Když několik dní před zápasem dostávám nabídku, proklouznout zdarma na jakousi VIP vstupenku do haly na tento zápas předkola play-off, neváhám. Nelákají mne Vítkovice, nelákají mne Pardubice, převelice mne láká poznání, kterak se vítkovičtí fandové prezentují v hale v Porubě, ve které se, z důvodů konání Davis Cupu, zápas uskuteční…

Dvě a půl hodiny před odjezdem do Ostravy mi volá Pačes, že prej, jestli v našem „kumbálu“ nemáme nějaký sprej či co, že s Matějdou a ještě s kýmsi jedou do Osvětimi podpořit Vosu s Dandysem, kteří za místní klub hrají. Nápad se mi moc líbí, ale když si představím Pačese s válečkem v ruce, raději sedám na bus a jedu to sesmolit sám. I když třeba se pletu a Pačesovi nevěřím neprávem a on byl v minulém životě malíř par excellence :-). Raději mu slíbím, že jim cosi narychlo uděláme, transparent hotov za pár minut, mířím na vlakáč, odkud 70 minut před začátkem ostravského zápasu vyrážíme autem ve třech lidech…V porubské hale jsem byl mnohokráte, má výbornou akustiku, kdy jindy a kde jinde se mají fanoušci Vítkovic hlasivkově převést než právě tam a než právě dnes? Mnoho fandů ostravského klubu leta naříká, že atmosféra v obrovské ČEZ Aréně je na prd, proto jak říkám, dnes je ideální šance. Celou cestu do Ostravy hustím do kamaráda, že dnes bude vskutku skvělá atmosféra a já se na ten zápas už moc těším!

Zaparkujeme téměř před vstupem do haly, v té jsme už asi 45 minut před začátkem zápasu, už v té době se hala pěkně plní, já si jí procházím a hledám rozdíly se zápasy, když zde hrál Havířov. Na první pohled je tu značné množství Securitky, leč u vchodu velké překvapení, to když nikoho a ani náznakem nešacují (na druhou stranu, půl litrové PETky s pitím dostanete při koupi bez víčka, aby jste je nemohli házet na led 🙂 ).

20 minut před zápasem věší domácí fanoušci 4 vlajky, kotel dnes mají na velké tribuně na stání za jednou z branek, tenhle prostor se velice pěkně plní a já mám stále pocit, že atmoška dnes bude ohlušující… Za druhou bránou, na horní tribuně na balkónku, se scházejí fanoušci Pardubic, chvíli si myslím, že dokonce vyvěsili nějakou menší vlajku, ale spletl jsem se, je to jen rukáv červené bundy přehozené přes zábradlí… V Havířově vždy chytám nervy, když si 20 minut před zápasem sedne za buben nějaký klučina a bubnuje o 106. 20 minut před zápasem! K čemu? Proč? Dnes se nervuju ještě víc, 20 minut před zápasem valí do obřího pardubického bubnu chlap v letech, bumtarata bumtata, moje uši, moje nervy…

Díky zvýhodněné vstupence sedíme těsně pod VIP sektorem, ve kterém se to hemží mladými i starými Vůjtky, agentem Nohavicou, Jakubem Štěpánkem z KHL a mnoha dalšími osobnostmi z (nejen) hokejové branže, zároveň však sedíme hned v první řadě za vítkovickou střídačkou, bude to zas v něčem jiném zajímavé… Vedle nás sedí 5 kluků, po chvíli poznávám, že zřejmě externí zaměstnanci klubu, každý před sebou tablet a každý starající se o jiný druh statistik. Chlapec vedle mne celý zápas měří strávený čas jednotlivých hráčů na ledové ploše, celý zápas ťuká, mačká, stopuje, zastavuje, vypadá to hodně zajímavě a i když jsem si myslel, že z toho zápasu nebude nic mít, mýlil jsem se, má v tom už takový grif, že stíhá jak své statistiky, tak si i dostatečně užije zápas… No na druhou stranu, tu a tma i hudruje na rychlost svého tabletu a i když už Jirka Burger dávno sedí na střídačce a zhluboka vydechuje, tablet jeho ice time ne a ne zastavit :-).  Celkově je na každém rohu patrný ten organizační rozdíl mezi extraligou a 1. ligou. Pokud je na zápasech Havířova třeba 10 osob, které se po ty tři hodiny starají prakticky o všechno, tady v Porubě, při extraligovém utkání Vítkovic, je těch osob třeba 100. Nebe a dudy, obrovský rozdíl… Jasně, jsou to známé věci, nic nového, ale právě v takových chvílích si uvědomíte, jak je srandovní, číst čas od času ty dotazy na vedení, co my a Extraliga :-). Jen v tomhle, ve věcech, které běžný divák třeba ani nepostřehne, je už obrovský rozdíl, finanční… A jak říkám, tohle jsou ty nejmenší věci.

Zápas začíná, hala je vyprodána, 5 000 fanoušcků… Začnu těmi, od kterých jsem nic nečekal a kteří jsou v poslední době, v rámci Extraligy, hodně kritizováni… Fanoušků Pardubic dojelo asi 35, místo vlajky vyvěšují rukáv bundy, 90% zápasu tlučou do budnu… Hned ze startu naprosto rezignují na „tvorbu“ jakéhos takéhos sektoru a na vrchní tribuně si stoupnou do jedné řady, všech 35 lidí vedle sebe. Připomíná mi to legendárního hru HADA na ještě legendárnějším telefonu Nokia 3310, leč chce se mi grcat. Dále se k hostům asi nemá cenu nějak vyjadřovat, protože není o čme psát… Obrovsky zklamán jsem také z prvního dojmu z domácích. Při úvodním bully, navyklý na naši Zvěř, čekám nějaký ohlušující chorál, který díky akustice haly bude parádně hlučný, místo toho domácí, asi v 10. vteřině utkání, spouštějí „Pojďme hoši pojďme do toho“, tento tuctový chorál, který zpívají fanoušci od Chomutova až po Třinec pak během zápasu zopakují snad 20x (přitom ve svém repertoáru dobré chrály mají!). Koukám vedle sebe na kolegu, kroutíme hlavami, domácí fanoušci jsou v celé první třetině hodně špatní… Mnozí mi možná namítnou, že za to může stav utkání, který je pro ně nepříznivý, já však oponuji, že špatní byli i úvodní minuty, kdy stav byl bezbrankový… Pokud při zápasech v ČEZ Aréně popisuju, že vítkovických je v kotli třeba i 400, po dnešku musím napsat, že by mě zajímalo, kolik z těch čtyř stovek lidí se cítí být opravdu v kotli a kolik jich fandí… Protože dnes je modrobílých v kotli snad 100, 150 a to zdaleka né všichni fandí… Spíkr s megafonem se snaží seč mu síly stačí a místy ty lidi opravdu dobře hecuje, jsou však chorály, kdy v tiché hale zpívá či fandí třeba jen 60 lidí… Nepřímou úměrou je pak obrovský rámus ze dvou velkých bubnů, které domácí používají… Jak říkám, první třetina je obrovským zklamáním!Věnuju se tak více sledování hokeje a samotných hokejistů. I tím, že mám výborný výhled, tak téměř detailně slyším pokyny trenérů, pozoruju hráče, kteří v letošní sezóně něco odehráli za AZ. Vzpomněl jsem si na spoustu havířovských trenérů, pardon – fanoušků, kteří po dvou třech zápasech kritizovali Michala Hlinku. Ano, toho Michala Hlinku, který je několik posledních zápasů, při nulové absenci vítkovických útočníků, prvním vítkovickým centrem, chodí na přesilovky, hodně na něm stojí hra… Ten Hlína podle mě není o 100 ani 200% lepší, než když hrál za nás, ale každý hráč, každé hodnocení hráče, potřebuje čas… Pastor? To samé…

Zpět na tribuny… Když hosté vedou, z 35-ti lidí v jejich řadě jich fandí tak 30, s dalšími góly v jejich síti je to číslo menší a menší, postupně jich fandí 25, potom 20, 15, 10, asi 8 minut před koncem jich tak 6 odchází na vlak, poslední pokřiky řve už jen jeden pán, ten je buď zfetovaný nebo neskutečně vytrvalý, je to ten stejný pán, který už 20 minut před zápasem třískal do bubnu. Tohle mu bohužel vydrželo po celých 60 minut. Nedivil bych se, kdyby do bubnu třískal i cestou domů, možná tříská i teď, hned po ránu…

Od druhé třetiny jsou domácí jasně lepší na ledě, díky tomu se trochu zvedá i vítkovický support. Některé chorály zní parádně, to když se přidávají i lidé mimo sto až stopadesátičlenný kotel, často se alespoň potleskem přidá jedna celá padélná tribuna (na té druhé sedí spíše papláši, včetně mně, tam se moc nefandí. Ani Jaryn Nohavica nedělá vlnu, která asi 6x objede zimák). Pro mě jsou však domácí stále hodně moc za očekáváním, já se těšil na něco zcela jiného… Chuť mi malinko zpravují hráči vítkovice, kteří na ledové ploše opravdu koncertují a předvádějí parádní hokej.  Fanoušci Vítkovic, ač k tomu velká a strmá tribuna na stání téměř vybízí a říká si o to, si dnes nepřipravují ani žádnou optickou prezentaci, končí druhá třetina, jdu se projít po ochozech zimáku a trochu to očíhnout…Ve třetí části hry pokračuje vítkovická exhibice na ledě, stejně tak vška pokračuje vítkovické zklamání v hledišti… Po závěrečné siréně odjíždí oba týmy do kabin, ani jeden mančaft neabsolvuje děkovačku se svými fanoušky (v play-off je to však asi normální, že děkují až po celé sérii), i já s přáteli pomalu opouštíme zimák, u východu koukáme do torza vítkovického sektoru, kterak si balí své vyvěšené vlajky a špekulují, jestli jet či nejet do Pardubic… Nasedáme do auta, hrozná zima, už ať jsme doma… Škoda, ale dnešní představení ostravských fanoušků mě nezahřálo. Možná jsem měl až přehnaná očekávání, ale v téhle hale jsem něco zažil, věděl jsem, že tahle hala si tyká s perfektní akustikou, čili ruku v ruce s možností perfektní atmosféra, holt bohužel… Přemýšlím, čím to, že domácí takto zklamali. Ne, třeba nezklamali, třeba předvedli standart a jen já měl přehnaná očekávání. Nevím, to by posoudili spíše domácí…

Cestou domů jsem se opět zasnil, protože kamarád tu myšlenku během hokeje vznesl, jaké by to bylo, kdyby se v této hale hrál extraligový play-off zápas mezi Vítkovicemi a Havířovem… Mnohdy si říkám, že jako fanda AZetu jsem zažil snad vše, v takovýchto chvílích si však uvědomuju, že některé nesplněné sny stále jsou… 🙂

Doma mi pár minut po jedenácté večerní pípnou 2 SMS. Jedna od „starého“ Matějdy, dnešního výjezďáka do Osvětimi, druhá od Dandyse… Sláva, náš transparent do polského města dorazil a na polských tribunách byl vidět. Super, to je ta nejlepší zpráva dnešního dne, to je pro mne víc, než kdyby vítkovičtí odpálili stovků ohňů se závěrečnou sirénou… Oni neodpálili, o to víc mě těší, že nezapomínáme na bývalé hráče AZetu. Nezapomínejme nikdy, vždyť i Uhlíř se Svěrákem to tak pěkně zpívají. NEOPOUŠTĚJ STARÉ ZNÁMÉ PRO NOVÉ…

https://www.youtube.com/watch?v=-gWCt1jr6Vs