V předchozím díle jste si přečetli: Cítím se divně, tohle mě fakt vystrašilo a tak chvíli přemýšlím, jestli už raději nejít domů. Zvědavost však zvítězí, těším se na místní pověstnou děkovačku a tak se do kotle vracím. Jiným vchodem, na jiné místo, mezi jiné lidi, tentokrát už raději trochu dále od spíkra. Kor když vidím, že slávisté si chystají kukly…

Však ještě předtím, když je čas, čili hlavně mezi oběma poločasy, pozoruji, co tady slávisté dělají jinak, než na co jsem zvyklý. Samozřejmě, nic převratného nevykoukám, však jedna věc mě přeci jen zaujme. Všichni, kteří se o něco snažíme a staráme, víme, že bez peněz to dělat nelze. Všichni víme, jak je to s lidmi mnohdy složité, jak si výběrčí do čapky vyslechnou peprné výrazy, urážky a podobně („mýtné brány“ v Ostravě, často i díky svým výběrčím, jsou natolik přísné, že tam si dovolí něco říct málokdo, v tomhle jsou chachaři jinde), jak se lidé často vymlouvají, že nemají u sebe peníze, nemají drobné… No tak slávisté to řeší hodně zajímavě, mně se to líbí. Nejen, že klasicky vybírají do čapky, nejen, že prodávají nálepky apod., ale také mají za svou tribunou přichystáno velké akvárium, do kterého můžeš, v rámci příspěvku na choreo, vhodit vratný kelímek. Nemáš 50 Kč na choreo? Nechce se ti stát fronta na vrácení kelímku? Hodíš ho klukům do nádoby, přispěješ jim pajdu. Podle mě skvěle vyřešeno. V akvárku nyní vidím nějakých 100 kelímků, 5000,- navíc do čapky bodne…

Kochám se také při pohledu na místními sprejery pomalované zdi v útrobách stadionu. Je to prostě znát, když je stadion tvůj a můžeš si jej upravovat k obrazu svému. A já se u myšlenky stadionu ještě zastavím… 

Slavia doma hraje výborně, dává spoustu branek, často s přehledem vítězí, lidé jsou zde zvyklí na evropské poháry, navíc Eden je krásný stadion, z jehož hlediště si tu hru prostě náramně užiješ, všude kolem sebe cítím z lidí, jak se tím fotbalem opravdu baví. Jak si to užívají. Je pak otázkou, co tohle může udělat s atmosférou, třeba v porovnání s už několikrát zmiňovanými chachary. Co je lepší? Skoro pořád vítězit, mít možnost si užívat fotbalu, krásně na něj vidět nebo naopak se trmácet někde ve středu tabulky, hrát v nefotbalových Vítkovicích apod.? Těžko říct, nesnadná odpověď, nabízím každému, ať si zvolí tu svou, která je mu blíže… Je jasné, že kdyby měli chachaři roky vzývaný fotbalový stadion, že v těch prvních letech by atmosféra byla neskutečná. Spíše polemizuji nad tím, jak moc by třeba po pár sezónách byli zmlsaní, kdyby šli ve stopách Pražanů…

Nicméně dost přemýšlení, já už stojím v jiné části Tribuny Sever, opět si vybírám strategicky výhodné místo pro případný rychlý úprk, opět stojím na schodech, prakticky vedle vchodu do hlediště. A byť se blíží konec zápasu a mě láká jít co nejblíže spíkrovi na pozápasovou děkovačku, tak na prodírání se mezi slávisty už nemám koule.

Pozoruji ultrasáky, kterak postupně vyvěšují dva transparenty, porovnávám organizaci místních kluků a v hlavě si ji srovnávám s tím, co znám z jiných stadionů (v tomto je Baník, který třeba moc neuznává Tik Tok, ale který má vše až neuvěřitelně ťip ťop, prostě úplně jinde přede všemi), vše pečlivě fotím, však stále s náležitou obezřetností, čili telefon mám vždy schovaný před svým tělem, abych nebyl osočen z toho, že dělám něco, co se dělat nemá… Možná si říkáš, že je přece běžné si v dnešní době pořád a cokoliv fotit, že i tady to musí každému přijít normální. Ano, je to tak, však já bohužel uvažuji jinak a věci vnímám z pohledu aktivního fanouška, který zažil mnohé. Kdybych v našem kotli v Havířově, v dobách jeho slávy, zahlédl někoho, kdo neustále něco fotí, dal bych si na něj pozor. Pozoroval bych jej v dalších minutách a kdyby to focení a „divné“ pozorování neustávalo, 100% bych jej oslovil a zeptal se, co je zač. Mám to tak, proto svou přítomnost na TS vnímám nebezpečněji, než jak nebezpečná možná je. Uznávám to. Tím, že žiju nějakým fanouškovským stylem, vnímám řadu věcí jinak. Možná přehnaně, ale mám to tak. Dvakrát měř a jednou řež, chce se mi říct. A vím, že nejsem sám, kdo má tohle vnímání. Vím, jak ostražití jsou třeba chachaři při schovávání či vození svých vlajek na výjezd. 99% normálních fandů by si klepalo na čelo, že proč to až tak přehánějí a proč za každým rohem vidí možný průser, však ten baníkovec ti řekne, že raději být 100x zbytečně obezřetný, než jednou se na to vykašlat a bum ho, zrovna se něco stane…

Tak jak mě atmosféra během celého zápasu spíše nebavila, tak nyní už je lepší, graduje. No ještě aby ne, když do konce utkání zbývá pár minut a na světelné tabuli svítí stav 6:1

Spíkr se fanoušky snaží víc a víc hecovat, u mnohých, především těch mladších, to má docela snadné, však místy vidíš, jak se ten kluk s mikrofonem trápí, jak je mu až možná líto, že mu lidi nepomáhají. Sleduji třeba situaci, kdy na Tribuně Sever pár lidí SEDÍ. Ano, sedí. Spíkr je slušně vyzve, aby se postavili, chlapi moc nereagují. Představuju si, jak by se podobná situace řešila ve Vítkovicích, zkouším odhadnout, za jak dlouho by takový člověk byl ze sektoru vyhozen, v horším případě, zda by dostal jednu nebo dvě facky. Ano, zase, je to nějaké radikální řešení a já jej nadevše chápu, na stranu druhou si umím představit, že jiní by to chtěli jinak. Umírněněji, „po dobrém“. A právě umírněné je to dnes v kotli Slavie. Spíkr opět požádá chlapy, aby vstali, někteří stále nereagují a já s napětím čekám, co se bude dít… Načež se klučina s mikrofonem nechá slyšet, že pokud se všichni nepostaví, tak on nebude fandit. Šílené. V né negativním slova smyslu. Ale něco takového si na Baníku opravdu neumím představit…

Však jak jsem zmínil několikrát, tady je to prostě jiné. A napadá mě, jak mi táta kdysi vyprávěl, jak jel na výměnný pobyt k rodině do „Východního Německa“. A byť to Německo bylo „východní“, tak i přesto čuměl jako puk a po příjezdu domů vyprávěl, co už Němci mají a u nás doma to nikdy neviděl. A právě takový výměnný pobyt bych přál stovce slávistů a stovce chacharů, aby si to zkusili u své konkurence, aby absolvovali 3 zápasy v jiném kotli a pak o tom vyprávěli. Kdo by byl víc unešen? Jsem si 100% jist, že Pražené. Však je otázka, jestli by to na ně nebylo příliš radikální, sprosté, trochu s nátlakem apod. Kdoví, možná pro některé jo, možná některým fakt vyhovuje, vidět z 5 metrů Standu Tecla, být hrdým slávistou, protože stojím na Severu a občas si zafandit. Jo, respektuju i ty, kteří to cítí takto. Však jsem si jist, že by se našli i tací slávisté, a nebylo by jich málo, kteří by po příjezdu z Ostravy referovali o Baníku s takovým nadšením, s jakým táta doma vyprávěl o elektrických vláčcích, které měla rodina v tom „Východním Německu“… Jsem si 100% jist, že lídři Tribuny Sever by to jako na Baníku chtěli, však i oni ví, že to asi nejde a nikdy nepůjde. Bo geny, jak by řekl Ostravak.

V sektoru jde nad hlavy fanoušků igelitová plachta a já si často říkám, kolik % příznivců zná její význam a důvod :-). Každopádně vybrané sešívky si pod ní zalezou, zkusí si v kabinc,e zda jim oblečení padne, zda ho nemají malé či velké, za chvíli už hoří pyrotechnika, čoudí dýmovnice a já jsem ve varu. Jednak tím, že mám tohle prostředí rád, v neposlední řadě pak mohu více točit a fotit, protože clona z dýmu nyní supluje kvalitního bodyguarda… 🙂

Spíkr se nadechuje k závěrečnému pokusu o vyvolání fanatické atmosféry, je potřeba říct, že nyní se mu to daří, jako by ta pyrotechnika byla něčím blahodárným na slávisty na Severu, chce se mi říct, byť to zní trochu blbě, že až nyní, chvíli před koncem, se mi zdá, že mnozí ze tebe teprve dávají vše. Že nyní už pořádně fandí i ti, kteří na to 85 minut dlabali, které ani velmi dobrý spíkr nevybičoval k větší aktivitě… Píšu to „domů“, s kluky hned rozebíráme, jaké by to bylo, kdyby si Baník a Slavia prohodili spíkry. Jak moc by chachaři koukali na toho sešívaného, který by to s nimi myslel „po dobrém“? A ještě zajímavější by bylo, jak by Pražané reagovali, kdyby si na stupínek vyskočil jeden ze známých support leaderů Baníku a lehce uječeným hlasem by spustil: „Pičo, kurva, jste na fotbale nebo kde? Tak kurva do piče k tomu podle toho přistupte! Vyserte se na nějaký zkurvený fotbal a pojďte se bavit fanděním, pičooo!“ Něco takového si představuju a trochu se tomu chichotám. Té představě, jak by zděšení fanoušci Slavie koukali, co se to děje…  

Slávistická děkovačka je do jisté míry legendami opředena, těším se na ni. Kdybych věděl, že poděkování po utkání směrem k hráčům bude omšelé a tuctové, odešel bych kvůli vlastní bezpečnosti trochu dřív, jako jsme s kamarádem před nedávnem učinili na pražské Letné, však děkovačka Slavie je známá, vím, že Eden může bouřit jako nikdy v celém utkání a tak samozřejmě zůstávám…

Spíkr naposledy promlouvá k fanouškům. A zase mi přijde trochu komické, jak jim vysvětluje, co se bude dít. Kdy slávisté takto děkují už několik let vkuse a stejně jsou k nim mířeny rady, ať do děkovačky nikdo nezasahuje žádnými výkřiky apod., i podle tohoto si opět myslím, že na Sever chodí hodně turistů, hodně lidí poprvé, kterým ty věci prostě vysvětlovat musíš. Uvědomuju si to. A jak jsem se tomu na začátku zápasu možná i smál, nyní to zkouším chápat… Tribuna Sever je prostě moc dobrý marketingový produkt. Ano, takto bych ji nazval…

ČERVENOBÍLÁ BOJOVÁ SÍLA zní opravdu hromově, však se mnou to kupodivu nedělá to, co při prvním chorálu na začátku utkání, kdy jsem měl husí kůži. Nevím, nechci zdejším klukům křivdit, ale možná jsem prostě zklamaný, možná jsem čekal víc a tak to už ani děkovačka nezachrání. Byť líbí se mi na ní, že hráči přicházejí až úplně pod kotel, stojí tak 2 metry od spíkra, tohle je prostě fajn. A na řadě hráčů pozoruji, a mám to rád a sleduju to vždy, že otevírají ústa a tu děkovačku odříkávají také. Tedy pokud mezi těmi plejery nejsou stejní vyčůránci jako já a ta ústa neotvírají jen jako. Aby nebyli prozrazeni…

Jako jsem se odchodu ze stadionu možná obával, tak vše je absolutně v pohodě. Ztratím se v davu, záměrně jdu poblíž nějaké rodinky, mířím na tramvaj. Ta je narvaná a já pozoruju, kterak z fotbalu jede i velké množství cizinců. Se šálami Slavie. Určitě se jedná jak o ty, kteří jsou v Praze na výletě a zašli si na fotbal, určitě však i o takové, kteří v Praze žijí, pracují, chodí na Slavii pravidelněji. Slyším spoustu Angličanů, Němců, Holanďanů, je nad slunce jasné, že mnozí z nich byli na Tribuně Sever. A jsme u toho zas…

Tribuna Sever je kult. Trochu jiný kult, než za jaký bychom ji my, kteří víme, že se to dá dělat i jinak, asi chtěli brát. 100x jsem na dnešním utkání mohl být zklamaný, ale musím respektovat jiné prostředí a jiný materiál, se kterým slávisté pracují. Něco vybudovali a v nějakých mantinelech, které mnohdy ani nemohou nastavit, se musí držet. Dovedu si představit nezaujatého a normálního fanouška, který půjde na fotbal na Slavii a koupí si lístek na Sever. Protože prostě Sever. Ale mnohem hůře si představuji nezaujatého a normálního fanouška, který půjde na fotbal na Baník a koupí si lístek do kotle chacharů. Však kdyby si jej do kotle chacharů koupil, a není přehnaným slušňákem, kterého se na kopané dotkne pár sprostých slov, myslím, že v Ostravě by dostal mnohem větší porci kvalitní zábavy. Té tribunové. Baník je na tribuně jinde, však jen proto nemůžu říct, že Slavia je špatná. Je jiná a mnohým to ke štěstí stačí. I když, na druhou stranu, je to jako si vychvalovat sex se svou dívkou, označovat jej za parádní a přitom netušit, že jiná ti nabídne ještě něco víc, na co nyní třeba ani nemyslíš… Protože tak neuvažuješ.

Sepsal J.R. from B.K.