V předchozím díle jste si přečetli: Cítím, že chválím, že hodně chválím, protože mě to baví. Však na rovinu je třeba říct, že se po několika minutách zápasu přistihnu, jak jsem z jedné věci trochu v šoku. Z věci, kterou jsem v televizi, když jsem Baník mnohdy sledoval, nikdy nepostřehl, kterou jsem pořádně nezaznamenal ani ve chvíli, kdy jsem třeba seděl na protilehlé tribuně, čili docela daleko od kotle chacharů. Jsem trochu vykulený z toho, jak ta situace začíná ovlivňovat mé vnímání zápasu. Kdy soustředím se na ni víc a víc a už si tak neužívám to, z čeho je určitě stále paf ten pán stojící pode mnou a jeho sympaticky fandící dcera…
Při psaní reportáže z utkání v Edenu, kdy hodně jsem hodnotil Tribunu Sever, jsem spoustu svých řádků věnoval slávistickému spíkrovi. Který byl jiný. Nebyl jsem na něj, na jeho přístup k lidem, zvyklý, nad některými věcmi jsem kroutil hlavou, však postupem času uvažoval i nad tím, zda spoustu své práce vlastně nedělá dobře. Nevím, přiznám se, nevím. Hecování davu spíkrem na Tribuně Sever a v kotli chacharů je tak jiné, že se to hrozně těžko srovnává. Vše má své pro a proti. Moc by mě zajímalo, jak by sešívaný support leader, se svým projevem, dnes dopadl na Baníku, moc by mě zajímalo, zda by spíkr Baníku vydržel v Edenu více než 15 minut, než by jej sešívky hnaly :-). Když budu mluvit v hypotézách, hodně bych chtěl, aby k tomu někdy došlo… K tomu, hokejovou terminologií, trejdu.
K baníkovskému spíkrovi chovám obrovský respekt za to, kolik let to dělá. Skoro zápas od zápasu. Je to neuvěřitelné. Však s respektem k jeho práci i osobě si myslím, že Baníku by hodně pomohl nový a svěží vítr. Jako se u sportovních týmů říká, že nový trenér vnese do každé kabiny něco nového, jako se sportovní terminologií říká, že „nové koště dobře mete“, myslím si, že s novým spíkrem, kdy ale chápu, jak těžké je takovou osobu najít, by se úroveň supportu na Baníku zase o kus posunula… Dnešní fanoušek už ze sebe nevydá víc, protože drtivou většinu frází slyší postopadesáté… A nemyslím si, že ze sebe vydává maximum. Jarynovi bych postavil sochu a poděkoval za vše, odvedl obrovské penzum práce, klobouk dolů.
Během práce spíkra s davem jsem po chvíli alergický na slovo PRACKY, „Zvedněte kurva ty pracky“ apod. mi přijde takové… No, nevím, ale klidně bych si myslel, že řada lidí po takové pobídce ze sebe nechce vydat maximum… Mohl bych ve výčtu, co se mi na řízení supportu nelíbí, pokračovat dál, další témata bych našel a otevřel, však tyto řádky nepíši od toho, abych kritizoval. Ba naopak, hrozně se mi líbí, jak chachaři kopírují to, co dělají a měly by dělat sportovní kluby. Oč jde? Uvedu dva příklady…
DĚTSKÝ SEKTOR je prostě super. Jako každý klub, který si nemůže dovolit koupit hotové hráče, pracuje s mládeží, piplá si ji a vychovává, tak i chachaři dělají maximum pro to, aby vášeň pro Baník, potažmo pro fanouškovství, probudili v dítěti dříve, než kdy samo začne chodit na fotbal. Je to výborné, je to další z věcí, kdy lídři baníkovského kotle zapojují hlavu, v čem jsou opět o kousek dál před svou konkurencí. A ta druhá věc? Jsem obrovským zastáncem psaní příběhů ve sportovním prostředím. Kdy na hezky postavený příběh natáhneš lidi. Předvádějí to třeba lidé z organizace Oktagon, kteří ji vybudovali jen díky takovýmto příběhům. Lidi tohle baví, lidem tem klub či tribunu dostaneš pod kůži. A ač to tak na první dobrou nevypadá, příběhy píše i Baník. Tedy lidé, kteří se o kvalitu tribun starají. Jaké příběhy? Kdejaký nudný zápas lze něčím okořenit, udělat jej malinko jiným, vytvořit k němu příběh. Ať už je to pochod baníkovských fanklubů, ať už je to Dětský sektor, ať už to byl kdysi kotel na jiném místě stadionu, ať už to byla tuším akce se šálou apod. Prostě dát „tuctovému“ zápasu něco navíc. A já jako pozorovatel cítím, že Baník to v tomto směru dělá moc dobře. Tohle mě baví, fanoušci Baníku ten marketing dělají lépe než samotný klub…
To už ale začíná druhá půle zápasu a já měním místo na tribuně. A měním jej docela výrazně. Z nejvyšší řady v kotli scházím a několik metrů níže, postavím se ke vchodu, kterým lidé vchází do kotle, v tuto chvíli jsem dobrých 10 metrů od spíkra, najednou je mé vnímání všeho hodně jiné. I když bubeníci i spíkr mění své pozice, kdy díky připravované choreografii nemohou zůstat na svých místech…
Tak nějak by si každý myslel, že nahoru do kotle se jdou zašít ti, kteří moc nechtějí fandit a níže, v místech jako nyní já, stojí většinou ti fanatici, kteří tomu celý zápas dávají maximum. Jsem vyveden z vlastního omylu. V první půli jsem byl hodně překvapen, jak moc lidé nahoře, i v té poslední řadě, fandí. Většinou starší chapi, kteří zároveň mají hodně rádi fotbal, kteří nahoru míří, aby jej co nejlépe viděli. S čistým svědomím mohu říct, že lidé nahoře dnes určitě nefandí méně než ti na dostřel spíkra, naopak dole mě zaujme, kolik lidí se jen dívá. Jasně, je to hodně způsobeno i stavem na hřišti, nicméně přiznám se, že tohle bych nečekal…
To už ale chachaři sundávají z konstrukce, nad jejíž výrobou jsem se rozplýval, použitou choreografii, znovu zpět věší příkladně vlajky, kdy všímám si capiny, které jinde také moc neřeší. Mezera mezi dvěma vlajkami je centimetrová. Všude. Jaký to rozdíl oproti mnoha jiným ekipám, pro které je zbytečné tyhle „voloviny“ řešit. Prostě to nějak vyvěsíme a šlus. Podívám se doprava, v Dětském sektoru, který celý zápas diriguje DÍVKA s megafonem, dohořívají klasické prskavky, načež paní v letech kousek vedle mě trefně poznamená, že „Prskavkama to začíná“. Ano, klidně to tak může být, proto chachaři přesně ví, co a za jakým účelem dělají…
Zápas se pomalu chýlí ke svému konci, je jasné, že na hřišti to dnes nevyjde, je jasné, že stav utkání tribuny ovlivňuje. Mrzí mě to, protože chtěl jsem zažít něco víc. Nebo né víc, ale chtěl jsem zažít něco, díky čemu budu moct chachary ještě více chválit. Protože ve svém oboru jsou prostě nejlepší… Na druhou stranu mi hrozně vadí, když kdejaký jouda z Čech, ale nejen odtamtud, prostě člověk, který nemá v genech zdejší DNA, jim jenom proto začíná fandit. Svézt se s davem…
Byť mohou být velmi nároční tvůrci baníkovského života na tribunách někdy právem naštvaní, tak lidé na protilehlých tribunách ve Vítkovicích a oproti tomu v Edenu či na Letné, jsou prostě jiní. A asi, i kdyby v Praze chtěli, je tu jinakost nikdy nenaučí. Ta je jaksi v těch zmíněných genech těch, kteří odmala vyrůstají v prostředí našeho kraje, našeho regionu, mají v sobě zdejší DNA. A byť jsou tito lidé plní i vlastností, které jim v jiných chvílích života třeba mohou být někdy na škodu, tak pro prostředí fotbalové jim to přináší více užitku než škody. Vlastně né jim, ale těm, kteří s nimi pracují. A pracovat s nimi chtějí, třeba i proto jsou repráky, které povzbudí chuť k fandění, rozmístěny i před protilehlou tribunou, což jinde také moc nevidíš a jen to svědčí o tom, jak moc chacharům záleží na tom, aby nefandil jen kotel. Kdy však lidé mimo kotel, a nepíši to poprvé, jsou pořád „jen“ ti pěšáci skvěle fungující armády, kterou tvoří baníkovská ultraska, její lídři. To, s jakou precizností přistupují ke svému koníčku, ke svému posláni, je na Baníku neuvěřitelné. Ano, můžeme jim spoustu věcí, třeba i právem, vyčítat, však v tomto svém oboru jsou o kus nejlepší v republice, jedni z nejlepších v Ostravě. A já, byť mě dnes na zápasu x věcí zklamalo, tak tohle vnímal po celou dobu utkání. Každý detail, každou maličkost, která se v Ostravě během fotbalu děje, která by jiné a v jiných městech třeba ani nenapadla řešit. A sám jsem pochopil, že i běžný fanoušek Baníku, i když někteří budou na Faceboocích remcat stále, to vidí, ví o tom, váží si toho. Konkrétní důkazy jsou to nejlepší, nic konkrétnějšího než částka, kterou před utkáním chachaři vybrali do čapky, být nemůže…
Píšťalka, hvizd. Na fotbale mě to bavilo, i když řada věcí mohla být lepší. A i když jsem si myslel, že to zvládnu na utkání proti Spartě, tak vím, že opravdu více by mi dal zápas třeba proti Budějovicím. Při kterém by lidé nebyli až tak moc „svázáni“ tím, že se hraje proti Spartě.
Je 20 minut po utkání, já si před jeho začátkem řekl, že z tribun odejdu jako jeden z posledních. Už bych i šel, je zima. Však stále čekám, až svou práci dokončí ti, kteří se o zdejší tribuny starají. Kteří se o ně dnes starali od deváté hodiny ranní a zatímco nyní už první fanoušci míří ze stadionu do hospody, tak těmto lidem jejich „šichta“ ještě nekončí. Je toho tolik, co se musí uklidit, schovat, sbalit, tahle práce je pro mnohé tak moc neviditelná, že by ji každý měl docenit více, než si jí cení doposud. Protože věřte, že kvůli tomu všemu vás ten fotbal baví násobně víc. Proto, až budete v hospodě zpívat o tom, že „jsme nejlepší na tribunách“ a kdesi cosi, věřte, že pořád je prostor, jak to těm klukům více usnadnit. Nejen v Ostravě, ale i v Praze, v Uherském Hradišti, v Olomouci či v Brně… Tihle kluci dělají společenský zážitek, kterým fotbal je, lepším. 
Sepsal J.R. from B.K.