Pro příznivce AZetu, kterému už odbyla třicítka, pracuje v jiném městě a je navíc obdařen rodinnými závazky, je těžké se dostat na jakýkoliv zápas, ačkoliv trojbarevné srdce stále bije jak o dušu. A často tímto strádá. Proto jsem se nabídky kamarádů ze skupiny Destilere Crew chytil jako tonoucí stébla, a tak se stalo, že jsme se v den zápasu vypravili vozem z našeho exilu, hlavního města Jižní Moravy, podpořit AZet v bitvě, která se mohla stát už pomalu ztracenou.
Cesta probíhala v maximální pohodě, za asistence důstojného množství piv. Projíždíme malebnou Vysočinu a poté jsme nuceni projíždět spoustou jihočeských dědin, plných útulně vyhlížejících hospod, které nás přímo vybízejí ke konzumaci. Bohužel, čas začátku zápasu se neúprosně blíží a tak jsme nuceni tyto turisticko-alkoholické choutky řešit pouhým povzdechem a příslibem, že cestou zpět možná…
Do jihočeské metropole přijíždíme v překvapivě příznivém čase, díky profesním konexím našeho šoféra parkujeme tzv. “na pana“ v podzemním parkovišti, jehož vjezd sousedí s vchodem do sektoru hostů v cca 10 metrové vzdálenosti. Vcházíme na stadion a zatím prázdným sektorem hostí se odebíráme do místní hospody, kde se oddáváme pivu a uzeninám. Zanedlouho doráží i vlaková skupinka, odebíráme se na sektor a v počtu 14 osob začínáme s dopingem, který hravě přehlušuje prořídlý domácí sektor.
Pochopitelně si dělám legraci, jen jsem doufal, že pár Motorákům při čtení těchto slov zaskočí sousto oběda či večeře, v závislosti na době vydání reportu. Náš support spočívá ve vychytání hluchých míst cca 10 násobné přesily domácích, z naší strany prakticky není o čem psát. Sem tam něco vyřváváme, sem tam zabékáme, příznivý vývoj utkání nám v tomto dost pomáhá.
Popsat tribunový výkon domácích by bylo jen stopadesáté omílání už mnohokrát řečeného. Čili nevyužitý potenciál, poměr počet/výkon velmi nepříznivý apod., apod. Na stadionu určitě nebylo mrtvo nebo špatná atmosféra, ale když (navíc v Play-off a v zápase, který mohl zajišťovat postup do semifinále) dvoupatrový několikasetčlenný kotel ze sebe nedokáže vyloudit ani jednou takový ten “uaaaa efekt”, při kterém naskakuje husina a vstávají chlupy na těle, tak je něco špatně. Zaplněné, ale velmi zřídka se zapojující, okolní tribuny tento dojem ještě umocňují a uplatňuje se v některém z minulých reportů zmíněný akustický paradox, kdy se přes plné, ale tiché okolní tribuny, support aktivních rozléhá a zní mnohem hůře.
V průběhu zápasu za námi přichází zástupce policejních složek a nabízí vlakové skupině doprovod na nádraží, což my, automobiloví a parkující o pár metrů dál, jednoznačně odmítáme…
Zápas končí, my děkujeme hráčům, a oni nám, a odebíráme se k odchodu. Nutno poznamenat, že kromě pár významných a mlsných pohledů ze strany budějovických černomikinářů k žádným náznakům pokusu o lov zvěře nedochází. Ihned po výjezdu z podzemního parkoviště jsme však okamžitě zastaveni policií. To je moment, kdy si nás s velikou nelibostí povšimnou postarší domácí mulleti v dresech a dochází tak k lehkému oboustrannému hulákání po sobě, kdy je zmíněna i v Budějovicích známá havířovská pizzerie. Jde vidět, že tato akce se u budějovické veřejnosti těší veliké oblibě. Avšak počet policistů se rovná počtu našemu, čili je jasné, že kromě pořvávání zde nemůže k ničemu dojít.
To už však pobaveni a potěšeni opouštíme město. Cestou zpět doháníme cestou tam nestihnuté atrakce a blbneme po hospodách, hradech, apod. Detailně však tuto etapu výjezdu popsat nemohu, jelikož jsem si stál za názvem své skupiny a má jarnost dosahovala ohavných parametrů, což se promítlo na vzpomínkovém fondu.
Následující ráno bilancujeme uplynulý den na skupinovém chatu a hecujeme, plní nadějí, na případné úterní repete, což nás stojí nedělní zármutek. Výlet však vnímáme jako velmi povedený a těšíme se na příští sezónu.
Sepsal M. from J.Z.