V předchozím díle jste si přečetli: Přichází úsměvná událost, úsměvná věc, která mnohé chachary rozesměje, však díky ní následuje něco, díky čemu si uvědomím, že Baník je v další jedné věci, kterou třeba běžný fanoušek až tak nevnímá, úplně někde jinde… Líbí se mi to. Co?

Zajímavému poznání předchází trocha legrace, to když moderátor utkání, který čte sestavy a s mikrofonem je na tartanu, ze sebe vydá hlášku, a budu jej přesně citovat, „Připravte si šály, ruce, bude GieKSa“. Dotyčný to myslí dobře, však působí to malinko komicky. To už však z repráků hraje tolik známá melodie, na kterou chachaři zpívají oslavný chorál na adresu družebních vztahů. A tak, jak to komicky začalo, tak to parádně pokračuje, protože prakticky celý stadion stojí na nohou a šálou točí nad hlavou. Žádost o to, aby se fanoušci pro dnešek vyzbrojili právě tímto fanouškovským artiklem, je většinou vyslyšena, efekt z točících šál vypadá výborně, tohle si moc užívám. A své nadšení násobím, když hlavou pootočím doprava a vidím, že i na hlavní tribuně se lidé takto baví, stojí, točí šálami, velká paráda. Tohle na hlavních tribunách plných „papalášů“ nebývá moc zvykem, troufnu si říct, že v takovém měřítku, v jakém to vidím nyní, se to nekoná na žádném jiném fotbalovém stadionu u nás. Vše dotváří skutečnost, že i spousta normálů zpívá tolik populární popěvek „GieKSa – Baník“, čímž dávají najevo už jakousi automatičnost těchto vztahů. Být nyní příznivcem GieKSy a být na utkání, jsem patřičně hrdý. Víš, řada ekip vytváří přátelství s jinými někdy trochu účelově, podle toho to často také vypadá, mnohdy to nemá dlouhého trvání. Však tyto vztahy, nyní se opěvující, a je to podtrženo tím, co se v hledišti děje, jsou opravdu výborné, tohle může třeba právě ta pražská Slavia, jejíž příznivci si také našli zahraniční kamarády, tiše závidět. Vsadil bych vše, že do tohoto stavu a bodu se nikdy se svými polskými kamarády nemohou dostat. Třeba i proto, že Pražanům chybí to slezské myšlení, které je lidem zpoza hranic blízké…

Utkání se nezadržitelně blíží, mikrofon do ruky si bere hlavní postava baníkovských ultras, kterou by mnozí chtěli vidět permanentně na stupínku pro spíkra, typicky po svém hecuje tribuny, vyzývá fanoušky, aby si to dnes užili bez ohledu na výsledek. Přiznám se, že ač se tato slova mohou někomu jevit jako příliš tvrdá a možná nátlaková, tak já být oddaným příznivcem Baníku, na mě by působila. Tato slova krájí vzduch jako ostrá břitva, v atmosféře se díky nim vznáší něco, co mě baví, co slibuje atmosféru… 

„RUCE, RUCE, RUCE, RUCE!“, křičí do mikrofonu letitý spíkr Baníku, moc dobře ví, že příkladné používání rukou, které už mají chachaři jaksi zautomatizováno, dodává supportu vyšší level. Spíkr se na stupínku může přetrhnout, aby fanoušky v kotli maximálně nabudil, rozhodčí foukne do píšťalky, zápas může začít. Stojím téměř v poslední řadě kotle, po pár minutách se až do poslední řady přesunuji. Všichni, nejen v kotli, ale i ve vedlejším sektoru, poctivě křičí, kolem mě fandí prakticky všichni. Až mě to, takto vysoko a daleko od jádra kotle, trochu překvapuje. Samozřejmě pozitivně. Na druhou stranu, kdy jindy fandit než v první minutě utkání proti Spartě, že jo…

Na druhou stranu to, že se hraje právě proti klubu z Prahy, má i svá úskalí. Já je už minule trochu naťuknul, nyní se k nim vrátím. Lidé na tribunách jsou možná až moc ovlivnění tím, že se hraje proti Spartě. Když to trochu přeženu, tak z hlediště je slyšet více urážek na adresu hostí než fandění samotnému Baníku. Vrcholem je situace, kdy člověk s mikrofonem jde na plochu, míří k sektorům na tribuně B, které se snaží rozfandit. Ano, samozřejmě, někteří tam sedící fandit chtějí, tohle kvitují a povzbuzují, však najde se mnoho takových, kteří reagují nevrle, kteří kluka, kterému jde primárně o atmosféru, posílají pryč. Proč? Kvůli takové „blbině“ – těm lidem je kladeno na srdce, ať se více fandí Baníku a méně „kurvuje a jebe“ Sparta. Má to smysl, vím, proč to davu říká, je to tak správně, však někteří normálové s tím mají problém…

Myslím si, že tohle je někdy problém celkově, v naší společnosti v našem regionu. Taková ta až nezdravá zapšklost, nebo jak ten stav nazvat, k soupeři, kor k soupeři z Prahy. Ano, často to dotváří ten náboj, který máme všichni rádi, však někdy v tom cítím takovou… No jak to říct? Mindrák ne, to ne, ale někdy mi to přijde jako takové přehnané vybíjení si frustrace, nasranosti, na úkor pozitivního myšlení… Jasně, každý ať se vykřičí z čeho chce, však vnímám, že tyhle nálady možná lehce kazí atmosféru, která je však od úvodu velmi dobrá… Určitě si budeš ťukat na čelo, ale hrát dnes Baník před 14 tisíci lidmi důležitý zápas proti Sigmě, možná by to v hledišti bylo kvalitativně lepší.

Být dnes na fotbale poprvé, jsem z toho asi paf. Podobně jako pán pode mnou, na kterém je na první pohled patrné, že tady nepatří. Tady, do kotle. Přichází po několika minutách hry, v napěchovaném sektoru, kde všichni stojí, by chtěl najít svou sedačku a spolu s asi 16letou dcerou a ještě trochu mladším synem sedět a dívat se na fotbal. Každý v kotli pozná, že pán je zde omylem, i proto jsou na něj chachaři trochu prudší. Dotyčný je nesvůj, rozhlíží se, kam by se posadil, je mu jasné, že si spletl sektory, že tady být nechtěl… Však je na něm krásně vidět, co s ním tribuny dělají. Po chvíli si první pokřiky a chorály točí na svůj mobil, je nadšený z toho, že si celý kotel sedá, aby se po chvíli postavil a křičel na maximum, je nadšený z toho, že stovky fanoušků skáče za ramena zády k hřišti. Jsem trochu nevychovaný chlapec a tak se pánovi koukám přes rameno. Na WhatsAppu rozesílá první videa svým blízkým, k nim chrlí superlativy, je možné, že už se po svém místě dávno nepídí… Ještě víc pak náladu v hledišti dokresluje jeho dcera. Prvních několik minut je stejně v šoku jako táta. Po 20 minutách však nad hlavou roztahuje ruce, protože přece spíkr řekl, že VŠICHNI, že takto to má být. Dívka, i když bych se nedivil, kdyby na Baník nechodila často, skanduje „Baník Ostrava“ a já vidím, jak její táta posílá na fotce zachycené fanouškovství své ženě, kdy k fotce napíše „Koukej na Klárku“. Co tím chci říct? Na Baníku tě to v mnoha směrech opravdu pohltí. Třeba né tak mě, který už na tribuně zažil vše a mnohokráte, ale moc bych si přál, aby podobný článek z utkání napsalo 10 tuctových slávistů z Tribuny Sever, kteří by zde na dva zápasy přijeli na výměnný pobyt. Jak by to vnímali? Později o tom budu nahlas přemýšlet…

Chachaři na protilehlé tribuně odprezentují pěknou choreografii, vojáci zdejší ultrasky se po tartanu vrací zpět do kotle. I to mě zaujme. Že se procházejí po tartanu, že mohou, že jim nejsou házeny klacky pod nohy. Ostatně, má to své opodstatnění, které je ve vnímání zdejších fanoušků také nutno vidět a vnímat. Domácí fanoušci mají velmi dobré vztahy s klubem. Na domácím stadionu nedělají zbytečné problémy, které by na jednu stranu některé zlobivce lákaly, však na druhou stranu tihle kluci ví, že hlubší smysl by byl nulový. I proto je jim odměnou tohle. Chystat si choreografii na ploše, chodit po ploše, trávit na ní (někteří lidé) drtivou část zápasu. Chachaři si tím, sami sobě, hrozně moc pomáhají. I díky tomu jsou v hledišti lepší. Protože každý dirigent může svůj soubor lépe dirigovat, když má nad ním přehled. O tomto si třeba jen mohou zdát Sparťani, kteří v kotli, a nyní mě nechytej za slovo, ale víš, jak to myslím, budou raději hajlovat, házet nesmyslné dělbuchy a hučet na hráče černé pleti, aby pak byli perzekuováni klubem. A pak láteřili, že pod nohama mají klacky, které jim bráni v tom a v tom. Však dělají si to sami, vybrali si určitou cestu, po které Baník už nějaký ten pátek nejde. Nejde po ní třeba ani Slavia. Lidé, kterým to v těchto ekipách pálí, totiž pochopili, že někdy musíš ubrat, a hodně krotit některé kolegy, abys jinde, kde to bude viditelné a kdo ti to udělá dobré jméno, mohl přidat. Volnost chacharů na stadionu je toho jasným důkazem…

Hosté ve svém sektoru vytahují transparenty, kterými se navážejí do vlastních fanoušků, je mi jasné, jak baníkovský kotel bude reagovat. „Český fotbal pro fanoušky“ se v takových chvílích a z jakési kolegiality prostě křičí, křičí se i nyní. Však vnímám, jak, protože je to prostě Sparta, to jde některým těžko přes ústa, protože raději by svého soka uráželi. Pořád, zase, klidně furt dokola, prostě „Jebat ACS“…

Je nutno také zmínit, že domácí ultras, kteří se vrátili z odprezentované choreografie, plní i nadále vše do puntíku. Přijde mi to, že každý ví, co má udělat. Vím, opakuji se, ale tohle mě prostě baví. Pozorovat detaily a mravenčí práci, pozorovat kdo, co a kde schovává do pytle, kam to nese, kdo má co na starost apod. Tyhle, pro mnohé na první pohled voloviny, které běžného člověka na tribuně ani nenapadnou sledovat, totiž dotváří celou tu chemii baníkovských ultras, kdy v jejich podání se mi zdá, že přemýšlejí mnohem víc do detailů než jakákoliv jejich konkurence. A pakliže by si právě u konkurence třeba řekli „Srát na to, tohle není důležité, toho si nikdo nevšimne“, tak Baník je zrovna v tomto tak precizní, že ve výsledku je jinde…

Cítím, že chválím, že hodně chválím, protože mě to baví. Však na rovinu je třeba říct, že se po několika minutách zápasu přistihnu, jak jsem z jedné věci trochu v šoku. Z věci, kterou jsem v televizi, když jsem Baník mnohdy sledoval, nikdy nepostřehl, kterou jsem pořádně nezaznamenal ani ve chvíli, kdy jsem třeba seděl na protilehlé tribuně, čili docela daleko od kotle chacharů. Jsem trochu vykulený z toho, jak ta situace začíná ovlivňovat mé vnímání zápasu. Kdy soustředím se na ni víc a víc a už si tak neužívám to, z čeho je určitě stále paf ten pán stojící pode mnou a jeho sympaticky fandící dcera…

Konec druhé části. 
Pokračování 3. dílem ve středu, v 16:00. 

Sepsal J.R. from B.K.