„Stříkni sprejem a já si čichnu“ aneb Zlín vs. AZ HAVÍŘOV

Výjezd do Zlína, kde AZ nehrál takřka čtvrt století, vnímáme jako výjezd podzimu. Po parádním výletu na Vsetín se do Zlína extrémně těšíme, hodně si od něj slibujeme, věříme, že to bude ještě lepší a větší, než na Vsetíně. Velice rychle naplníme první autobus, jenže při plnění druhého se zájem lidí jakoby zastaví, výrazně ochabne. Přemýšlíme, čím to je. Jenže nenapadá nás žádný důvod, kterým bychom si malinko menší zájem, než jsme čekali, vysvětlili…

Sraz prvních výjezďáků je v tradiční hospodě více než 2 hodiny před odjezdem. Několik lidí přijde na pivko, pokecat, chvíli před 13. hodinou se odebíráme k zimáku. Z ultras skladu nic moc nenakládáme, protože v týdnu nám ze zlínského klubu, od bezpečnostního manažera Fajkuse, přišel mail s informací, že skoro s ničím nás do hlediště nepustí. De facto pouze s megafonem a bubnem. Dle instrukcí zlínského klubu budeme mít problém i s klasickými vlajkami na pověšení, protože v písemnosti stojí, že vlajka může být maximálně 90 cm široká. Šílené. Nechápu nastavení lidí, kteří tohle vymýšlejí, nechápu, proč to dělají, nechápu, co tím sledují. Nicméně je jasné, že ve Zlíně ten hokej nedělají pro fanoušky. Jaký rozdíl oproti mnoha jiným klubům, s něčím takovým jako ve Zlíně jsme se prakticky nesetkali.

Něco po 13. hodině vyjíždí od havířovského zimáku 85 výjezďáků. Číslo to není vůbec špatné, ba naopak, co by za něj mnohé jiné ekipy daly, ale pokud nás na Vsetín vyjelo autobusy 108, čekali jsme ještě něco víc, než 85.

Cesta je pohodová, dvě zastávky na čerpacích stanicích, na té druhé je řidič jednoho z autobusů kontaktován policisty, aby byl zajištěn náš doprovod k zimáku. Policisté se k nám před hranicemi města Zlín opravdu přidají, přijedou s námi až na velké parkoviště, které je nějakých 300 metrů pod zimákem. Na místě je velké množství uniforem, přistavené antony, jenže po vystoupení si každý fanoušek AZetu může jít kam chce, nejsme nijak organizovaně vedeni ke svému sektoru apod.

Ještě když jsme na cestě, přichází mi zpráva o tom, že před zimákem jsou manévry, že něco takového tu, krom zápasu se Vsetínem, už dlouho nebylo. Ochranka prý jančí. Přicházíme ke vstupu, ochranka vypadá opravdu zajímavě, někdo by si sekuriťáky mohl splést s policejními těžkooděnci. Přilby, vesty, chrániče, zajímavá výstroj. Dochází k velice důkladnému šacování fanoušků, pečlivě jsou prohledávány megafony, musíme z nich vytáhnout baterky, musíme vytáhnout všechny naše vlajky, jsou rozdělány, ochranka kontroluje, zda v nich nic nepašujeme apod. Nakonec jsme s vlajkami, i když nesplňují původní nařízení, vpuštěni bez problému dovnitř. Sekurity je sice důkladná a důsledná, ale lidsky zcela v pohodě… Je škoda, že jsme nevzali nic víc, třeba bychom krom vlajek v pohodě pronesli i další věc, předem zakázané…

Nejúsměvnější na počínání ochranky je aktivita jednoho ze sekuriťáků, který v tašce jednoho z fanoušků, jenž přijel z Mladé Boleslavi z práce a následně pokračuje domů do Havířova, nachází sprej. Sprej pod paži. Sekuriťák vyzývá fanouška, aby sprejem stříkl do prázdna, že potřebuje zkontrolovat, o jaký sprej se jedná. Fanoušek stříkne, sekuriťák čenichá, jeho počínání se smějí i jeho kolegové… Sprej je vyhodnocen jako nezávadný, nepáchne, cajk, pokračujte, další, prosím…

Po příchodu na zimák míříme do sektoru. Ten je na stání, je v samém rožku velkého zimáku, jsme docela izolovaní od domácích, jsme od nich v hledišti hodně daleko. Zábradlí pro vyvěšení vlajek není úplně ideální, přesto věšíme tři menší zástavy. Bandoleros, Slezští patrioti a Slezský Havířov. Pořídili jsme nový megafon, sektor dnes budou, pokud bude potřeba, dirigovat dva spíkři.

Na lidech v sektoru je vidět, že jsou natěšení. Je nás 106 pospolu, od úvodu zápasu spouštíme kvalitní support, který je dobrý, dobře zní, dobře se halou nese. Bavíme se, fandíme, zpíváme, je to fajn, na druhou stranu vím, že to může být i lepší. Hodně proti nám je poloha sektoru, jsme opravdu v samém rožku haly, docela daleko od ledové plochy, ukrutně daleko od domácích…

Ti mají svůj kotel za bránou, je těžké rozpoznat, kolik se jich v něm schází, protože celé to splývá právě s tím „davem“, který je na tribuně na stání za bránou. Když se ke kotli přiblížím, abych se na něj trochu zaměřil, mohu asi říct, že je v něm dnes nějakých 80 lidí. Něco takového, možná trochu méně. Kotel má však výhodu dobrého místa, tím, že kolem něj je spousta dalších lidí, tak když se domácím hokejkám daří, fandí jich mnohdy více, prostě i lidé okolo…

Zlínský kotel, kdy dnes se zdejší chlapci nahecovali, mám zprávy, že v kotli je mnohem víc lidí, než kolik jich chodí na běžné zápasy, se mi však moc nelíbí vizuálně. Není vidět prakticky žádná vlajka, přitom zábradlí si o to vyloženě říká, v sektoru je hodně dresařů, kupodivu absolutní minimum černých mikin, domácí vizuálně nevypadají nějak extra dobře, navíc během zápasu si nic nepřipravují. Jasně, zlínský hokej je ve srabu, letos je to další podprůměrná sezóna, ale asi bych i přesto čekal trochu víc…

V čem je však sektor domácích „jedinečný“, to je buben, do kterého ti osli hrozně valí. Ty bubny jsou dokonce tři, do toho největšího valí zlínský dresař jako o život. Jaký to má následek? Jeden zkurvený buben často přehluší nás, avšak přehluší i fandění zlínských. Jejich support proto nezní dobře, ten buben je mnohem víc hlasitější, než pokřiky a chorály, linoucí se z úst fanoušků. Je to nevyvážené, není to dobré… Nechápu, že domácí tohle neslyší, že to nevnímají. A nebo je to celé ještě jinak – pro mnohé ekipy s fanklubáckým myšlením je alfa omega toho, aby to bylo fajn, aby byl co největší rámus. Čili je jedno, jak zní fandění, hlavně aby se co nejvíce valilo do bubnů. Fuj, je to hrozné. Tohle jsem měl vždy zafixováno u těch ryze fanklubáckých ekip, velmi nepříjemně mě překvapilo, že se takto prezentuje i Zlín…

V hale je spousta bufetů, ten nejlepší je však před zimákem. Docela velký, částečně vyhřívaný stan, v něm je v nabídce krom klobásy a grilovaných cigár také třeba sekaná v housce, dva druhy polévek, spousta dalších blbin, hlavní pochoutkou je vynikající langoš. Ve Zlíně jsme se opět přesvědčili, že když se chce, lze to hokejové gastro dělat na velmi dobré úrovni a pořád jej někam posouvat. U nás se ale příliš nechce, už dlouho přešlapujeme na místě…

Zpátky na tribuny, protože někdy ve druhé polovině druhého dějství zní z našeho sektoru poprvé pokřik PAVLAČKA VEN. Pokřik zní velmi hlasitě, možná hlasitěji než pokřiky podporující AZ, lidé v sektoru dávají najevo, že si přejí výměnu trenéra. Tento pokřik nenechá chladným Petra Malíře, prezidenta klubu, jenž sedí prakticky hned vedle sektoru. Jeho nasrání je veliké, přichází za fanoušky, ptá se, proč tohle křičí, vyzvídá, kdo takový pokřik navrhl, kdo jej spíkrovi „našeptal“, ptá se, zda jsme se s tím pokřikem nezbláznili, zmíní, ve velkých emocích, že tenhle pokřik není vhodný. Nevěříme vlastním uším, nechápeme, že se klubový prezident „sere“ do toho, co fanoušci křičí a co ne, je šílené, že pátrá po těch, kteří se k pokřiku odhodlali apod. Dít se tohle v jiných ekipách, kde kluci mají takříkajíc ostřejší lokty, dopadlo by to jinak než u nás…

U nás to má za následek pouze to, že pokřik PAVLAČKA VEN zopakujeme během dalšího průběhu zápasu ještě několikrát, nejednou si také zazpíváme PREZIDENTE, VYHOĎ PAVLAČKU… A ačkoli na ledě prohráváme už 0:4, stále se bavíme, fandíme, zpíváme, to vše prakticky bez přerušení. Prohráli jsme na Vsetíně, v Jihlavě, nyní prohráváme ve Zlíně, jsou to tři venkovní zápasy v řadě, však je super, že celých těch 180 minut hry fandíme velmi dobře. Mám z nás velkou radost.

Světlé chvilky mají i domácí, některé jejich pokřiky zní dobře, některé jejich chorály se mi líbí, občas dá celá tribuna na stání ruce nahoru, vypadá to fajn. Ale, a budu se opakovat, od zlínských jsem čekal něco víc. Přijde mi, že organizace supportu není dobrá, že to tam pod palcem nemá někdo, kdo by tomu dal lákavější, jiný a lepší směr… Na druhou stranu, abych nebyl jen kritický, budu se opakovat ještě v jiné věci… Chápu, že Zlín je ve sračkách, umím si představit, že třeba v březnu v play-off to tu na tribunách bude skvělé… Ta tribuna, na které sídlí kotel, má totiž, když je plnější, obrovský potenciál.

Zápas končí, dáme si děkovačku s hráči, kteří nám nejprve poděkují, byť poté pokřik CO TO ZAS BYLO, HAVÍŘOV? asi příliš nekvitují a netváří se na něj. Ochrankou jsme požádáni, abychom zůstali v sektoru, aby ze stadionu mohli v klidu odejít všichni domácí, abychom s nimi nebyli venku promícháni. Ochrance vyhovíme, čekáme, Když už je však to čekání dlouhé, začnou být mnozí nervózní. Chtějí kouřit, chtějí na záchod, chtějí už jít, už se čeká opravdu dlouho. Nervozita stoupá, ochranka však stále drží vrata a nechce nás pustit ven. A tak stačí rozzuřený jedinec, na kterého se nabalí dav, ochranka je z ničeho nic „projebána“ a byť se srdnatě brání, tak je donucena opustit své pozice a stádo fanoušků AZetu vychází ze stadionu ven. Dříve, než měla ochranka v plánu…

Jdeme zase těch nějakých 300 metrů k autobusům, však doprovod policistů na této trase je kupodivu minimální. Čekají nás až na parkovišti. Zakouříme, něco zakřičíme, nastoupíme do autobusů a vydáváme se na cestu zpět. Jedna zastávka na benzince a jsme doma.

Výjezd je třeba hodnotit jako dobrý. Povedený. Škoda absence nějaké naší optické prezentace, holt jsme podlehli bububu od domácího klubu, v sektoru jsme však vypadali dobře, jednotně, pospolu, celý zápas dobře fandili, vymezili se proti trenérovi a nenechali se „zastrašit“ klubem. Jen je obrovská škoda, že na obou velkých výjezdech, na Vsetíně i nyní ve Zlíně, jsme prohrávali prakticky celý zápas. V obou případech. Říkám si proto, jací bychom byli, kdybychom třeba ve 45. minutě na ledě vedli. Tak snad někdy…

Sepsal J.R. from B.K. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *