi nimi mají svou zástavu kluci ze skupiny BANDOLEROS, na zábradlí v samotném sektoru pak svou malou výjezdovou vlajku věší RUMBOYS. Sektor se plní víc a víc, míří do něj bohužel i ti, kteří nevyjedou, jak je rok dlouhý. No a nyní, když přijdou, usadí se a naivně myslí, že vsedě budou v poklidu sledovat zápas. Ano, mohou, ale ne v sektoru aktivních havířovských fanoušků. Hala Polárka dnes nabízí cca 850 volných, prázdných sedaček, kdo chce sedět a nebýt rušen něčím tak přízemním a hloupým, jako je fandění, může zvolit jiná místa.

Všechny v sektoru vyzýváme, aby se od začátku utkání postavili. Učiní tak 95% všech Havířovanů. Pár jich zůstává sedět, pár lidí nadává, že nevidí a že je bolí nohy. Nasrat. Je krásný pohled na plný sektor stojících FANOUŠKŮ. Přímo v sektoru, a v místech tzv. na dostřel, protože sektor je prakticky plný a někdo si jde proto raději stoupnout vedle, je 236 Havířovanů. Nádherný počet, jsme nadšeni. Celkově do Polárky vážilo cestu něco málo přes 250 fanoušků AZetu. Ti jsou připraveni na vhození úvodního buly…

Najednou se z druhé strany, ze sektoru domácích, od kluků v černých mikinách, ozve pokřik, který čeká málokdo. Pozor, on není překvapivý, on by za jisté situace byl očekávaný, ale vzhledem k té příchozí SMS den předem, která nastínila scénář možného vývoje na tribunách, jsme prostě překvapeni. „AZ to chuje, ve Slezsku Slezan panuje“ se ozývá od černomikinářů z domácího sektoru. Popěvku se smějeme, je vidět, že hlavu si zde s pokřiky moc nelámou. Tedy s tím, aby dávaly smysl. Vykřikovat do světa, že ve Slezsku panuje Slezan je nejenže troufalé, ale vlastně i hloupé. Však proti gustu…

Pokud je sektor Havířovanů plný, tak velmi hezky se plní také sektor domácích fanoušků. Při úvodních zápasech sezóny to byla bída, dnes se však kluci významně nahecovali. V době, kdy není in fandit, v době, kdy do Polárky chodí ostudné návštěvy, v době, kdy lidé místo fandění raději poklidně sedí s telefony v ruce, se v sektoru Slezanu schází třeba 70 fanoušků. Fakt pěkné, jsem příjemně překvapen. A to je sektor domácích bez přátel z Poruby, kteří se rozhodli na zápas nevycestovat. Domácí rovněž věší vlajky. Tři. Moc hezkou, docela velkou, pod svůj sektor, menší čtvercovou vlajku vedle ní, na zdi vedle sektoru je pak připevněna vlajka třetí, provedena jen v černé a bílé, ta se mi, díky velmi nehezkému rozměru, nelíbí…

Zápas začíná a i když na vstup do haly stále čeká spousta Havířovanů, i když někteří přijdou skoro až na závěr první třetiny, tak oba hezky zaplněné sektory začínají fandit. V hledišti je celkově něco málo přes 1300 lidí. Dobře fandí sektor Havířovanů, velmi dobře, vzhledem k svému počtu, fandí sektor domácího Slezanu. Ano, je třeba říct, že frýdecko-místečtí jsou od prvních vteřin velice dobří a velice hluční. V repertoáru mají spoustu hezkých a zpěvných chorálů, na druhou stranu se nejeden fanoušek AZetu nechává slyšet, že si připadá jako před pár měsíci, na zápasech s Prostějovem. Když zavřeš oči, máš možná chvíli pocit, že na druhé straně fandí Prostějováci. Všechny hezké chorály, které Prostějov, a nejen on, má, si k obrazu svému natextovali i domácí. Jasně, nejde o nic zvláštního, ale nelíbí se mi to. V Česku se objeví 3, 4 hezké melodie, jedna ekipa z nich udělá své chorály, ty se napříč Českem líbí, po měsíci to stejné, jen s malinko upraveným textem, zpívá 80% všech kotlů. Je to zvláštní… Pak se totiž dva tábory fanoušků postaví naproti sobě a prakticky 60 minut slyšíš od obou to stejné… Výjimkou je v tom třeba ostravský Baník, ale taky pražská Slavia, hlavně u Ostravanů vnímám absolutní chtíč po originalitě. My se touto cestou, tedy natextovat si vše líbivé,  snažíme nevydat, jiní se po ní vydali, patrné je to dnes. Na druhou stranu, jak říkám, domácí na mě od úvodu působí velmi dobře.

Snažíme se také my, fandění určitě není zlé. Vede jej spíkr s megafonem, kdy aktivita spíkra je dobrá, pomáhá mu mladý kluk za bubnem, který z hokeje vidí dohromady tak 2 minuty. Však vzhledem k tomu, kolik nás v sektoru je, by fandění mělo být o poznání lepší. Je jasné, a bylo to jasné už dlouho před zápasem, že spousta lidí se jen přijela dívat na hokej. Bohužel. Takoví lidé by potřebovali, aby se vyhrávalo. Pak i tihle normálové jsou mnohem blíže k tomu, aby otevřeli ústa. My však nevedeme, ba co víc, v 16. minutě dává Slezan první branku zápasu. Nechal jsem si spočítat zajímavost. Letos jsme na dvou výjezdech zatím dvakrát organizovaně fandili. Nula minut z těch dvou zápasů byl AZet ve vedení, 40 minut z těch dvou zápasů byl stav remízový a 80 minut v součtu jsme prohrávali. To není výmluva, leč je jasné, že tohle ti na tribuně nepomůže. A nepomáhá nám to ani dnes, kor v tomto složení sektoru…

Domácí se i ve druhé třetině baví, dobře fandí, chvíli mávají několika vlajkami na tyčích, což je jediná dnešní optická prezentace v Polárce. Choreografii si Frýdek-Místek, ale ani fanoušci AZetu, nepřipravili žádnou. Snažíme se alespoň křičet a zpívat, místy je to fajn, nicméně v tomto počtu to musí být daleko lepší…

Na konci druhé třetiny na ledě vyrovnáme, hned je to na supportu znát, ten je najednou mnohem hlučnější, hlasitější, najednou jsme to my, kdo tahá za delší konec provazu. Však naši euforii bohužel velmi záhy utne siréna. Končí druhá třetina. Lidé se občerstvují, tedy ti, kteří mají náladu vystát velmi dlouhou frontu na pivo či spíše nedobrou vařenou klobásu, na ledě probíhá přestávková soutěž, prostředí tady, co se týče soutěží, moderátora a všeho kolem, je trochu jiné než u nás. Je takové více třinecké, místy si opravdu připadáš jako v Třinci, leccos je tady a tam stejné. Logicky…

Slovo Třinec si vezmeme do úst ve třetím dějství, to už se oba tábory fanoušků mnohem více urážejí. Doteď takových nadávek a urážek moc nezaznělo, ve třetím dějství je to v daleko větší míře. DĚVKY TŘINCE se mohutně ozývá z havířovského sektoru, paradoxně je to možná nejhlasitější pokřik dne. Domácí reagují ironickým tleskáním a úsměvy, na první pohled dávají najevo, že jim nevadí dělat kurvičku pasákovi, který si s nimi kdykoliv udělá, co se mu zamane. Domácí nám také opět připomínají, kdo ve Slezsku panuje. Prý Slezan. Wow. Doteď jsem si myslel, že Baník…Já naiva.

I ve třetím dějství jsou však domácí na tribunách velmi dobří, na ledě se rychle dostávají do vedení, to jim pomůže. A byť naproti stojí mnohem početnější sektor, který je navíc krásně ovlajkovaný a opticky velmi dobře vypadá, tak jsou to příznivci Slezanu, kdo, i vzhledem ke svému počtu, tahá za delší konec provazu. Ano, je třeba to říct naplno a na rovinu, Slezan je v hledišti lepší. Tedy primárně díky svému moc dobře fandícímu sektoru, protože lidé na jiných místech v hale svému kotli příliš nepomáhají. Skoro vůbec. Pro domácí je to velká škoda…

Ke konci zápasu je v sektoru Havířovanů objeven člověk v mikině Litvínova, druhý pak v bundě Třince, oběma je doporučeno, aby sektor opustili. Když odmítají, je první z nich ze sektoru násilně vyhozen, v další čistce už se vinou řady okolností nepokračuje. Je však potřeba říct, že symboly jiných klubů než je AZ nebudou v sektoru AZetu tolerovány. Jdete na AZ, jaký smysl proto má, vzít si symboly jiného klubu? Jste normální? Ano, noste si symboly Vítkovic, Třince, Vsetína, Litvínova, kohokoliv dalšího, ale noste si ty symboly na zápasy těch klubů. To je přece logické, ne? Nebo budeš tvrdit, že fandíš AZetu, ale chceš se odlišit, chceš, protože tak uvažuješ, ukázat, že jsi frajer, proto na zápas havířovského klubu přijdeš v litvínovské mikině? Nejsi normální. Takoví lidé snad při dalších takových případech budou tvrdě trestáni…

Utkání končí, oba kotle si s hráči vzájemně poděkují, oba kotle se ještě nejednou pouráží, Havířované míří ven z Polárky. Vlakem na cestu domů se chystá asi 6 velmi mladých fanoušků. A jelikož ti starší, kteří už mají nějaké zkušenosti, viděli, v jakém rozpoložení byli během zápasu domácí, navrhnou, že několik starých raději pojede s těmi mladými. Nemuseli by, každý z nich by sehnal místo v autě a byl za pár minut doma, však pohoda a pohodlí počká, to není to hlavní. Hlavní je ochránit havířovské klubové suvenýry, do jisté míry se postarat o mladé, které, chtě nechtě, vychováváš a dáváš jim nějaký příklad.

Organizace je však velmi špatná. Mnoho lidí, kteří slíbili cestu vlakem, nakonec jede jinak, jiní upalují na „špatný“ vlak, komunikace vázne. A tak se stane, že pěšky od Polárky se nakonec vydá jen nějakých 12 fanoušků, dobrá polovina z nich opravdu velmi mladých. Skupina Havířovanů se zastaví před blízkým McDonaldem, někteří si jdou nakoupit, udělat objednávku. Tito prakticky neví, že se následující minuty dějí před vchodem do provozovny zajímavé věci. Když Havířováků postává venku třeba jen 8, vynoří se zpoza rohu nějakých 15 frýdecko-místeckých. Všichni v černém, dobře vypadající, je jasné, o koho jde. Domácí se rychle přibližují k hostům, obě skupinky během mžiku vteřiny stojí tváří v tvář, lze očekávat, že příští vteřiny se nebude servírovat pouze obligátní Big Mac s hranolky. Je jasné, jak jsou síly rozvrženy, je jasné, kdo, když jen trochu bude chtít, bude tahat za delší konec provazu. Domácí hosty mírně „šikanují“, no mohli by daleko víc. Havířovanům přijde, že příznivci Slezanu jsou svými postoji k hostům nejednotní, někteří frýdecko-místečtí vidí věci tak, jiní jinak, možná i proto se nic moc neděje. Navíc jen pár metrů od místa činu „hlídkují“ policisté, je pravděpodobné, co by se stalo, kdyby padla první rána. Domácí proto po pár minutách odcházejí. Nabízí se, že nepůjdou daleko… Je také otázkou, jak moc oni sami chtěli, aby se něco stalo. Protože „natrefit“ na hosty před Mekáčem, kousek od fízlů, asi pod kamerami… Čili kdoví, jaké byly opravdové ambice, protože kdybys jen trochu chtěl, nafrefíš na hosty jinde…

Z provozovny McDonald´s vycházejí ti, kteří vevnitř čekali na objednávku, s plnými ústy hranolek a umaštěni od omáčky žasnou, když zjišťují, co se venku právě stalo. Celá parta se opět dává dohromady a vyráží na autobusové nádraží. Docela temnou ulicí. 50 metrů za nimi se znovu zjeví domácí. Za svou možnou kořistí asi i chvíli jdou, hosté očekávají možný útok, však dříve, než se k němu mohou místní odhodlat, tak obě ekipy doprovází policejní anton. Ten pak s Havířovany čeká na autobusovém nádraží až do té doby, než poslední příznivci AZetu opouštějí Frýdek-Místek.

Ve frýdecko-místecké Polárce se odehrál dobrý zápas. Když tedy budeme hodnotit dění na tribunách, které je naším světem. Plný a parádně vypadající sektor AZetu, hezky zaplněný sektor domácích, dobrá atmosféra. Je nutno však objektivně říct, že za delší konec provazu tahali domácí. Kteří ve svém počtu udělali možná absolutní maximum pro to, aby byli dobří. A byli dobří, je třeba je velmi pochválit. Hosté nebyli špatní, však pokud domácí udělali maximum pro úspěch, tak hosté stále jakoby jeli na půl plynu s pocitem, že díky jejich počtu to bude stačit. Nestačilo. Nestačilo plnohodnotně. No a když k tomu připočteme dění pozápasové, kdy příznivci Slezanu mohli zasadit rozhodující úder a soupeři dát pomyslný mat, a vlivem více okolností jej nezasadili, je potřeba objektivně říct, že první derby těchto celků patřilo červenobílým. Vlastně spíše černým, pokud bychom měli být barevně přesní. Však další tři vzájemné zápasy jsou teprve před námi. Tak uvidíme, jaké budou. Třeba i v návaznosti na to, jak končil ten první…

P.S. Úsměvná zajímavost závěrem? Je odporné, když roky stojíš za svým klubem a pak přijde někdo, kdo ti jej do značné míry vezme. Je odporné, když jsi něčí farma, když nejsi sám sebou, když máš velmi omezenou identitu, když někdo jiný ti v mnohém nařizuje, co máš dělat a jak, s trochou nadsázky, vypadat. Je smutné, co se ze starého dobrého Frýdku-Místku, který jsme ještě před lety znali, stalo. I proto se do domácích opíráme. Oni na první dobrou samozřejmě dávají najevo, že jim to nevadí, že z toho mají prdel, možná se jim vlastně líbí, že třeba jejich sestava na ledě je do značné míry určovány v Třinci a ne ve Frýdku-Místku. Jenže potom, když ti zahalení kluci stojí tváří v tvář před tebou a jedna z jejich výčitek, kvůli které by chtěli ublížit, je naše navážení se do jejich farmaření, tak ti vlastně dojde, že ten ironický posměch na tribunách, když to AZeťáci křičí, je falešný. Každému normálně uvažujícímu příznivci Frýdku-Místku to vadí. Nebo musí vadit. Nikdo v životě přece není rád pod pantoflem, kor pod tím třineckým… A ani prozpěvování o panujícím Slezánku, které působí trochu zvláštně, to, bohužel pro domácí, nezmění…

Sepsal J.R. from B.K.