V minulých utkáních vrcholí krize havířovského kotle, svoláváme schůzku, na které chceme aktuální problémy řešit, během týdne si však smysl schůzky rozmyslíme, prioritou je pro nás tvorba choreografie, nechceme ztrácet čas ničím jiným, schůzku odkládáme na neurčito, do zápasu s Kladnem vkládáme obrovské naděje…

S přípravou začínáme už týden před utkáním, stále nemáme prostory vhodné pro naše hrátky a tak se ve třech lidech scházíme v hale vlakového nádraží, dvě a půl hodiny nám trvá, než zde slepíme plachtu o rozměrech 28 x 10 metrů.

Zlom pro naši práci nastává v úterý, to když nám je vedením klubu nabídnuto, že bychom své ultras aktivity mohli uskutečnit v klubové tělocvičně, která je od léta na zimáku, téhle nabídky si nesmírně vážíme a moc za ni děkujeme!

Přichází čtvrtek a my jdeme poprvé lepit do tělocvičny, konečně! Z důvodů probíhajících tréninků naklušeme až v 7 večer, práce je to docela zábavná, přes sklo vidíme ve vedlejší posilovně, kterak na sobě maká Dan Graca, fidlátka balíme až v jednu v noci, choreo máme z 80% hotové…

Pro dodělání se scházíme další večer, tentokráte až ve 21:00, po celkových 10-ti hodinách práce dokončíme choreo, vyrobíme transparent pro Dandyse, vyrobíme také transparent zvoucí na hokej, je to pro nás nezvyklé, ale den před utkáním jsme po všech stránkách připraveni, konečně se nemusíme strachovat, jestli vše stihneme a dávat si kvůli toho sraz už v sobotu ráno…

Děkuju všem, kteří na choreu pracovali a přiložili ruku k dílu, ve čtvrtek nás bylo 7, v pátek 11. Díky moc! V den samotného utkání se scházíme hodinu a půl před jeho začátkem, u Plechu se nás sleze asi 15, máme obavy, jak dopadne skládání plachty o 280 metrech čtverečních. Míříme na parkoviště ke Kauflandu, naštěstí moc nefouká, plachtu složíme bez větších potíží a jdeme ji připravit do haly k vytažení…

Do začátku zápasu chybí necelá hodinka, vylosujeme výherce naší fanouškovské soutěže, u vstupů do areálu vybíráme čapku, netrpělivě vyhlížíme úvod zápasu a ještě se „dohadujeme“, zda-li tahat choreo při samém úvodu nebo si jej nechat třeba na druhou třetinu… Nakonec vítězí možnost klasického vytažení, tedy s úvodním buly. Sbalíme také kasičky s penězi, za dva zápasy, kdy jsme vybírali na novou vlajku, jsme vybrali cca 12 000,-, tímto obrovsky děkujeme všem, kteří nám přispěli !!!

U pokladen velké fronty, škoda, že při takovýchto zápasech neotevře klub i pokladnu číslo 4, lidé by to jistě ocenili. Příznivci trojbarevných míří v davech na zimák, nakonec je z toho 7. nejvyšší návštěva základní části novodobého Azetu… Hráči se rovnají na úvodní buly, zimák spouští zvěř, choreo letí nad hlavy. Vytažení jsme se trochu báli, nakonec se vše povede jak má, výsledný efekt je parádní… TRIBUNOVÍ REVOLUCIONÁŘI jsme my, už od léta 2010, kdy jsme změnili styl. Končit nehodláme, ba naopak!Úvod zápasu přináší takový ospalý hokej, mírně ospalá se mi zdá i atmosféra, i když v sektoru je dnes docela dost lidí a je dirigován hlavním spíkrem. Ten se dnes může spolehnout i na funkční megafon, který se nepochopitelně a sám od sebe „uzdravil“ 🙂 Problém však máme na postu bubeníka, ten klasický nám díky svým sportovním povinnostem chybí a je to citelně znát… S přibývajícím časem se atmosféra lepší, konec třetiny nás zastihne zase v té správné formě…

Kouknu se také do sektoru pro hosty, ať chci nebo ne, jejich počet spočítat nedokážu. Klubové barvy mají tak 2, po gólu se jich raduje asi 6, výsledné info přímo od kladenských je nakonec 9. Za celý zápas však ani jednou nezafandí, nestojí pospolu, na to, že se jedná o sobotu, čekal jsem od nich daleko vyšší cifru. Ale holt každý den není posvícení…

O přestávkách prodáváme připínací placky, ať už 100 kusů Roberta Říčky, tak i třicet kusů Slezské orlice a 2 x 30 ks „My jsme Azet“. Z celkových 190-ti kusů nám zůstalo posledních 6, děkujeme za příspěvek i touto formou…

Ve druhé části hry se zvyšuje vedení kluků na ledě, to samozřejmě blahodárně působí i na fanoušky, atmosféra šplhá nahoru, chybějícího Bradku dnes dobře zaskakuje Viki a tak spolupráce kotle s pravou stranou je i dnes klasická, čili výborná.

Ve třetí části hry máme napilno, je toho hodně, co bychom chtěli stihnout… Už o přestávce si rozdáme asi 15 konfet, to číslo je symbolické, nejde nám ani tak o efekt, jako spíše o to, abychom jimi přerušili zápas. Po necelých dvou odehraných minutách házíme konfety na led, zápas je přerušen v čase 41:41 (Dandysovo číslo), zvedáme transparent, celá hala se postaví a tleská, pro Honzu Danečka to musí být neskutečný zážitek, slzy v jeho očích jsou jasným důkazem. Jsem moc rád, že s Havířovákem jsme se rozloučili takto důstojně a velkolepě. Dandys, díky!

 

Po této slavnostně smuteční chvíli jdu do skladu pro pyrotechniku a vidím, jak na zimák proudí desítky lidí, kteří čekali, až bude vstup zdarma, jedná se většinou o mládežníky, kteří míří především do kotle. Nejen z tohoto důvodu je kotel v poslední části hry zaplněn více, než v dosavadním průběhu zápasu, asi nejvíce v celé letošní sezóně. Nezvyklé! Ale pozor, ono je to taky tím, že když kotel šlape, lidé do něj přijdou. A naopak – když je v kotli bída, lidé se z něj během zápasu pomalu vytrácejí… Bohužel, je to tak…

A dnes šlape kotel opět na jedničku, spíkr odvádí klasické výborné maximum, lidé se přidávají, na ledě paráda, nic tomu nechybí… V polovině závěrečné periody vytáhneme 30 mávaček, pomalu už si rozdáváme pyro, o kterém jsme dnes nikoho neinformovali, dnes to navíc chceme odpálit ještě ve hře, avšak až k samému konci a s rozumem…

Do konce nádherného zápasu zbývá minuta, v rukou fanatiků z HZ se objevuje 10 červených ohňů, mnozí lidé už nekoukají na hokej, ale do kotle, tahle pyroshow končí krásné představení dnešního dne, lidé stojí, zpívají, tleskají, ještě předtím oběhne zimákem mexická vlna, její kvalita však na béčku není ideální, škoda. To však nic nemění na tom, že na stadionu panuje neskutečná euforie, hráči pomalu přijíždějí na děkovačku…Na děkovačce je znát, koho davy milují, Mařka si vyslouží hromový aplaus (nejen na děkovačce, ale i předtím během utkání), rozloučíme se s hráči a valíme na pivo. Něco nám však nehraje… Dnes se povedlo úplně vše, nikde se nestala chyba… Sedíme, kroutíme hlavami, takhle ideální průběh zápasu jsme si nemalovali ani ve snu… fakt tomu nechybělo vůbec nic? NE, nechybělo! Byl to nádherný mač, který nabídl vše…