Hodonín je pro nás docela lákavá destinace. V druholigovém pralesu je to stadion, kam chodí dost lidí, kde mají aktivní fanoušky, je to město, ve kterém měla vždy svůj fanklub fotbalová Sparta, Hodonín je navíc místem, kam jsme organizovaně ještě nevyjeli (když nepočítám výjezd 12 let starý, kdy se nás tam na baráž o postup sjelo 100). Už dlouho před výjezdem proto plánujeme, že tohle musíme změnit. A jelikož jezdíme už roky, už nás jen tak něco nepřekvapí, tak si výjezd ozvláštníme tím, že si jej uděláme celodenní. Nejen hokej, ale i procházka po městě, prostě něco navíc, co cestu za AZetem udělá ještě víc neomšelou…

20 výjezďáků se na havířovském vlakovém nádraží schází už v 7:30 ráno. Vlakem na Svinov, rychlý přestup a dalším vlakem už hurá až do Hodonína. Do místa konání dnešního zápasu přijíždíme plánovaně už hodně brzy. Je něco před jedenáctou hodinou, do začátku zápasu zbývá více než 6 hodin.

Před hodonínským nádražím nás zaujme velké množství lidí, kteří si pod paží nosí knedlík. Ano, místo kabelek a příručních taštiček zde vidíme spíše knedlíky. Po pár okamžicích zjistíme, že jakási restaurace zde dělá (zřejmě) vynikající houskové knedlíky, pro které si jezdí Hodoníňané ze všech koutů svého města. O tom, jaká je zde po této pochutině poptávka, svědčí velká tabule s nápisem „KNEDLE NEJSOU“, kterou už mají v restauraci připravenou za dveřmi, kterou zřejmě brzy, a už poněkolikáté, vytáhnou…

Na to, až knedlíky vyprodají, však nečekáme, míříme na procházku městem, míříme směrem do centra. Hodonín ještě spí, ulice jsou prázdné, je klid, je proto zřejmě slyšet naše občasné halekání. Je stále ještě dopoledne a my poprvé zavítáme na zimák. Prostranství před ním i samotný stadion se mi moc líbí. Nyní je uvnitř asi 40 lidí, odehrává se zápas 9. tříd mezi domácími a Humpolcem, dámu v letech víc než zdařilé hokejové akce zaujme naše výjezdová skupina… „Oni jsou ožralí už teď. Jak budou vypadat večer?“, říká přísně svému doprovodu a ještě přísněji si nás měří pohledem…

To už ale zimák opouštíme a hurá na oběd. Pěkná hospoda v centru, číšník z nás má sice trochu těžkou hlavu, protože ke kuřecím nudličkám někteří vytahují i svou nudličku v trenýrkách a veřejně s ní šermují na stole, vše ale probíhá docela v pohodě. Od pingla si necháme povyprávět historku o legendárních knedlících z vlakového nádraží, zaplatíme, dojíme, dopijeme a hurá dál, směr náměstí

Někdo zvolí kávu v jedné z místních příjemných kaváren, jiný dá přednost láhvi teplé vodky přímo na rynku, všichni se ale sejdeme v hodonínském přístavišti na řece Moravě, kousek za městem. Moc příjemné místo, kde obsadíme jak restauraci, tak venkovní bar, opět ladíme síly na blížící se zápas, kocháme se moc hezkým místem…

Do začátku utkání zbývá necelá hodina, přicházíme k zimáku, zde už je dost lidí, je plná hospoda přímo na stadionu. Žije to tu, to mám moc rád. Vnímáme takový ten ruch, který značí blížící se mač. Dáme nějaké to pivo a valíme konečně do sektoru. Přivážíme 4 menší vlajky, kterými sektor zdobíme, já netrpělivě čekám na to, až se zformuje domácí kotel… Na druholigové poměry se sejde krásná návštěva. Vlastně nejen na druholigové, dnešních téměř 1300 lidí by bylo moc pěknou návštěvou i v Chance lize. Hodonínský zimák vypadá opticky plný, vypadá to fajně, vypadá to na příjemný sportovní zážitek. Já však očima stále hledám kotel domácích a… A stále jej nenacházím. Nikde nic. Zvláštní. Hodně zvláštní…

Utkání začíná, v hezky ovlajkovaném sektoru se nás nakonec schází 30, dalších cca 20 příznivců AZetu sedí, kvůli lepšímu výhledu na hokej, na vedlejší tribuně, jen pár metrů od nás. Fandíme od úvodního buly, v prvních minutách máme v hledišti navrch, naší aktivitou místní rozhodně překvapíme. Domácí mi přijdou malinko zakřiknutí, stále nemají aktivní kotel a bez něj se normálům zatím nechce moc fandit…

To se však mění chvíli po polovině úvodního dějství, domácí jdou do vedení, což jim nalije energii do žil. Tribuna na stání se začíná projevovat, slyším první pokřiky „Baník, Baník“, připadám si trochu jako v Karviné na házené, při kombinaci výborné akustiky a pěkné návštěvy je to docela hukot. Jo, má to grády, když zařve spousta lidí, tak tomu, i díky naší „zastrčené poloze“, nemůžeme moc konkurovat. Přesto fandíme nonstop. Určitě to od nás může být lepší, na druhou stranu – jsme pro domácí obrovskou motivací…

A ono se to, ta motivace, projevuje hned od druhé třetiny. Domácí „staví“ svůj kotel. Konečně! Věší jednu menší a docela obyčejnou zástavu, za ní se schází nějakých 30 lidí. Vytahují buben, konečně je jejich support organizovaný. Ano, pro někoho to může znít moc namistrovaně, ale zcela upřímně si myslím, že kdybychom nepřijeli, domácí kotel by dnes nevzniknul.

Od druhého dějství je atmosféra ještě lepší, domácí jsou místy výborní, velice hluční, na druhou stranu, jejich repertoár pokřiků a chorálů tvoří z 85% pokřik „Baník, Baník“, až moc často se opakující…

Na tribunách panuje nevraživost. Rivalita. Začínají s tím domácí, kteří nás začínají urážet, pokřik „Zkurvený Havířov“ zní několikrát, nenecháme se dlouze pobízet a oplácíme stejnou mincí. Tohle štengrování a vulgarity ještě zvýší zajímavost zápasu, atmosféra je fakt výborná. tohle ve 2. lize nezažiješ. Dva organizované fanouškovské tábory. Paráda…

K urážkám Havířova se přidává i tribuna na sezení, fanoušci sedící jen pár metrů od našeho sektoru. Jeden z nás se vydává mezi ně, hledá ty, kteří jsou na adresu našeho města takto vulgární, nikdo se však ke svým pokřikům nehlásí, všichni mlčky sedí. Ochranka pak Havířovana z tribuny odvádí. Ochranka je celkově velmi klidná, pár kluků, kteří jsou docela v pohodě, i oni sami nám vyprávějí, že můžeme být rád, že už zde nehlídají Brňáci, kteří se s tím, když se v hledišti něco dělo, moc nepárali…

V závěrečném dějství věší domácí svou druhou vlajku, opět docela malou, však jejich sektor vypadá zase o trochu lépe. Nevidím v něm žádné dresy a jiné voloviny, optický pohled na skupinu cca 30 baníkovců se mi vážně líbí. Ti se navíc snaží, pomáhají okolním tribunám, stále panuje výborná atmosféra, ke které přispívají oba tábory. Domácí jsou určitě hlučnější ve chvílích, kdy jim pomáhají okolní tribuny, my se naopak snažíme, abychom se s fanděním trefili hlavně do trochu hluchých míst. A když se do nich opravdu trefíme, je nás slyšet velmi dobře, svědčí o tom pohledy mnoha Hodoňáků směrem k našemu sektoru…

Několikrát za zápas zapojíme do fandění i dvacítku Havířovanů sedících vedle, navzájem si odpovídáme apod. Snaha některých v našem sektoru je velká, velmi dobrou práci odvádí spíkr, velmi dobrou práci odvádí člověk za bubnem, který jsme si dnes přivezli a kterým si k supportu výrazně pomáháme (na můj vkus někdy až moc hlučně), však jako celek jsme měli být ještě o kus lepší. Není to ideální, však ve 30 lidech, když v hale je 1300 lidí a jsou nadšení z toho, co se děje na ledové ploše, co je obrovsky vyhecuje k nadprůměrnému fanouškovskému výkonu, je to těžké…

Pro závěr utkání máme připravených asi 40 konfet, ty však nakonec, kvůli vysoké síti 3 metry před námi, nepoužíváme. Dlouhé minuty však máváme dvacítkou vlajek na tyčích, později také zažehneme malou modrou dýmovnici a trochu neorganizovaně i cca 10 stroboskopů. Ochranka je však všímavá a veškeré naše pyro hrátky utne už na samém začátku.

Proběhne děkovačka, tu si užijeme jak my, tak naši hráči. Víme, že první zamýšlený vlakový spoj nestihneme a tak i po konci zápasu zůstáváme v hledišti. Nechce se nám odejít. Původním záměrem je vyvolat ještě jednou naše hráče. Zpět z kabiny. Místní už prakticky opustili zimák, vidíme však, jak na tribuně naproti nás zůstává ještě těch 30 kotelníků. Je třeba 10 minut po konci zápasu a oba kotle na sebe pořvávají. I nyní panuje fajná nevraživost, domácí urážejí nás, my je, křičíme na sebe, hrozíme si, když k tomu připočtu fakt, že nám vypisují domácí, kteří se hlásí k fotbalové Spartě a nějakému tomu radikalismu, tak jsme v očekávání, jestli to štěkání bude pokračovat i venku. Protože uvnitř a na dálku to umí kdejaký osel…  Je 15 minut po konci utkání a stále panuje mnohem lepší atmosféra, než na většině druholigových zápasů…

Ochranka už slouží neplacený přesčas, už je na chlapcích vidět, že by šli rádi domů, vybízejí nás proto k odchodu. Tyhle výzvy však nereflektujeme, neodcházíme, odmítáme odejít, fandíme dál. A i když odchází i ten zbytek domácích, kteří nás ještě závěrem počastují mnoha nadávkami, fandíme dál. Znovu a znovu vyvoláváme naše hráče, ti už však z kabiny podruhé nevyjedou… Neva.

Je zhruba 20 minut po konci duelu, míříme konečně ven, míříme k našemu klubovému autobusu. Zde se s některými hráči rozloučíme, „zamáváme“ jim na cestu a vydáváme se zpět na nádraží. Pomalu a ze všech stran ještě obcházíme zimák, zastavujeme se před hospodou, která uvnitř stadionu je, čekáme, zda na nás odněkud nevybafnou domácí. Ono se to přece nabízí, když jsme jim během zápasu byli několikrát trnem v oku. Ono se to přece nabízí, že když někoho tak vehementně urážíš, tak jej budeš chtít urazit i z očí do očí. Je to takové chlapské, ne? Aktivita baníkovců, nebo sparťanů?, je však v tomto směru bohužel nulová. Nikde nikdo…

Přicházíme tedy k nádraží, před odjezdem vlaku ještě kousneme pár piv, vyžereme zdejší kebab a po nějakých cca 10 hodinách konečně opouštíme Hodonín. No, i když… Slovo konečně jsem vlastně neměl použít, protože nám tu bylo hezky, moc se nám tu líbilo…

Přestupy v Otrokovicích, v Přerově, v Ostravě na Svinově, pár minut po půlnoci jsme konečně v Havířově. Po náročné, celodenní štrece. Přesto se však dobrá polovina výjezďáků ještě vydává do hostinců a klubů, aby výjezd dohráli až do konce. Skoro do rána.

Dobré to bylo! Ten den měl téměř vše. Moc pěkný výlet, zábava, dobrá nálada, poznání jiného města. Na zimáku pak naše dobré optické představení, fandění, dobrá atmosféra od domácích, nevraživost, štengrování, nadávky, adrenalin, všemu obrovsky pomohla i taková „prkotina“, jakou je průběh zápasu na ledové ploše. No a vědomí, že jsme to byli my, kdo výrazně dopomohl k tomu, aby domácí fandili, aby vůbec „narychlo“ vytvořili svůj organizovaný kotel, je pak jakýmsi bonusem navíc.

Je proto pouze škoda, že AZ Havířov nyní nemá mnohem víc aktivních fanoušků… Kteří by klubu opravdu fandili. Od slova fandit, čili hulákat, křičet a řvát. Protože lajkovat na Facebooku a Instagramu, to není fandění. Však taková je holt doba, bohužel…

Sepsal J.R. from B.K.